Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

P A N O V N Í C I      Č E C H

A

M O R A V Y

  

 plamenna-orlice.jpg

České knížectví (870 - 1204)

 

Přemyslovská dynastie vládla v Čechách 436 let.
Pocházelo z ní 32 knížat a 7 králů.

 

Poslední legendární panovník:
Hostivít 9. století, podle legend otec knížete Bořivoje.
       Podle některých historiků je Hostivít totožný s knížetem Rostislavem, který vítal hosty (hosti vítal) - sv. Cyrila a Metoděje. 

 

Historicky doložení panovníci

 

Přemyslovci

 1) Bořivoj 870 – 889 +
       Gorivej, * 852, + 889. Jeho otec měl být kníže Hostivít, který je zařazován mezi legendární panovníky. Podle výzkumů zveřejněných po roce 1990, byl jeho otec moravský kníže Rostislav a bratrem kněz Učeň, pozdější moravský biskup Gorazd. Bořivoj byl bratranec a švagr knížete Svatopluka I. Velikého (otec Svatopluka Bogislav byl Rostislavův bratr). 
    V legendě o sv. Ivanovi (z r. 900) se píše: „Bořivoj, kníže moravský, křesťan řeckého vyznání.“ (křesťan řeckého vyznání = vyznával byzantský východní obřad). Jeho územím byly střední Čechy. V Kristiánově kronice je označený jako moravský kníže. Od r. 872 s ostatními českými knížaty podporoval moravského knížete Svatopluka proti Frankům.
    V r. 871/4 se jeho manželkou stala princezna sv. Ludmila z kmene Pšovanů. Spolu měli dva syny: Spytihněv a Vratislav. Na svém sídle na Levém Hradci dal postavit první křesťanský kostel v Čechách: sv. Klimenta. Později přenesl sídlo z Levého Hradce do Prahy, kde na vrchu Žiži začal budovat základ dnešního Pražského hradu. Zde v letech 882 – 874 dal postavit chrám Panny Marie (na jeho místě dnes stojí Španělský sál) a splnil tak slib, kterým se za šťastný návrat do Čech zavázal při svém pobytu na Moravě. S Ludmilou přijal 1. 1. 884 na Moravě křest z rukou arcibiskupa sv. Metoděje.
    Podle legendy se kníže Bořivoj vracel ze křtu na Velehradě a při odpočinku se utábořil v místech dnešního Dvora Králové nad Labem. Posel mu přinesl zprávu, že se na jeho sídle v Levém Hradci vzbouřili čeští zemani. Bořivoj se vydal na lov a v hustých lesích na východě Čech zabloudil. Slíbil Bohu, že když se z těchto lesů dostane, postaví kostel. Za chvíli uslyšel zakokrhat kohouta a podle hlasu dojel k domku uhlíře, který zde v milíři pálil uhlí. U domku stál dřevěný kříž. Kníže splnil svůj slib a dal postavit kostel Povýšení Svatého Kříže. Dělníci káceli stromy na kostel a na svá obydlí. Chvojím pokrývali střechy a osada dostala jméno Curia Chwojno (Dvůr Chvojno). V 10. století zde vznikl knížecí dvorec. Kostel byl první církevní stavbou na území dnešního města Dvora Králové.
    Bořivoj se po návratu do Prahy stal samostatně vládnoucím knížetem a předákem ostatních českých knížat.

Podle některých historiků by se měla 1. knížecí a královská dynastie u nás nazývat Bořivojovci, nikoliv Přemyslovci. Legenda o knížeti Přemyslovi zvaného Oráč vznikla až později. Přesto byla v 19. století dynastie nazvána českými obrozenci jeho jménem.
    Sv. Ludmila (* 857/60, + 16. 9. 921), dcera knížete Slavibora z kmene Pšovanů (dnes Mělník).

--- Strojmír
    Ztroymir. Bořivojův křest vyvolal v Čechách podle Kristiánovy legendy povstání proti nově pokřtěnému knížeti „...protože prý opouští otcovské mravy a přijímá nový neslýchaný křesťanský zákon svatosti.“ Povstání nevyvolal Bořivojův křest (ten se konal o 20 let dříve), ale Bořivojovo přenesení moravského knížectví do Čech. Povstání postavilo do čela země nového knížete: „Mezitím ...svrchu řečený lid, setrvávaje ve své nepravosti, nějakého vévodu Strojmíra, jehož jméno se do latiny překládá rege pacem (královský mír), a který uprchnuv ze své země žil jako vyhnanec u Němců, přivede zpět domů, vypraviv pro něho poselství, a ustanoví si ho knížetem.“
    Podle kronikáře Kristiána se Bořivoj „ustranil“ na Moravu, kde nalezl útočiště u Svatopluka, protože nechtěl Čechům vnucovat moravské křesťanství násilím a jako „host“ se do českých sporů nevměšoval. Pokud by byl původem český kníže, měl by snahu zůstat doma a prosadit se.
    Strojmír žil u Němců tak dlouho, že „zapomněl mluvit svou rodnou řečí“. To vyvolalo nespokojenost a Bořivojovi příznivci získali zpět své místo. Obě strany svolaly sněm, který by volbou na sněmovním poli rozhodl, kdo bude vládnout. A při sněmu museli být jeho účastníci neozbrojeni. Strojmírovci porušili dohodu a přišli s ukrytými zbraněmi. Dohodli se, že jeden z nich zvolá „Proměňme se“ a po těch slovech se chopí zbraní a zahubí Bořivojovce. Ti se však o lsti včas dozvěděli a měli meče ukryté pod plášti. Při zvolání „Proměňme se“ je vytasili a zahnali Strojmírovy muže na útěk.
    Čeští předáci povolali muže, kterého původ a rod opravňoval k tomu, aby usedl na český knížecí stolec. Bořivoj po svém návratu na český knížecí stolec postavil kostel ke cti Panny Marie. Splnil tak slib, kterým se za šťastný návrat do Čech zavázal při svém pobytu na Moravě.
    Strojmír nebyl svými stoupenci odmítán proto, že mluvil německy a urážel jejich vlastenecké cítění, ale proto, že se s nimi nedokázal domluvit. Strojmír byl pravděpodobně v exilu v Bavorsku od dětství, protože dospělý člověk nezapomene rodný jazyk tak, aby se jím nedokázal domluvit. Mohl být vychován v křesťanské zemi, ale nemohl zůstat pohanem. Češi původně vyhnali Bořivoje, protože se stal křesťanem, a povolali Strojmíra, který byl také křesťanem.
    Kronikář Kristián rozlišil křesťanství z Bavor a z Moravy – latinské (římské) a slovanské (řecké). Historka o Strojmírově povstání byla odmítána v 19. století jako pozdější vsuvka, která prý nebyla v původní legendě z 10. století. Podobný zápis je v mladší legendě Diffundente sole: „...takže vévodu (Bořivoje) pro víru Kristovu z Čech vypudili. Byv tedy vypuzen, uchýlil se znovu ke králi Svatoplukovi a biskupovi Metodějovi. I byl od nich přijat s velikou slávou, jak se slušelo, a přebýval u nich nějaký čas. ...Než svrchu řečení údové ďáblovi zvolili si nějakého jiného vévodu. Ale protože nepravost nemůže dlouho trvati ...vévoda byl se ctí z Moravy nazpět povolán....“
    Bořivoj se navrátil z Moravy. Strojmír nebyl pravděpodobně Přemyslovec (Mojmírovec), který opustil zemi, ale byl knížetem některého slovanského kmene na území Čech. Mohl být vydán do Bavorska jako rukojmí po některém franském tažení do Čech. Vladykům nevadilo, že Bořivoj přijal „nový a neslýchaný křesťanský zákon svatosti“, ale že rušil otcovský mrav posílením centrální moci. (2006).

--- Svatopluk I. Velkomoravský 890 – 894 +
    Svatopluk I. Veliký. Starší bratranec Bořivoje, syn Bogislava Moravského. Moravský král. Podle některých historiků se ujal vlády v Čechách a přičlenil je k Velké Moravě, podle jiných údajů vládl jako regent za nezletilého příbuzného Spytihněva, kterému však nechtěl předat vládu.

  2) sv. Ludmila 889 – 894
     * 860, + 16. 9. 921. Zvaná Matka českého národa, česká patronka, dcera Slavibora, knížete Pšovanů (Mělník), vdaná ve 14 letech za Bořivoje, knížete Čechů. 1. 1. 884 přijala na Moravě křest z rukou arcibiskupa sv. Metoděje. Uvěřila v Trojjediného Boha křesťanů a svou víru projevovala velkou zbožností. Vládla jako regentka za nezletilého syna Spytihněva. V době jeho vlády ho podporovala a s ním pokládala základy nového národa a státu, který v různých podobách přetrval do dnešní doby.
    Stala se pramatkou českého národa, který si tuto vzácnou ženu vybral za svou zemskou patronku. S Bořivojem se stali prapředky všech českých panovníků, ale i českých princezen vdaných do ciziny. Díky tomu je má mezi svými předky i většina přivdaných českých kněžen a královen.

3) Spytihněv I. 894 – 915 +
    * 874, + 915. Podle tradice byl ženatý s knížecí princeznou neznámého jména a zemřel bez potomků. Pro panování ho vychovala a inspirovala jeho zbožná, ale rozumná matka sv. Ludmila. Opravil kostel Panny Marie na Hradě, který dal postavit jeho otec Bořivoj. Tam byl Spytihněv pohřben (dnes je na jeho místě Rudolfova galerie).
    Spytihněv se postavil proti velkomoravskému králi Svatoplukovi a osamostatnil Čechy od Moravy. V r. 895 přijel na říšský sněm do Řezna k východofranckému králi (od r. 896 císaři) Arnulfovi s delegací českých velmožů. V jejich čele byl jakýsi Vitislav (Vitizla). To svědčí o tom, že byl stále jedním z českých velmožů, nebo neměl situaci v Čechách pevně v rukách. Delegace požadovala o ochranu před Moravany. Arnulf se snažil obnovit roční poplatek Říši (120 volů a 500 hřiven), ale byl odmítnut. Bylo to naposled, kdy jednala s králem delegace kmenových knížat.
    Během své vlády upevnil Spytihněv moc a postaral se o to, aby Přemyslovci (Bořivojovci) byli jediní, kdo budou jednat za všechny Čechy (podle Dušana Třeštíka – Jan Bauer: Podivné konce českých panovníků, 2004).
     V roce 895 začal na území kmene Čechů ve středu Čech budovat pevnostní hrady. V kruhu kolem Prahy od severu ve směru hodinových ručiček dal postavit dřevěné hrady: Stará Boleslav, Lštění, Tetín, Libušín a Budeč s rotundou sv. Petra (ve 12. století bylo přidáno zasvěcení sv. Pavla), která je nejstarší v Evropě. Dal opravit hrad ve Pšově (Mělník). Všechny hrady byly postaveny v okruhu 25-30 km od Prahy.
     V roce 906 - 907 byla nájezdy divokých Hunů rozvrácena Velká Morava.
    Manželka neznámého jména (asi + 910 - 920), pohřbena v kostele Panny Marie na Pražském hradě. Její ostatky byly prozkoumány ve 20. století. Při topmto zkoumání se našly její náušnice.

 4) Vratislav I. 915 – 921 +
    * 888, + 13. 2. 921 (36 let), bratr Spytihněva. Jeho 1. manželkou byla neznámá princezna. Po její smrti se stala jeho manželkou Drahomíra, měli spolu 7 dětí: Václav, Boleslav, Spytihněv, Přibyslava, Střezimíra (Střezislava, manželka Slavníka, matka sv. Vojtěcha) a další nejmenované dvě dcery.
    Vratislav dal postavit kostel sv. Jiří na Pražském hradě. Usiloval o sblížení se západoslovanskými kmeny a bránil Čechy proti nájezdům Maďarů. V uherských kronikách je líčen jako „mocný vládce a vítěz nad Maďary“, v českých kronikách je popsán jako „veliký a slávou ctěný“. Na jeho náhrobní tumbě je latinský nápis: „Hic iacet beati Wratislaus pater sancti Wenceslai fundator eccelesiae hoc.“ (tady leží blahoslavený Vratislav, otec sv. Václava, zakladatel tohoto kostela). Tumba byla zhotovena v r. 1379, domeček v roce 1450.
    Manželka neznámého jména + 904.
    Drahomíra (* 890?, + po roce 935?). Ve starší literatuře psaná Dragomirz, Drahomiř. Princezna z polabského kmene Stodoranů – Havolanů v charvátské zemi (dnešní Sasko a Lužice). Drahomíře bylo asi 15-16 let, kdy byla provdána za knížete Vratislava v r. 906.

5) sv. Ludmila 921 únor – květen
    + 16. 9. 921, jako regentka opět na trůnu, zřekla se regentské vlády ve prospěch své snachy kněžny Drahomíry. Kněžna Drahomíra poslala své sluhy Tunnu a Gommona, aby jeli na Tetín a kněžnu Ludmilu zavraždili. Oba byli Varjagové (švédští Vikingové) Ludmila i její družina je musela znát, protože se dostali bez potíží do hradu. V noci z 15. na 16. 9. 921 uškrtili kněžnu Ludmilu jejím šátkem (závojem) na hradě Tetíně u Berouna. Její tělo pohřbila Drahomíra na Tetíně, kde vybudovala kostel sv. Michaela archanděla, aby se zázraky, o kterých se mluvilo, nepřičítali Ludmile, ale sv. Michaelovi.
    Po svém nástupu na trůn dal ostatky sv. Ludmily převézt sv. Václav 21.10. 925 do kostela sv. Jiří na Pražském hradě. Ludmila byla uctívána jako svatá hned po své smrti. Oficiálně ji v Praze svatořečil v roce 1144 papežský legát Quido de Castello. Její ostatky byly zkoumány v roce 1981 a bylo zjištěno, že měřila 168 cm a měla statnou a zdravou postavu.
    Oba vrazi Tunna i Gommon dostali slíbenou finanční a hmotnou odměnu. Za nějakou dobu byl Gommon i s rodinou zavražděn najatými vrahy, Tunnovi se podařilo utéci z Čech.

 6) Drahomíra 921 – 925
    Dragomir, Dragomirz, * 890?, + 935? (po tomto roce nejsopu o ní zprávy). Princezna z polabského kmene Stodoranů – Havolanů (Luticů) v charvátské zemi (dnešní Sasko a Lužice), provdaná za českého knížete Vratislava. Vládla jako regentka do r. 925. Václav potřeboval uklidnit poměry v zemi a matku vypověděl na několik z Prahy a internoval ji na Budči. Po návratu do Prahy se už nepodílela na vládě. Pravděpodobně žila na hradě mladšího syna Boleslava (ve Staré Boleslavi). V den Václavovy vraždy se postarala o jeho tělo, ale protože se bála o život, utekla do své země Charváty. Tím končí zprávy o jejím životě a vytrácí se z dějin. Je možné, že ve stejném roce zemřela.
    Podle pověsti „O vzniku Prahy“ v kapitole „O Drahomířině propasti na Hradčanech“ je popsáno, že kněžna ujížděla z Prahy, ale otevřela se pod ní země a ona se propadla do pekla. Na tom místě,  mezi kostelem sv. Matouše (dnes zobrazen půdorysem v dlažbě) a domem u Drahomířina sloupu na Loretánském náměstí stál do roku 1788 sloup, na kterém bylo vyobrazeno, co se tu prý kdysi stalo.
    Místo sloupu byla postavena boží muka a místo bylo vysvěceno. Když z hradu vyjela, směřovala na Loretánské náměstí. Ve chvíli, kdy míjela kostel sv. Matouše, ozval se zvonek oznamující pozdvihování. Drahomířin kočí zastavil koně a rychle vběhl do kostela, kde poklekl. To kněžnu rozčililo a začala křesťanům nadávat zlým jazykem. Vtom se ozvala ohlušující rána, země se otevřela a kněžna s kočárem a koňmi zmizela v bezedné propasti. Jen hrozný zápach a bič kočího zaražený v zemi napovídaly, co se tu před chvílí událo. Propast byla nějakou dobu pouze obehnána plotem a poté byl zde postaven zmíněný sloup."
    Pověst vypravuje, že zlá Drahomíra za bouřlivých nocí v místech, kde se propadla, vyjíždí z podzemí v ohnivém kočáře taženém koňmi, ze kterých srší pekelné jiskry. Sedí na kozlíku místo kočího, lomí rukama a volá: Bude zle, bude zle!“ Koho chce varovat, není známo. Když projede celé Hradčany, za hrozného rachotu se její kočár opět propadne do země na stejném místě.

7) sv. Václav (I.) 925 – 935 +
    nazývaný Dědic české země, hlavní patron České země, * 907/908 Stochov (Praha, Levý Hradec, Budeč u Kladna), + 28. 9. 935 Stará Boleslav.
    V době Vratislavovi smrti Václav podle tehdejšího práva nedosáhl plnoletosti. Byl ve věku  „když se brada černie aneb lóno chlpatí“ (zápis v kronikách), asi 13 – 14 let. Stal knížetem po smrti svého otce Vratislava v r. 921, ale protože nebyl zletilý, vládla za něho matka Drahomíra.
    Václav byl vychován svojí babičkou sv. Ludmilou na Tetíně, kde ho učil kněz Pavel, později se vzdělával na Budči a jeho učitelem byl kněz Učen (jméno se uvádí podle jeho učenosti. Pravděpodobně Gorazd, bratr jeho dědečka Bořivoje). Uměl česky, latinsky, německy a řecky. Ministroval při bohoslužbách, připravoval k nim hostie a pěstoval víno. Eucharistii (Sv. přijímání) považoval za zdroj síly pro jednotlivce i pro národ.
    Po nástupu na trůn poslal do vyhnanství svoji matku, ale po krátké době ji zavolal zpět. Jako český panovník položil základy českého státu, vládl spravedlivě, laskavě a zbožně, vykupoval otroky, byl statečný a nebojácný, svědčí o tom zápisy v kronikách i vyhojená rána na jeho lebce. Pokořil zličského knížete Radslava (Radislava), kterému nabídl osobní souboj, bez zbytečných obětí vojáků a tím zachránil mír.
    V roce 929 vpadl do Čech německý král (císař) Jindřich I. Ptáčník (876-936) s bavorským vévodou Arnulfem (890-937). Útok byl nečekaný a Němci (Sasové i Bavoři) bez velkého odporu pronikli až k Praze. Kníže Václav byl donucen podrobit se císaři a podepsal mírovou smlouvu. Saský kronikář a mnich z kláštera v Korveji Widukind (925-975) napsal ve své kronice, že Jindřich přirazil k Praze a: „král jejich se vzdal trvale a Čechy poplatnými udělal“ (regemque eius in daditione accepit et Bohemias tributarias faciens).
    František Palacký zvaný „Otec národa“ podsunul údaj z Kosmovy kroniky a napsal, že se sv. Václav zavázal platit roční poplatek za mír (tribut pacis) 120 volů a 500 hřiven stříbra.
    O tomto poplatku se nezmiňuje žádný kronikář z Václavovy doby, ale až Kronika česká (1119-1125). Podle kronikáře Kosmy (1045-1125) tento poplatek (tribut pacis) zvaný Pipinův, platily slovanské kmeny v Čechách už v roce 805/806 synovi Karla I. Velikého Pipinovi Hrbatému (770-811) a přestali ho platit za dalšího Karlova syna Ludvíka I. Pobožného (778-840)!. V 10. století platil tento poplatek římský císař Ota I. Veliký (912-973) maďarským kmenům.
     František Palacký podal nešťastný výklad věty „poddal a učinil Čechy poplatnými“ a dal základ všem, kteří líčí sv. Václava jako bázlivého kolaboranta. Odpůrci svatováclavské úcty tím dokazovali podřízenost sv. Václava k Římské říši.
    Sv. Václav tento poplatek neplatil. V roce 1993 historikové údaj Františka Palackého vyvrátili. Historik Jan Royt napsal, že sv. Václav byl prozíravý panovník. Petr Bahník o něm napsal, že se sv. Václav snažil o uznání Čech jako právoplatné křesťanské země. Kronikář Dalimil napsal, že sv. Václav zbavil svou zemi poplatnosti.

    Svatý Václav dal na Hradě postavit kostel sv. Víta (od r. 1344 katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha), do kterého uložil ostatek ruky sv. Víta, který na sněmu knížat dostal darem od císaře Jindřicha a tím se stali duchovně příbuznými.
    Podle některých historiků a zápisů ze starých kronik byl ženatý s anglickou princeznou Aelgifou. Jejich syn se jmenoval Zbraslav (možný člen rodu Slavníkovců). Jeho jménem bylo nazváno město Zbraslav (část Prahy). O životě Zbraslava nejsou další zprávy. Podle některých historiků si jejího a Václavova syna Zbraslava vzala k sobě jeho teta Střezislava, manželka knížete Slavníka z rodu Slavníkovců nebo brzy zemřel.
    Pronikání křesťanství se nelíbilo mladšímu bratru Boleslavovi, který se ho chtěl zbavit. Boleslav pozval bratra Václava na pouť do kostela sv. Kosmy a Damiána do (Staré) Boleslavi a na křtiny Boleslavova syna, který byl později přezdíván Strachkvas (na paměť strašného kvasu = hostiny). Strachkvas se stal později mnichem a dal si jméno Kristián (křesťan).
    Cestou na jitřní (ranní mši) byl u dveří chrámu ráno 28. září přepaden Boleslavem a jeho služebníky, zavražděn na jeho hradě v (Staré) Boleslavi. Ihned po své smrti byl ctěn jako světec a ochránce země. Proto dal Boleslav I. přenést za tři roky 4. 3. 938 jeho tělo do Prahy a uložit do chrámu sv. Víta. Toto přenesení zemřelého do chrámu bylo aktem svatořečení. Oficiálně knížete Václava svatořečil biskup sv. Vojtěch v roce 970.
    Hlavní patron Čech, věčný panovník a dědic české země. Panovníci v Čechách se považují za jeho nástupce. U jeho pomníku na Václavském náměstí v Praze se odehrávaly nejdůležitější události naší země. Den svatého Václava 28. září byl 19. 5.2000 navržen a 9. 8.2000 vyhlášen státním svátkem České republiky – „Den české státnosti (sv. Václav)“, patron českých junáků.
    Adiva (* 920 ?), nebo případná manželka neznámého jména. Princezna Aelgifa, dcera anglického krále Athelstana. V 90. letech 20. století začali historikové více zkoumat staré kroniky a zjištili, že pravděpodobnou Václavovou manželkou byla anglická princezna Adiva (Aelgifa). Podle zápisů v kronikách poslal anglický král Athelstan (Ethelstan) do Kolína nad Rýnem na saský královský dvůr Jindřicha I. Ptáčníka své dvě sestry, princezny Eadgifu a Aelgifu (jejich otcem byl král Wessexu Eduard I. Starší).
    Protože Sasové neuměli anglická jména vyslovit, začaly obě princezny nazývat po svém. Eadgifa dostala jméno Edita, Aelgifa jméno Adiva. Edita se stala manželkou Oty I.(II.) Velikého (912-973), syna Jindřicha I. Ptáčníka. Adiva byla pravděpodobně provdána do Čech a stala se manželkou knížete Václava.
    Historikové tak usuzují podle nalezených českých denárů z 10. století, na kterých je vyraženo jméno Adiva. Někteří vědci je datují do nástupu Boleslava II. v roce 972, ale to by bylo Adivě přes 50 let. Podle některých historiků si jejího a Václavova syna Zbraslava vzala k sobě jeho teta Střezislava, manželka knížete Slavníka z rodu Slavníkovců (rodiče sv. Vojtěcha).

 8) Boleslav I. 935 – 972 +
    * 915, + 15. 7. 972, zvaný Ukrutný, bratr sv. Václava, manželka Biagota (Blagota), s ní měl 4 děti: Boleslav II., StrachkvasKristián, Doubravka (+ 977, vdaná 965, manžel polský kníže Měšek I. Piastovec 935-992) a MladaMarie. Švagr knížete Slavníka. Od svého otce dostal území východně od Prahy, kde vybudoval své sídlo (Stará) Boleslav a kde zabil svého bratra Václava. Po vraždě dal povraždit kněze a Václavovy rádce. Jeho družina vyjela do Prahy a likvidovala Václavovy stoupence. Některým se podařilo utéci. Největší masakr v českých dějinách.
    Boleslav rozšířil území českého státu přes Krakov (Polsko), Lvov a Přemyšl (na Ukrajině), připojil Moravu a Slovensko. Jako 1. panovník dal razit stříbrné denáry. 14 let bojoval s Říší a od jihu útočili Uhři (Maďaři). Podpobil se německému králi Ottovi I. a společně porazili Maďary. Jeho syn Strachkvas studoval v Řezně a zde se stal mnichem, aby odčinil otcovu vinu a přijal jméno Kristián (Křišťan). Napsal první životopis sv. Ludmily a sv. Václava. Mlada – Marie se stala 1. abatyší v klášteře benediktinek u sv. Jiří na Hradě. Panovníkovo jméno mají města Stará i Mladá Boleslav. Dcera Doubravka Česká patří mezi významné české princezny (viz Dagmar a Anna Anglická, Česká), které se zapsaly do dějin Evropy.
    Biagota (Blagota, Blahota), neznámá kněžna. Mohla být slovanského původu. Její jméno Blagota bylo nedokonalými opisy změněno na Biagota. Jméno se objevuje na denárech knížete Boleslava I. a historikové se domnívají, že to je pravděpodobně jméno jeho manželky, matky jejich dětí a české kněžny.

9) Boleslav II. 972 – 999 +
    zvaný Pobožný, * 935, + 7. 2. 999, jeho 1. manželkou se stala anglická princezna Adivea, provdaná v 17 letech. Jejich syn: Boleslav III. Ryšavý. V roce 989 se stala jeho 2. manželkou kněžna Emma (+ 1005/6), dcera anglosaského nebo burgundského krále Konráda. Měli spolu 4 děti: Václav (+ v dětském věku), Jaromír, Oldřich a Malfrída (? vdaná, manžel sv. Vladimír I. Kyjevský 958/60-1015). Za vlády Boleslava II. bylo v r. 973 založeno pražské biskupství a svatojiřský klášter na Hradě. Boleslav se stal jeho druhým zakladatelem. 
    V Kosmově kronice je zápis o knížeti  a jeho sestře sv. Mladě: "Byl pak tento kníže Boleslav II. muž nejkřesťanštější, věřící v obecnou církev, otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených, milostivý přijímatel duchovních a poutníků, kostelů Božích obzvláštní zakladatel. Neboť jak čteme v privilegiu kostela svatého Jiří, dvacet kostelů náboženství křesťanského jako věřící křesťan založil a nadal je všemi požitky, které náleží ke kostelním potřebám, hojnou měrou.
    Vlastní jeho sestrou byla Mlada, panna Bohu zaslíbená, v svatém Písmu vzdělaná, křesťanskému náboženství oddaná, pokorou nadaná, v hovoru líbezná, k chudým a sirotkům štědrá příznivkyně a veškerou poctivostí mravů ozdobená. Ta se odebrala na zbožnou pouť do Říma a byla tam od otce apoštolského vlídně přijata; pobyvši tam nějaký čas, sdostatek se s mnišskými pravidly seznámila. Papež ... vysvětil ji na abatyši se změněným jménem Marie a dal jí řeholi svatého Benedikta a opatskou berlu. Potom nová abatyše...jela do drahé vlasti se svým průvodem velmi potěšeným.
    Dojeli ke knížecímu hradu Praze a kníže Boleslav uctivě uvítal dlouho očekávanou drahou sestru... Ona vypravuje svému bratru o mnohém, co v Římě viděla nebo slyšela... mu odevzdala list, od Otce apoštolského proň určený: Jan, sluha sluhů Božích, Boleslavovi, ctiteli víry katolické, apoštolské požehnání... Dcera naše, tvoje rodná sestra, jménem Mlada, též Marie, přinesla mezi jinými žádostmi..., aby s naším povolením v tvém knížectví ke cti a slávě církve Boží smělo být zřízeno biskupství...  A proto z plnomocenství apoštolského a z moci svatého Petra, knížete apoštolského, jehož jsme, jakkoli nehodní, přece náměstky, svolujeme a schvalujeme a ustanovujeme, aby při kostele svatého Víta a svatého Václava mučedníků povstal biskupský stolec a při kostele svatého Jiří mučedníka, aby byl zřízen pod řeholí svatého Benedikta a pod poslušenstvím dcery naší, abatyše Marie, sbor svatých panen.
    Ale ne podle obřadů neb sekty bulharského a ruského národa, nebo dle slovanského jazyka, nýbrž vyvol..., k tomu dílu jednoho hodného kněze k libosti celé církve, především v latinském písmě vzdělaného, který by dovedl ...úrody víry vaší Kristu odvésti. Buď zdráv!'
    A ihned, jak bylo nařízeno, podle úrady knížete a abatyše byl kostel svatého Víta určen pro budoucího biskupa, kostel svatého Jiří mučedníka byl však na ten čas dán abatyši Marii, sestře knížete."
    Druhá Kosmova zmínka o Mladě se nachází v kap. XXVI: (Vojtěch) "byv vysvěcen dne 11. měsíce června, jel se svými průvodčími do drahé vlasti, a když přišel k hradu Praze bosýma nohama a s pokorným srdcem, za radostného zpěvu duchovenstva i lidu vsedl na biskupský stolec. Na radu tohoto přeslavného pastýře Vojtěcha a na přímluvu své milované sestry, řečené abatyše Marie, kníže Boleslav udělil dobrovolně z lásky a potvrdil oběma svatou mocí církevních zákonů vše, co podnes má a drží pražský biskup v svém biskupství a oč požádala abatyše, aby bylo dáno darem nebo k užívání jejímu klášteru." (Kosmova kronika česká. Přel. K. Hrdina a M. Bláhová. Praha: Svoboda, 1972, s. 41n., 45). (kap. XII.).
    Na Vyšehradě dal Boleslav II. postavit knížecí hradiště.
    V r. 981 se velké území českého státu začalo rozpadat s nástupem kyjevského knížete sv. Vladimíra I. Velikého a polského krále Boleslava I. Chrabrého. Boleslav II. vyostřil vztahy se svým vzdáleným strýcem pražským biskupem sv. Vojtěchem. Jednalo se o různé pravomoci, hlavně duchovního směru. Později byl kníže Boleslav raněn mrtvicí a předal vládu synovi Boleslavu III., který, ještě za jeho vlády, dal 28. 9. 995 vyvraždit Slavníkovce na Libici. Někteří historikové se domnívají, že se tak stalo i bez otcova vědomí. Podíl na této vraždě mohli mít i Vršovci. Touto vraždou byly sjednoceny Čechy pod jednoho Přemyslovského panovníka.
    Boleslav II. Pobožný zemřel v 65 letech. Pohřben v basilice sv. Jiří na Pražském hradě. Jeho hrob byl poprvé otevřen 25.11.1959. Byly v něm nalezeny jeho ostatky, různé předměty a železné kruhy z jeho rakve.
    Adivea (Aldgitha, Adiva), * 936, + 953. Dcera anglického krále Eduarda I. Staršího a Æelfflaedy (Elffleda).
  Emma  (Hemma) * 940/950, + 1005/6 Mělník, dcera anglosaského, burgundského nebo franckého krále Konráda. Nebo jeho neteř a dcera císařovny Adléty a italského krále Lothara II. Jejím prvním manželem byl francouzský král Lothar. Pak by byl Boleslav II. jejím 2. manželem. Její sestrou byla Gisela, manželka bavorského knížete, později německého krále Jindřicha.
  Postava kněžny Emmy (Jeimy) je nejzáhadnější v českých dějinách. Její jméno nese na denárech znaky cyrilice a latiny: Эиma Regina = Jeima královna (podle nápisu na minci) - Melnic civitas (Mělník město). Titul královny se svatbou s Boleslavem II. změnil na kněžnu, ale na mincích dala razit své jméno a královský titul. Nechala zhotovit Wolfenbüttelský kodex s Gumpoldovou legendou o životě sv. Václava, kterého byla velkou ctitelkou.
  Podle historika Luboše Polanského z roku 2009 to byla francká královna vdova, která měla od franckého krále právo razit své mince. V roce 1885 popsal Václav Hanka nález mincí se jménem královny Emmy. Stejné mince se našly ve Staré Boleslavi v  roce 1931. Francouzští historikové nalezli v roce 1963 ve Fecampu podobné mince s nápisem: EMMA REGINA. Při porovnání mincí je pravděpodobné, že Emma Francká a Emma Česká je jedna osoba.

10) Boleslav III. 999 – 1002
    zvaný Ryšavý, * 966, + 1037. Jeho manželkou byla Predslava Vladimirovna Kyjevská. Jejich dcera provdána za jednoho z Vršovců. Za otcovy vlády a pravděpodobně bez jeho vědomí nechal 28. 9. 995 vyvraždit Slavníkovce na Libici, bratra Oldřicha chtěl udusit v lázni, bratra Jaromíra nechal v r. 999 vykastrovat. Jejich matka Emma (Jeima) s oběma bratry utekla do Bavor k sestře Gisele, manželce bavorského vévody Jindřicha (pozdějšího krále). Boleslav III. v r. 999 prohrál s Boleslavem I. Chrabrým boj o tehdy český Krakov. Rod Vršovců vyprovokoval v r. 1002 povstání. Boleslav uprchl do Svinibrodu k Jindřichovi (otec Jitky, kterou unesl Břetislav v r. 1021). Za rok se vrátil na trůn.
    Predslava, dcera novgorodského (později kyjevského) knížete sv. Vladimíra I. Svjatoslaviče (Kyjevského) z kmene Rurikovců a jeho další manželky varjažské princezny Rodněgy Polocké. Vlastní sestra Jaroslava I. Moudrého, nevlastní sestra mučedníků sv. Borise a Gleba. V některých pramenech je uváděna jako milenka polského krále Boleslava I. Chrabrého, který v letech 1003 - 1004 obsadil Čechy.

11) Vladivoj listopad 1002 – 1003 leden
    Polský Piastovec. Pravděpodobný mladší syn polského knížete Měška I. a Doubravky Přemyslovny. Po matce bratranec Boleslava III., bratr Boleslava I. (IV.) Chrabrého, který ho dosadil na český trůn. Podle některých historiků by mohl být Přemyslovec z vedlejší větve rodu, kterou založil neznámý bratr knížete Bořivoje. Vladivoj si od německého krále Jindřicha nechal udělit Čechy v léno a založil tak tradici trvající několik staletí. Jeho pijáckým přítelem byl saský mnich Thiddag (+1017), který byl jmenován za biskupa pražského. Historik Václav Novotný o jeho době zapsal: „Kníže byl neustále opilý a biskup málokdy střízlivý.“ Vladivoj se upil k smrti, toho využil Boleslav III. a vrátil se koncem ledna 1003 na český trůn.

10) Boleslav III. Ryšavý 1003
    + 1037. Opět na trůnu. Protože neměl syna a jeho zeť Vršovec by se stal následníkem trůnu, rozhodl se ho zbavit. 9. 2.1003 pozval svého zetě Vršovce na Hrad na masopustní hody, nechal zavraždit velmože z jeho družiny a zeťovi rozsekl hlavu. Boleslav Chrabrý ho sesadil z trůnu a zajal, oslepil ho a odvezl do Krakova, kde ve vězení zemřel v některém polském klášteře.

12) Boleslav IV. (I.) Chrabrý 1003 – 1004
    Polský Piastovec. * 967, + 17. 6.1025, po matce Doubravce Přemyslovec. Pravděpodobně starší bratr knížete Vladivoje. Polský král, bratranec českých knížat Boleslava III., Oldřicha a Jaromíra, kterému dal český trůn, v Polsku toho jména První.

13) Jaromír 1003, 1004 – 1012
    * 973, v r. 999 ho nechal vykastrovat bratr Boleslav III., před kterým musela jeho matka Emma uprchnout i s dětmi k příbuzným do Bavorska, v r. 1010 se přidal k okupaci Polska bavorským vévodou německým králem Jindřichem II., společně vytlačili polská vojska z Čech, ale Morava zůstala pod polskou nadvládou do roku 1019. V r. 1012 vyhnán bratrem Oldřichem, utekl do Bavorska ke svému bratranci vévodovi Jindřichovi a ten ho dal uvěznit v Utrechtu. Zanedlouho ho vydal knížeti Oldřichovi, který ho uvěznil na hradě v Lysé, kde byl 21 let

14) Oldřich 1012 – 1033
    * 975, 1. manželka Juta (Jitka, Guta). Vyhnal ji po seznámení se selkou Boženou, kterou poznal v r. 1002 – 1003 na svém údělu na Žatecku u dnešních Postoloprt. Jejich syn byl Břetislav. V r. 1012 vyhnal bratra Jaromíra, v r. 1015 dobyl s německým králem Jindřichem II. polský hrad Businec.
    V r. 1017 vpadli Poláci opět do Čech a okupovali je do r. 1019, kdy byli vyhnáni. Po skončení okupace připojil Oldřich Moravu k českému knížectví a dal ji synovi Břetislavovi.
    V r. 1032 založil se sv. Prokopem sázavský klášter.
    Na příkaz císaře Konráda II. byl v r. 1033 zatčen a uvězněn v Řezně (Regensburg), důvodem byly jeho výboje do Uher, propuštěn na jaře 1034. Po návratu z Řezna dal za tři dny oslepit bratra Jaromíra a vyhnal syna Břetislava. Dal vykastrovat svého vzdáleného synovce Měška II., syna Boleslava I. Chrabrého, který k němu utekl před svým bratrem Bezprymem.
    Kronikář Kosmas vložil knížeti Oldřichovi tato slova určená českým lechům a vladykům:   
    "Tak to v světě chodí, že se z chlapa šlechtic rodí
    a že sedlák neřídce za otce má šlechtice.
    Stříbro poctu rodu vrací, chudý šlechtic jméno ztrácí.
    Pán i kmán jsou jedna krev, proto potlačte svůj hněv,
    že jsem si vzal za ženu prostou dívku Boženu.
    Ve mně každý pána hledá. Na Přemysla, na praděda

    pomyslete. Z oráče když povýšen byl na českého knížete."

       Juta, (Jitka, Guta), pravděpodobně Němka. První manželka knížete Oldřicha. Urozená šlechtična. Možná byla domácího původu, ale většina historiků se přiklání k jejímu původu z Německa. Protože byla neplodná a nedala Oldřichovi žádné děti, Oldřich ji vyhnal. Událost popsal kronikář Kosmas: "Knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost choti nenarodil žádný potomek, avšak z jakési ženy jménem Boženy, jež byla Křesinova, měl syna neobyčejně sličného, jemuž dal jméno Břetislav."

    Božena, + 1052, dcera Domaroda Božena, + 1052, dcera Domaroda Křesiny a Samoborky. 2. manželka knížete Oldřicha. Kronikář Kosmas zapsal: „Knížeti Oldřichovi se narodil potomek z ženy jménem Božena, která byla Křesinova.“ Z toho usuzovali dřívější historikové (doba obrození), že byla manželkou jakéhosi Křesiny. Historikové 20. a začátku 21. století došli k závěru, že jméno křesina znamenalo otcovo zaměstnání; latinsky crusinarius = kožešník (Jan Bauer, Záhady českých dějin 2002). Nebyla manželkou Křesiny, ale dcerou kožešníka (křesiny) Domaroda.
    Byla velkou ctitelkou sv. Václava a na své vlastní přání byla pohřbena u kostela sv. Kosmy a Damiána (hrob je na stejném místě, dnes v basilice sv. Václava) ve Staré Boleslavi.
    Trutnovský kronikář Šimon Hüttel (1530 - 1601) napsal, že Božena byla dcera Ondřeje Bosny.

13) Jaromír 1033 – 1034
    + 4.11.1035, opět na trůnu, v r. 1034 oslepen bratrem Oldřichem. Po jeho smrti se vzdal vlády a uvedl na trůn synovce Břetislava. Jeho jméno je v názvu města Jaroměře (Jaromier). Za ostrou řeč proti Vršovcům při Břetislavově nastolení, ho Vršovec Kochan propíchl odspodu na záchodě. Kníže Břetislav dal za to Kochana umučit.

14) Oldřich 1034 +
  opět na trůnu, + 9.11.1034. Pohřben v basilice sv. Jiří na Pražském hradě.

15) Břetislav I. 1034 – 1055 +
    zvaný český Achilles. * 1003/1005, + 10. 1.1055 Chrudim. Syn Oldřicha a Boženy. Obnovitel českého knížectví. V roce 1019 se stal správcem Moravy, kterou dobyl jeho otec na Polácích. Proti velmožům musel usilovat o trůn a to si mohl zajistit pouze panovnickým sňatkem. Svou manželku rakouskou bamberskou princeznu Jitku (Juditu, Gutu), unesl v r. 1021 z kláštera ve Svinibrodu (Schweinfurt), kde byla na výchovu, s ní měl 5 dětí: Spytihněv II., Vratislav II. (I.), Konrád I. Brněnský, Jaromír (Gebhard, 8. pražský biskup), Ota I. Olomoucký.
    Pro své syny založil údělná knížectví v Brně, Olomouci a Znojmě (zaniklo ve 12. století). V roce 1039 vpadl do Polska, dobyl Krakov, Poznaň a Hnězdno. Z basiliky Panny Marie ve Hnězdně odvezl (ukradl) ostatky sv. Vojtěcha a Pěti bratří. Tam také vyhlásil tzv. Břetislavova statuta = zákon o dodržování křesťanských mravů. Za odvezení ostatků sv. Vojtěcha dostal pokutu od 146. papeže Benedikta IX. postavit kostel na místě mučednické smrti sv. Václava. V r. 1041 dostal od německého krále Jindřicha III. Slezsko, které vrátil v r. 1054 polskému králi Kazimírovi I. a ukončil spory o česko-polskou hranici, v r. 1054 vyhlásil seniorátní řád (stařešinský), kdy se knížetem stane nejstarší člen přemyslovského rodu (zákon zrušil 35. panovník Přemysl I. Otakar), mladší příbuzní měli vládnout na Moravě. Zemřel v Chrudimi při výpravě do Uher.
    Jitka (Guta, Judita, * 1003, + 2. 8.1058). Jejím otcem byl bamberský markrabě Jindřich Nordgavský ze Svinibrodu (Schweinfurt – severní marka bavorská). Matka Gerbega. Pravnučka bavorského vévody Arnulfa (současník sv. Václava). Ota I. Bílý byl Jitčin bratr (+ v Uhrách). Kronikář Kosmas mylně napsal, že byla dcerou Oty I. Bílého, který pocházel z královského rodu. V roce 1055 ji vyhnal syn Spytihněv II. Utekla do Uher ke králi Petrovi Orseolovi, za kterého se vdala. V Uhrách zemřela. Za několik let po své smrti přenesena z Uher a uložena vedle manžela v katedrále sv. Víta v Praze.

16) Spytihněv II. 1055 – 1061 +
    syn Břetislava I., * 1031, + 28. 1.1061. Manželka Ida Wettinská. S ní měl dvě děti: dcera neznámého jména, syn Svatobor (německy Fridrich) se stal v roce 1085 aquilejským patriarchou. Byl zavražděn na ulici (+ 23. 2.1086). Knížeti se nelíbilo, že Němci (Bavoři) začínají mít velký majetek, vydal 10. 1.1055 rozkaz, že: „všichni Němci musí do tří dnů opustit českou zemi“. Příkaz platil i pro jeho matku Jitku (Gutu), která uprchla v r. 1056 do Uher i se synem Vratislavem. Vratislavovu manželku Marii dal Spytihněv uvěznit. Bratry Konráda a Otu vzal do Prahy, obsadil Moravu a dal popravit 300 moravských velmožů. V r. 1059 – 1060 začal na Hradě stavět na místě rotundy sv. Víta novou basiliku a zasvětil ji sv. Vítu, Václavu a Vojtěchu. Od 156. papeže Mikuláše II. dostal právo nosit při slavnostních příležitostech biskupskou mitru.
    Ida (Hidda) Wettinská (* 1040?, + 1070?) dcera Dietricha z Wettinu v Dolní Lužici (Sasko) a Matyldy Míšeňské. František Palacký předpokládal, že Wettinové byli Slované. Po manželově smrti v roce 1061 byla vyhnána i s oběma dětmi z Čech.

17) Vratislav II. (I.) 1061 – 1092 + 
    * 1032, + 14. 1.1092, druhý syn Břetislava I., bratr Spytihněva II.  Jeho 1. manželka Marie zemřela ve Spytihněvově žaláři. 2. manželka Adléta Uherská (Adleyta). Spolu měli 5 dětí: Břetislav II. (+1100), Vratislav (+ 1061), Jitka Přemyslovna (Judita, po babičce Juditě ze Svinibrodu, *1056/58, + 25.12.1086, vdaná 1080, manžel polský král Vladislav I. Heřman 1042-1102, jejich syn byl Boleslav III. Křivoústý), Ludmila (+ 1100 v dětském věku). 3. manželka Svatava Polská (pravnučka Doubravky Přemyslovny, vnučka sv. Vladimíra I., dcera Kazimíra I. Obnovitele a Dobroněgy Kyjevské, sestra Vladislava I. Heřmana a tím i švagrová svého manžela Vratislava II.) s ní měl 4 děti: Bořivoj II. (1064-1124), Vladislav I. (1065-1125), Jitka Grojčská (Judita, 1066-1108, manželka Viprechta Grojčského, rádce Vratislava II.), Soběslav I. (1075-1140), Boleslav (+ 1091 v dětském věku). Vratislav nastoupil na trůn 2. 2.1061 a svým bratrům Konrádovi Brněnskému a Otovi Olomouckému rozdělil v r. 1061 Moravu na dva díly. Znojemský úděl zrušil a přidal Konrádovi do Brna. Dal převézt tělo své vyhnané matky Jitky a pohřbil ji vedle svého otce Břetislava I. v basilice sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.
    V r. 1063 založil olomoucké biskupství a v r. 1064 povolal zpět na Sázavu benediktinské slovanské mnichy. Přesídlil z Pražského hradu na Vyšehrad. V r. 1070 začal na Vyšehradě stavět chrám sv. Petra a Pavla. Podle jeho životopisce nanosil 12 nůší kamene. Od 157. papeže Alexandra II. dostal právo nosit při slavnostních příležitostech biskupskou mitru, v letech 1081 – 1084 pomáhal německému králi Jindřichu IV. v bojích. V roce 1085 získal za zásluhy od nově jmenovaného císaře Jindřicha IV. královskou korunu pro svou osobu. Koruna ani titul se nevztahoval na jeho potomky (viz 26. panovník Vladislav II., 35. Přemysl Otakar I.). Jako první český král Vratislav I. s manželkou Svatavou (1. česká královna) byl korunován trevírským arcibiskupem Egilbertem v německé Mohuči (Mainz) 11. 4.1085. Slavnostní korunovace v den sv. Víta 15. 6.1086 v basilice sv. Víta v Praze na Hradě. K jeho pražské korunovaci byl vytvořený Vyšehradský kodex – evangeliář s iluminacemi. Byl mu udělen i titul krále polského (1085-1092).
    Smířil se s ním polský kníže a nově zvolený protikrál Vladislav I. Heřman a vzal si jeho dceru Juditu. Po smrti Oty Olomouckého získal vládu nad celou Moravou jeho bratr Konrád Brněnský. V roce 1091 mu za to král Vratislav I. vyhlásil válku. Při obléhání Brna se vzbouřil Vratislavův syn Břetislav. Konrádova manželka Virpirka vyprosila na králi milost pro oba vzbouřence. Konráda určil Vratislav podle stařešinského řádu svým nástupcem. 158. papeže Řehoře VII. žádal o zachování slovanské liturgie.
    Při lovu spadl Vratislav z koně a zabil se. Byl pohřben v basilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Podle královského testamentu (poslední vůle) se za něho koná v den výročí smrti zádušní mše svatá. Koná se každoročně od roku 1093 a slouží ji členové Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, kterou založil v r. 1070. Probošt vyšehradské kapituly byl až do 15. století kancléřem království a ministrem zahraničí.
    Marie, neznámá německá princezna.
   Adléta Uherská (* 1040, + 27. 1.1062), dcera uherského krále Ondřeje I. Bílého Katolického a Anastázie Rurikovny Kyjevské. Vnučka kyjevského knížete Jaroslava I. Jiřího Vladimiroviče Moudrého.
   Svatava Polská (* 1046/48, + 1. 9.1126), dcera Kazimíra I. Obnovitele Polského a Dobroněgy, dcery kyjevského knížete sv. Vladimíra I. Neteř kyjevského knížete Jaroslava I. Jiřího Vladimiroviče Moudrého. Prababičkou Svatavy byla Doubravka, dcera Boleslava I. Jako první česká královna Svatava byla korunována trevírským arcibiskupem Egilbertem v německé Mohuči (Mainz) 11. 4.1085. Slavnostní korunovace krále a královny se odehrála na den sv. Víta 15. 6.1086 v basilice sv. Víta v Praze na Hradě. Královna Svatava se přičinila, aby všichni její tři synové Bořivoj II. Vladislav I. a Soběslav I. se stali českými panovníky.

18) Konrád I. Brněnský 1092 +
    * 1035, + 8. 9.1092, třetí syn Břetislava I., bratr Spytihněva II., krále Vratislava I. a Oty, údělného knížete v Olomouci. Vládl od 22. 1.1092 do své smrti. S manželkou Wirpirkou z Tenglingu měl dva syny: Oldřich Brněnský (+1113), Litold Znojemský (+1112, jeho manželkou byla Ida Babenberská, dcera Leopolda II. Rakouského, sestra sv. Leopolda III. Rakouského, sestra Herbiky (Gerberga), manželky Bořivoje II.).
    Virpirka (Virpirka, Wilbura, Hildburga) z Tenglingu, dcera Fridricha I. z Tenglingu a Bilihildy (Pilihilda). Sňatek s Konrádem v roce 1054.

19) Břetislav II. 1092 – 1100 +
    + 22.12.1100 Zbečno, syn Vratislava II. z 2. manželství. Za manželku měl Lukartu z Bogenu. Jejich syn Břetislav (III., * 30. 6.1095, + 8. 3. 1130?, v r. 1130 byl oslepen, když chtěl svrhnout nevlastního strýce Soběslava I.). Vládl od 14. 9.1092. V r. 1096 vyhnal slovanské mnichy benediktiny ze Sázavy a uvedl tam benediktiny latinského obřadu z Břevnova. Slovanská liturgie byla zrušena z obavy, aby se Češi neodklonili k východní (pravoslavné) liturgii. V r. 1097 vyhnal ze země syny Konráda Brněnského, své bratrance Oldřicha Brněnského (v té době nejstarší Přemyslovec) a Litolda Znojemského. Jejich úděly předal svému nevlastnímu bratru Bořivoji II., kterého označil za svého nástupce, kterým měl být Oldřich Brněnský a tím porušil stařešinský zákon vydaný v r. 1054. Před Vánoci byl na lovu zavražděn u hrádku Zbečno vrahem Lorkem najatým od Vršovců. Jeho synem Břetislavem (III.) vymřela Vratislavova linie.
    Lukarta z Bogenu (* 1075-31.12.1105?), dcera vévody Aschwina z Windber-Bogenu (Bavorsko). Sňatek s Břetislavem II. v roce 1094.

20) Bořivoj II. 1101 – 1107
    * 1064, + 2. 2.1124, syn Vratislava II. z 3. manželství, mladší nevlastní bratr Břetislava II., nastolen 25.12. 1101. Manželka Herbika Babenberská. S ní měl 6 dětí: Jaromír Jemnický ( +1138), Spytihněv (+ 9. 1.1157), Lupolt Olomoucký (+1143), Boleslav (+1146), Richenza (Rejčka, +27. 2.1123), Albrecht (+ 7. 4.1123). Do Čech se vrátil jeho vzdálený strýc Oldřich Brněnský a měl zájem o vládu, to se mu nepodařilo, ale získal zpět brněnský úděl. V r. 1105 chtěl český knížecí stolec Svatopluk Olomoucký, který ho získal za dva roky. V r. 1107 musel kníže Bořivoj II. uprchnout do Polska ke svému synovci Boleslavu III. Křivoústému. Doprovázel ho 17 letý bratr Soběslav I. V r. 1110 se pokusil opět dostat na trůn, ale uvěznil ho císař Jindřich V., z vězení ho propustil v roce 1116.
    Herbika Helbirga, Gerberga Babenberská ( * 1085?, + 13. 7.1142), dcera Leopolda II. Rakouského, sestra sv. Leopolda III. Rakouského.Sňatek s Bořivojem ve Znojmě 18.10.1100. Její sestra Ida byla manželkou Litolda Znojemského.

21) Svatopluk Olomoucký 1107 – 1109 +
    + 21. 9.1109, vnuk Břetislava I., syn Oty I. Olomouckého a Eufémie Uherské, bratranec Bořivoje II., bratr Oty II. Černého Olomouckého. Manželka neznámého jména. Jejich syn byl Václav Jindřich Olomoucký (1107-1130). Někteří historikové se domnívají, že to byli dva synové: Václav a Jindřich. V r. 1107 svrhl svého bratrance Bořivoje II., protože podle stařešinského zákona měl nárok na knížecí stolec už v r. 1092. Chtěl si nechat potvrdit trůn od císaře Jindřicha V., ten ho nechal uvěznit a za propuštění požadoval 10 000 hřiven stříbra (2,5 tuny). Kníže složil dvě třetiny pod podmínkou, že bude bojovat proti uherskému Kolomanovi. Jeho nepřítomnosti využili Poláci a vtrhli do Čech. To bylo dáváno za vinu Vršovcům, které dal v říjnu 1108 vyvraždit ve Vraclavi u Vysokého Mýta. Ve druhé válce s Uhry přišel na Moravě o oko. Spěchal na pomoc Jindřichovi V. do Slezska a zemřel proboden kopím atentátníka ve vojenském ležení při válce s uherským králem Kolomanem. Vrah byl najat posledním Vršovcem Janem z Tisova, nebo příbuznými sesazeného Bořivoje II. Po smrti Svatopluka Olomouckého se pokoušela jeho družina prosadit na trůn jeho bratra Otu II. Černého, syna Oty I. Olomouckého. 
    Manželka neznámého jména

22) Vladislav I. 1109 – 1117 vrátil vládu bratru Bořivojovi II.
    druhý syn z 3. manželství Vratislava II./I., mladší bratr Bořivoje II. Manželka Richeza, s ní měl 4 děti: Vladislav II. (1110-1174), Děpolt (1120-1167, manželka dcera Albrechta Medvěda), z jeho linie pokračuje rod Děpolticů, Jindřich Přemyslovec (1122-1169, manž. Markéta, + 19. 1.1186, měli syna Jindřicha Břetislava III.), Svatava Česká (1125-1146, v Německu známá pod jménem Luitgarda, manžel Fridrich z Bogenu, purkrabí v Řezně).
    Po propuštění Bořivoje z vězení mu vrátil trůn. V r. 1110 ve sporech o český trůn s bratrancem Otou II. Černým (Olomoucký) a s bratry Bořivojem II. a Soběslavem I., uprchl nejmladší bratr Soběslav I. s českou šlechtou do Polska a požádal svého synovce polského krále Boleslava III. Křivoústého o pomoc. Ten vpadl do Čech a smířil knížecí bratry Vladislava I. a Soběslava I.
    Navzdory bojům o trůn se svými příbuznými obnovil kníže Vladislav I. celistvost státu. V r. 1114 dostal od císaře titul říšského číšníka, z této hodnosti vzniklo právo českého krále volit římského císaře. + 12. 4.1125.
    Richeza z Bergu (Rejčka, *1095, + 27. 9.1125), dcera Jindřicha z Bergu a Adelheidy z Mochentalu v Rakousku. Sňatek s Vladislavem I. v r. 1111. Její sestra Žofie si vzala Otu Černého Olomouckého a další sestra Salomena z Bergu se vdala za polského Boleslava III. Křivoústého. Richeza se po smrti manžela vrátila do Rakouska a chtěla dožít v klášteře ve Zwiefaltenu. Zemřela během cesty a je pohřbena v klášteře v Reichenbachu.

20) Bořivoj II. 1117 – 1120 sesazen
    + 2. 2.1124. Syn Vratislava II. /I. V tomto období postihly Čechy přírodní pohromy a neuspěl ani ve válce s Uhry, byl sesazen z trůnu a donucen odejít do uherského vyhnanství, kde zemřel. Žádný z jeho synů se nestal knížetem a v další generaci tato větev Přemyslovců vymřela. Jeho manželka byla Herbika Babenberská, sestra sv. Leopolda III. Rakouského.

22) Vladislav I. 1120 – 1125 +
    + 12. 4.1125, opět na trůnu. Po usednutí na trůn vládl klidně další čtyři roky, v r. 1124 onemocněl a jeho matka královna Svatava svolala přední šlechtice na Vyšehrad a spolu s knížetem se dohodli na jeho nástupci, aby se předešlo krvavým bojům. Tím definitivně opustili seniorátní (stařešinský) řád o nástupnictví nejstaršího člena rodu.

23) Soběslav I. 1125 – 1140 +
    * 1090, + 14. 2.1140, nejmladší syn Vratislava II. z 3. manželství, bratr Vladislava I., strýc knížete Vladislava II. Jeho manželkou byla Adléta Arpádovna, spolu měli 5 dětí: Vladislav (+1165), Marie (1124-1172, manželka Leopolda IV. Rakouského, jeho otec sv. Leopold III.), Soběslav II. (1128-1180), Oldřich (1134-1177), Václav (II., 1137-1192).
    V r. 1107 uprchl se svrženým bratrem Bořivojem II. do Polska ke svému synovci Boleslavu III. Křivoústému, v r. 1123 utekl do Německa a do Polska, když se dozvěděl o těžké nemoci svého bratra, vrátil se do Čech a vládl z Vyšehradu. Byl posledním panovníkem, který pobýval na Vyšehadě. 16. 4.1125 se ujal vlády. Proti němu povstal jeho bratranec olomoucký údělný kníže Ota II. Černý (Olomoucký), který měl nárok na český trůn. Ota požádal římského krále Lothara, aby vyhlásil Soběslavovi válku. K bitvě došlo 18. 2.1126 u Chlumce (nedaleko Teplic), kde byl král Lothar poražen a Ota II. Olomoucký padl. Na památku vítězství dal kníže Soběslav I. postavit na Řípu rotundu sv. Jiří. Od zajatého Lothara si dal udělit Čechy jako léno a propustil ho.
    V r. 1130 došlo k prozrazení spiknutí Břetislava (III.), který ho chtěl svrhnout z trůnu, účastníci vzpoury byli popraveni a Břetislav byl oslepen. V r. 1132 vpadl Soběslav do Polska, nepřátelství s Poláky ukončil v r. 1137, když se setkal v Kladsku s Boleslavem III. Křivoústým. V r. 1135 začal s přestavbou Hradu. V r. 1138 se snažil zajistit nástupnictví pro svého malého syna Vladislava, ale v roce jeho smrti nebyl plnoletý a na trůn usedl jeho bratranec Vladislav II. Bylo po něm pojmenováno město Soběslav.
    Podle F. Palackého onemocněl Soběslav I. 17.12.1139 na hradě dvůr Chvojno (Dvůr Králové) a byl převezen za manželkou Adlétou na Hostín Hradec (hrádek Hostinné), kde zemřel. Někteří historici uvádí místo jeho smrti Debrné u Mostku (mezi Dvorek Králové a Hostinným). Jiní historici, mezi nimi i J. V. Šimák, tvrdili, že Hostin Hradec je Hradec Králové a dvůr Chvojno je Vysoké Chojno u Holic. Archeologický průzkum v roce 1996 se snažil tento předpoklad dokázat.
    Adléta (Adleyta) Arpádovna Uherská (* 1105, + 15. 9.1140), dcera chorvatského krále, posledního nitranského knížete Almuše (Almoše) Uherského (Arpádovec, * 1074/75, + 1127/29) a Preslavy Kyjevské.

24) Vladislav II. (I.) 1140 – 1172 rezignoval ve prospěch syna Bedřicha.
    * 1110, + 18. 1.1174 Meerane v Durynsku, syn Vladislava I. Jeho 1. manželka byla Gertruda Babenberská. S ní měl 4 děti: Bedřich (Fridrich, 1141-1189), Vojtěch Přemyslovec (Adalbert III. von Böhmen, 1145-1200, arcibiskup v Salcburku 1168 – 1200), Anežka (abatyše u sv. Jiří na Hradě, 1146-1228), Svatopluk (1147-1169). 2. manželka byla Judita Durynská, s kterou měl 3 děti: Přemysl Otakar I. (1155-1230), Vladislav Jindřich (1160-1222, 2. markrabě moravský), Richsa (Richenza, 1165-1182). Volbu vladyků potvrdil římský král Konrád III. a Vladislavovi udělil Čechy v léno. V letech 1141 – 1142 odrazil Vladislav vzpouru, kterou vedl jeho příbuzný Konrád II., syn Vitolda Znojemského. Konrád měl podle stařešinského zákona nárok usednout na český trůn. Pražský hrad uhájila Vladislavova manželka Gertruda s jeho bratrem Děpoltem.
    V r. 1147 se vydal na 2. křížovou výpravu, ale z Cařihradu se vrátil přes Kyjev do Čech. V Čechách Soběslav II. vyvolal vzpouru a Vladislav ho uvěznil na hradě Přimda. Tam byl 13 let.
    V r. 1157 sjednal mír mezi císařem Bedřichem I. Barbarossou a polským králem Boleslavem IV. Kadeřavým na obranu práv Vladislava Vyhnance. Vladislav  II. slíbil císaři pomoc proti italským městům. Za tyto služby dostal odměnu od císaře Friedricha I. Barbarossy (Bedřich Rudovous), který mu udělil nedědičný královský titul pro jeho osobu a byl v řezenské katedrále korunován 11. 1.1158 jako druhý český král Vladislav I. "Téhož roku Vladislav, kníže český přišel s velmoži svými do Řezna k sněmu císařskému, markrabím a jiným knížatům určeným, kde přišlo na věřejnost, co tajně se bylo ujednalo. Neboť císař pán ozdobil 11. ledna jmenovaného knížete pro jeho věrné služby přede všemi knížaty korunou královskou a z knížete učinil krále a takovouto jej ozdobou okrášlil." (Kronikář Vincentius). Za vítězství českého vojska v bitvě u Milána 23. 6. (7.) 1162 dostal znak dvouocasého korunovaného lva.
    V letech 1159 - 1172 dala v Praze postavit jeho manželka Judita první kamenný most přes Vltavu. V r. 1172 se zřekl trůnu ve prospěch nejstaršího syna Bedřicha. Uchýlil se do Strahovského kláštera, odtud musel odejít do vyhnanství s manželkou Juditou na její statky do kláštera v durynském Meerane, kde zemřel a byl pohřben. Později převezen na Strahov. Královský titul se nevztahoval na jeho potomky (viz 17. panovník Vratislav II., 35. Přemysl Otakar I.). Judita byla pohřbena v klášteře v Teplicích.
    Gertruda Babenberská (* 1118, + 8. 4.1150), 1. manželka, dcera sv. Leopolda III. Babenberského Rakouského a Anežky z Waiblingenu. Vnučka císaře Jindřicha IV. V roce 1140 se vdala za Vladislava II. V r.1142 uhájila se švagrem Děpoltem Pražský hrad před Konrádem II. Znojemským, který měl nárok na trůn. Pohřbena na Strahově.
    Judita Durynská (* 1135, + 9. 9.1174/1210), 2. manželka, od 11. 1.1158 druhá česká královna, dcera Ludvíka I. Durynského a Hedviky Hesenské z Gudensbergu. Matka Hedviky, babička Judity, Kunhuta se provdala za zeťova (Ludvíkova) mladšího bratra Jindřicha Raspeho I. z Thüringenu a stala se švagrovou své vlastní dcery Hedviky.

25) Bedřich I. (Fridrich) 1172 – 1173
    * 1141, syn Vladislava II., nevlastní bratr Přemysla Otakara I. Sesazen z trůnu císařem Friedrichem I. Barbarossou, který určil za nástupce Oldřicha, mladšího syna Soběslava I. Jeho manželkou byla Alžběta Uherská. Měli spolu 6 dětí: Olga (* + 1163), Ludmila Přemyslovna (1170-1240, vévodkyně bavorská), Žofie Přemyslovna (1175-1195), Helena Irena (* + ?, vdaná 1164, manžel Petr Komnénovec, syn byzantského císaře Manuela I.), Vratislav (* + 1180), Markéta (* + 1183).
    Alžběta Uherská (* 1142 ?, + 12. 1.1189), dcera Gejzy II. a Euroziny Kyjevské. Vnučka Almuše (Almoše) Uherského (viz Soběslav I.). Sňatek s Bedřichem v r. 1157. Teta české královny Konstancie Uherské, dcera Bély III. a manželky Přemysla Otakara I. V roce 1179 ji manžel svěřil správu Čech, protože odjel na dvorský sněm do Würzburgu. Sesazený Soběslav II. se pokusil dobýt Prahu, kterou Alžběta uhájila. V roce 1184 ubránila Pražský hrad proti Václavovi (II.), synu Soběslava I.

Oldřich 1173 nevládl
    + 1177, mladší syn Soběslava I. Zřekl se trůnu a vlády ještě v den svého jmenování ve prospěch staršího bratra Soběslava II.

26) Soběslav II. 1173 – 1178 sesazen
    * 1128, + 29. 1. 1180, zv. Selský kníže, starší syn Soběslava I. Manželka Alžběta (Eliška) Polská. Manželství bylo podle některých historiků bezdětné, údajná dcera Marie, provdána za vévodu Leopolda IV. Rakouského (syn sv. Leopolda III.). Na zákrok císaře Bedřicha I. Rudovouse byl propuštěn z vězení na hradě Přimda, kde byl 13 let. Zrušil část daní, protože „nechtěl obtěžovat lid berní“ a vypůjčil si peníze v kladrubském klášteře, od panstva dostal přezdívku „kníže sedláků než županů“.
    Za jeho vlády byl ve vyhnanství u míšeňských Wettingů Přemysl Otakar I., kde se oženil s princeznou Adlétou. Za vpád do Rakouska se v r. 1176 dostal do papežské klatby. Oldřichovi dal olomoucký úděl, ale v r. 1177 ho uvěznil a zde během roku zemřel. V r. 1178 ho císař sesadil a Čechy dal Bedřichovi I., který nad ním vyhrál v bitvě 21. 1.1179. Před jistou smrtí uprchl do ciziny, kde bezdětný zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy a pohřbeno na Vyšehradě.
    Alžběta (Eliška) Polská (* 1152, + 2. 4.1209), dcera polského knížete Měška III. Starého a Alžběty Uherské, dcery Bély II. (Vojtěcha). Sestřenice další české královny Konstancie Uherské, dcera Bély III. a manželky Přemysla Otakara I. Vdala se za Soběslava v roce 1173 (1177). Po smrti manžela Soběslava II. odešla Eliška zpátky do Polska a provdala se v roce 1190 za Konráda z Wettinů v Dolní Lužici.

25) Bedřich I. 1178 – 1189 +
    + 25. 3.1189. Opět na trůnu. Syn Vladislava II./I. Soběslav II. ztratil podporu císaře Bedřicha I. Rudovouse a kníže Bedřich ho uplatil, aby mu dal Čechy v léno. Proti Soběslavovi II. vyhrál v bitvě u Loděnice (u Berouna) 21. 1.1179 a vyhnal ho. V roce 1182 povstala proti knížeti šlechta a zvolila za knížete Konráda II. Otu. Spor řešil císař Friedrich I. Barbarossa a pozval si oba do Řezna. Celý spor vyřešil císař prohlášením Moravy za markrabství podřízené císaři a udělil ji Konrádovi. V roce 1184 se za Bedřichovi nepřítomnosti pokusil dobýt Pražský hrad Václav (II.), ale jeho útok odrazila kněžna Alžběta Uherská, Bedřichova manželka.
    Další spor o Moravu s Konrádem Otou vyvrcholil 10.12.1185 nejstrašnější bitvou mezi Čechy a Moravany u Loděnice (u Brna), kde zvítězilo Bedřichovo vojsko vedené jeho mladším bratrem Přemyslem Otakarem I. Konrád se poddal a v r. 1186 uzavřel mír na hradě Knínu. Uznal svrchovanost českého knížete nad Moravou a Bedřich mu uznal její držení jako markraběte moravského. Kníže jmenoval Konráda Otu za svého nástupce. Další spor mezi Bedřichem a jeho bratrancem Jindřichem Břetislavem III., pražským biskupem. Jindřich Břetislav III. usiloval o nezávislost na knížeti a odjel si stěžovat k císaři Friedrichovi I. Barbarossovi do Řezna. Císař vydal 5. 3.1187 zlatou bulu, ve které je prohlášen říšským knížetem.

27) Konrád II. Ota 1189 – 1191 +
    * 1136/40, + 9. 9.1191 Neapol, syn Konráda II. Znojemského a Marie Srbské. Původně se jmenoval Konrád, ale při pobytu v cizině získal druhé jméno Ota. Patřil k nejvýznamnějším a nejvzdělanějším osobnostem rodu Přemyslovců. Manželka Hellicha z Wittelsbachu (Heilika). Svatbu měli v roce 1176. Manželství bylo bezdětné. Vládl ve znojemském údělu, později získal i brněnský úděl. V r. 1182 byl zvolen českým knížetem a postavil se do čela povstání proti Bedřichovi I., s kterým prohrál u Loděnice (u Brna) 10.12.1085, na hradě Knín uzavřel mír v r. 1086.
    Císař Fridrich I. Barbarossa ho jmenoval 1. markrabětem moravským, po smrti knížete Bedřicha I. se stal českým knížetem a spojil Čechy s Moravou. Knížecí dvůr měl v Sadské u Poděbrad, kde předložil panstvu první zemský zákoník nazvaný Statuta Konrádova. Jeho hlavním obsahem bylo potvrzení dědičného držení statků šlechty. Byl 1. českým panovníkem, který se v dubnu 1191 zúčastnil v Římě císařské korunovace Jindřicha VI.
    Zemřel na epidemii moru u Neapole v Itálii, kde byl na vojenském tažení s císařem Jindřichem VI. Krátce po bitvě bylo jeho tělo rozpitváno, měkké tkáně uloženy v klášteře na Monte Cassinu, kosti zabaleny a přivezeny do Prahy v truhle, která se později s textilií stala cenným exponátem v pokladu Pražského hradu. Jeho ostatky neidentifikovány, pohřben v královské hrobce v katedrále sv. Víta.
    Hellicha Bavorská z Wittelsbachu (Heilika, * 1160, +13. 8.1198), dcera Oty III. z Wittelsbachu a Benedikty z Moosburgu. Sňatek s Konrádem v roce 1176. Hellicha měla 16 let a Konrád 41 roků.

28) Václav (II.) 1191 – 1192
    * 1137, + 1193 Míšeň v Německu, nejmladší syn Soběslava I. a Adléty Arpádovny. Bratr Soběslav II. mu udělil Brněnsko a Olomoucko, které uhájil proti Konrádu II. Otovi. Později o svůj úděl přišel a našel azyl v Uhrách. Konrád II. ho jmenoval svým místodržitelem v Čechách. Po Konrádově smrti ovládl se svým vojskem Prahu na tři měsíce. Počátkem roku 1192 se Hradu zmocnil Přemysl I. Otakar, který ho svrhl z trůnu. Pražský biskup Jindřich Břetislav III. odjel za novým císařem Jindřichem VI. do Míšně a český trůn zaplatil pro Přemysla I. Otakara. Kníže Václav (II.) uprchl z Prahy a odjel za císařem Jindřichem VI. do Míšně, kde byl přepaden, zajat a zemřel ve vězení. Pravděpodobně nebyl ženatý.
    Po svatém Václavovi to byl druhý český kníže toho jména. Číslovky u těchto dvou Václavů se většinou neuvádí. První je známý jako svatý Václav a kníže Václav, syn Soběslava I. "vládl" pouhé 3 měsíce.

29) Přemysl I. Otakar 1192 – 1193
    * 1155, + 15.12.1230, nejstarší syn knížete a 2. českého krále Vladislava II.(I.) z 2. manželství. Za vlády Soběslava II. byl ve vyhnanství u míšeňských Wettingů, kde se oženil s princeznou Adlétou Míšeňskou (Němka). V bitvě u Loděnice (u Brna) 10.12.1185 zvítězil a pomohl svému bratru Bedřichovi I. v boji proti povstalcům Konráda II. Oty. Po svržení Václava II. usedl s pomocí pražského biskupa Jindřicha Břetislava III. na trůn a zavázal se zaplatit císaři 6 000 hřiven stříbra. To nesplnil a v červnu 1193 byl sesazen císařem Jindřichem VI., který udělil Čechy jako léno pražskému biskupovi Jindřichu Břetislavovi III.

30) Jindřich Břetislav (Břetislav III.) 1193 – 1197 +
    + 15. 6.1197 Cheb, syn Jindřicha Přemyslovce (+1169) a Markéty, synovec Vladislava II., bratranec Přemysla I. Otakara. Jeho otec Jindřich Přemyslovec navštívil v letech 1163-1169 Svatou zemi, kde se stal členem řádu Johanitů. Krátce po návratu zemřel. Jindřich Břetislav vystudoval v Paříži. Stal se vyšehradským proboštem a od r. 1182 pražským 16. biskupem. V roce 1187 ho císař Bedřich Rudovous (Fridrich Barbarossa) jmenoval říšským knížetem a tak poškodil suverenitu českého panovníka, protože pod císařskou pravomoc byla převedena i Morava.
    Jindřich Břetislav předal proti svému vzdálenému strýci Václavovi (II.) trůn Přemyslu Otakarovi I. (1192-1993) za úplatu císaři. Přemysl nezaplatil císaři Jindřichovi VI. slíbené platby a Jindřich Břetislav se musel dát císaři do zástavy. Střídavě bydlel na císařském dvoře a na císařském hradě v Chebu. Císař se nakonec dohodl s biskupem Jindřichem Břetislavem III. a jmenoval ho za českého knížete. Poprvé došlo ke spojení moci duchovní a světské v jedné osobě.
    6.12.1195 vyhlásil císař Jindřich IV. křížovou výpravu, které se měl zúčastnit i biskup-kníže Jindřich Břetislav III. Než se výprava sešla, kníže Jindřich Břetislav těžce onemocněl a Přemysl Otakar I. zaútočil na Hrad. Aby kníže předešel dalším bojům, nechal se odvézt za císařem Jindřichem VI. do Chebu, kde zemřel. Byl pohřben v klášterním kostele premonstrátek v Doksanech, kde byly jeho dvě rodné sestry řeholnicemi.
    Na konci 12. století soupeřili Přemyslovci o moc a o trůn, na který bylo několik kandidátů. Mezi ně zasahovala česká šlechta, římský císař i papež. 

31) Vladislav Jindřich 1197 vzdal se trůnu
    * 1160, + 12. 8.1222 Znojmo. Syn Vladislava II. a Judity Durynské, mladší bratr Přemysla I. Otakara. Manželka Hedvika. Manželství bylo bezdětné. V roce 1192 se stal markrabětem moravským. V roce 1194 ho Jindřich Břetislav zbavil úřadu i titulu a odvezl na Pražský hrad, aby ho měl pod kontrolou. Po smrti knížete Jindřicha Břetislava v červnu 1197 byl osvobozen českými pány a jimi 23. 6.1197 zvolen za knížete. Následníkem byl Přemysl Otakar I. V roce 1197 nebyl přítomen v Čechách.
    Vladislav Jindřich sídlil v Praze, kam Přemysl vytáhl do bitvy. Vladislav mu vyšel vstříc a dohodli se bez boje. Po šesti měsících 6.12.1197 se dobrovolně vzdal vlády ve prospěch svého staršího bratra Přemysla, který mu ponechal vládu na Moravě. Tu Vladislav podřídil králi Přemyslovi a stal se tak 2. markrabětem moravským. V Českém knížectví nastal mír, který trval 25 let. To byla na tehdejší poměry velice dlouhá doba. Vladislav Jindřich zemřel ve Znojmě, ale byl pohřben na Velehradě. Jeho hrob a ostatky byly zničeny husity.
    Hedvika (Heilwida) z rodu rakouských pánů z Trnavy na Slovensku, (+ 1228). Sňatek v roce 1199. Po smrti manžela Vladislava Jindřicha žila ve Znojmě. Český panovník Přemysl Otakar I. ji v dopisech oslovuje „ctihodná paní ze Znojma“. Založila v Oslavanech první cisterciácký klášter na Moravě. Vysvěcení kláštera se zúčastnil i král Přemysl I. Otakar.

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA