Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

P A N O V N Í C I     Č E C H

A

M O R A V Y

 

Soubor:Wappen Königreich Böhmen.png

 

 

48) Ferdinand I. Habsburský 1526 – 1564 +
    * 10. 3.1503 Alcalá de Henares u Madridu (Španělsko), + 25. 7.1564 Vídeň. 19. český král., vnuk římského císaře Maxmiliána I. Rakouský arcivévoda. Mladší syn kastilského (španělského) krále Filipa I. Sličného Habsburského a španělské princezny infantky Jany Kastilské (Johany zvané Šílené pro její duševní stav). Bratr Karla V. (1500 – 1558), římského císaře a španělského krále (1516 král Španělska, 1519 císař), který v r. 1556 abdikoval na římský trůn ve prospěch Ferdinanda I. 
    Manželka Anna Jagellonská (sňatek 26. 5.1521), spolu měli 15 dětí: Alžběta Jagellonská Habsburská (1526-1545, vdaná 1543, manžel polský král Zikmund II. August), Maxmilián II. (1527-1576, císař a král), Anna (1528-1590, vévodkyně bavorská), Ferdinand II. Tyrolský (1529-1595, královský místodržitel v Čechách. Manželka kuchařka Filipína Welserová/1527-1580, sňatek později uznán za legitimní), Marie (1531-1581, vévodkyně z Bergu), Magdalena (1532-1590, abatyše v tyrolském Hallu), Kateřina Jagellonská Habsburská (1533-1572, vdaná 1553, manžel polský král Zikmund II. August), Eleonora (1534-1594 vévodkyně z Mantuy), Markéta (1536-1566, řeholnice v Hallu), Jan (1538-1539), Barbora (1539-1572, vévodkyně z Ferrary), Karel II. Štýrský (1540-1590, arcivévoda, otec císaře Ferdinanda II.), Voršila (Uršula,1541-1543), Helena (1543-1574, řeholnice v Hallu), Jana (Johana, 1547-1578, toskánská velkovévodkyně).
    Ferdinand byl vévoda Dolních i Horních Rakous (Rakouska), české stavy chtěli panovníka, který by jim nechal volné pole ve vládě, ale reprezentoval je v zahraničí.
    Český zemský sněm vybral Ferdinanda z 24 uchazečů o český trůn a zvolil ho v jeho nepřítomnosti ve svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta 23.10.1526 českým králem. Do Prahy přijel 5. 2.1527 a 24. 2.1527 korunován za českého krále. Jeho zvolením byla zahájena vláda rodu Habsburků v Českých zemích, která trvala  254 let (poslední Habsburkovnou byla Marie Terezie). Dalších 138 let vládla dynastie Lotrinská.
    --------------------------------------------------------------------------------------------------
    V roce 1528 obnovil císař Ferdinand na Zelený čtvrtek (11.4.) biblický zvyk symbolického mytí nohou 12 starcům, který se dodržoval ještě v románské době. Tato tradice připomínala pokoru Ježíše Krista, který omyl nohy 12 apoštolům při Poslední večeři. Na Zelený čtvrtek ráno císař omyl nohy dvanácti chudým a nemohoucím starým mužům a císařovna omyla nohy dvanácti starým ženám.
    24 osob bylo přivedeno do Hofburgu po řádném umytí a lékařské prohlídce. Po tomto obřadu dostali muži i ženy postní jídlo, džbán s bílým vínem, stříbrný kalich s císařským znakem, měšec s 30 stříbrnými tolary (připomínka Jidášovy odměny) a balíček jídla domů, kam byli odvezeni císařským kočárem. Tento zvyk dodržel naposled i na Zelený čtvrtek 28.3.1918 císař bl. Karel I. a císařovna Zita, kdy omyli nohy 12 mužům a 12 ženám.
     Dvě zlaté císařské soupravy Lavabo (na mytí) byly zhotoveny v 18.století v Augšpurku. Používaly se na křtiny císařských dětí, na mytí rukou při slavnostních tabulích a na mytí nohou na Zelený čtvrtek.
    Tento obřad koná kněz při bohoslužbách na Zelený čtvrtek.

    --------------------------------------------------------------------------------------------------
    Císař Ferdinand byl velmi energický, posílil panovnickou moc na úkor panských stavů, zařídil centrální dvorské úřady ve Vídni, podřídil jim českou kancelář a královskou komoru (úřady). Králem uherským zvolen 16.12.1526, v r. 1531 byl zvolem římským králem a v r. 1556 se stal císařem římským. V r. 1547 vedly absolutistické tendence k otevřenému povstání české šlechty a měst (tzv. 1. stavovský odboj), městské stavy byly potrestány, kdy král podřídil městskou a zemskou správu místodržiteli. V roce 1556 pozval členy jezuitského řádu, aby rekatolizovali České království.
    V roce 1561 požádal papeže Pia IV. (*1499,1559-1565) o obsazení úřadu pražského arcibiskupa a chtěl usmířit katolíky s husity (utrakvisty). Další žádost poslal 225. papeži Piu IV. a Tridentskému koncilu v roce 1564, aby bylo povoleno v Českém království podávat přijímání podobojí pro nekatolíky.  Pius IV. přijímání podobojí povolil. Ferdinand I. rozdělil země, kterým vládl mezi své syny Maxmiliána II. (české země, Uhersko, Rakousy), Ferdinanda II. Tyrolského (Tyrolsko a přední země) a Karla II. Štýrského (Štýrsko, Korutany, Kraňsko). Ferdinand I. Habsburský zemřel ve Vídni. Převezen a pohřben vedle své manželky Anny v chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.
    Anna Jagellonská (* 23. 7.1503 Budapešť, + 27. 1.1547 Praha), dcera Vladislava Jagellonského a Anny z Foix, sestra Ludvíka Jagellonského. Neoficiálně korunována otcem 11. 3.1509, oficiálně českou královnou 25. 2.1527. Manželka Ferdinanda I. zasnoubena v r. 1504. Sňatek 26. 5.1521 v Linci v Rakousku. Ferdinand ji dal v r. 1538 postavit Belveder (Letohrádek královny Anny), úplně dokončen 1556. Zasloužila se o opravu svatovítské katedrály a Hradu po požáru 1541. Zemřela po porodu dcery Jany. Její manžel Ferdinand dal po její smrti vyvěsit po celém Hradě černé látky. Pražský hrad byl zahalen do černé barvy až do jejího pohřbu. Černá barva se stala u nás symbolem smrti a smutku. Její vnuk Rudolf II. dal dokončit ve svatovítském chrámu mramorové mauzoleum s podobiznami svých prarodičů Ferdinanda I. a Anny a otce Maxmiliána II..

49) Maxmilián II. (I.) 1564 – 1576 +
    * 31. 7.1527, + 12.10.1576 Řezno. V Čechách toho jména I., syn Ferdinanda I., bratr Karla II. Štýrského, strýc Ferdinanda II., manželka Marie Španělská byla jeho sestřenice, spolu měli 16 dětí: Anna (1549-1580, vdaná 1570, manžel španělský a portugalský král Filip II.), Ferdinand (1551-1552), Rudolf II. (V.), (1552-1612, císař a král). Zvolil si Prahu za své sídelní město. Arnošt (1553-1595, nizozemský místodržitel), Alžběta (1554-1592, vdaná 1569/1570, manžel francouzský král Karel IX.), Marie (1555-1556), Matyáš II. Habsburský (1557-1619, císař a král), syn (1557, mrtvě narozený), Maxmilián (1558-1618, velmistr řádu Panny Marie-Německých rytířů), Albrecht (1559-1621, portugalský vicekrál a nizozemský místodržitel), Václav (1561-1578), Bedřich (Fridrich, 1562-1563), Marie (*,+1564), Karel (1565-1566), Markéta (1567-1633, řeholnice), Eleonora (* 4.11.1568, + 1. 3.1580, rakouská vévodkyně). V r. 1551 jel s českými šlechtici pro manželku do Španělska, tam poznal novou kulturu – renesanci. Sympatizoval s nekatolickými vyznáními, až se jeho okolí znepokojilo, že je tajný luterán. V r. 1562 složil přísahu věrnosti katolické církvi. Korunován na českého krále 14. 5.1562 pražským arcibiskupem Antonínem Brusem. Za římského krále zvolen a korunován 24.11.1562. Na uherského krále korunován 16. 7.1563 v katedrále sv. Martina v Bratislavě (Prešpurk).
    V roce 1572 se po smrti polského krále Zikmunda II. Augusta marně pokoušel získat polský trůn. Částí polských stavů byl zvolen jako protikrál proti Štěpánu Báthorymu. Protože ho nepřijala celá polská reprezentace, opustil Polsko. V r. 1575 ústně uznal Českou konfesi (společné vyznání kališníků a Jednoty bratrské), jejím nejdůležitějším bodem bylo, že poddaní nemuseli být stejného vyznání jako vrchnost. Zemřel na jednání říšského sněmu v Řezně o invazi do Polska. V Řezně byl balzamován, zde byly uloženy jeho vnitřnosti a prozatímně uložen. Pak pohřben v klášteře Wilhering u Lince. 6. 2. - 22. 3.1577 uložen v kostele sv. Jakuba na Starém Městě pražském. Potom byl převezen do Prahy a uložen vedle rodičů v Colinově mauzoleu, které objednal pro své rodiče. Mauzoleum v chrámu sv. Víta bylo zhotoveno na jeho příkaz v letech 1569 – 1573 nizozemským sochařem Alexandrem Colinem z Mechelenu. Do Prahy bylo dovezeno z Innsbrucku v r. 1577, dokončeno 1589.
    Marie Španělská Rakouská (* 21. 6.1528 Madrid, + 26. 2.1603 klášter Villa Monte). Dcera císaře Karla V. a Isabely Portugalské. Mariin strýc Ferdinand I. a její otec Karel V. byli bratři. Vlastní sestřenice svého manžela, který si ji vzal v roce 1548. Byla tchýní vlastního bratra a tetou vlastních vnoučat. V roce 1552 se odstěhovali do Vídně. Korunována na českou královnu 14. 5.1562. Po smrti manžela odjela s nejmilovanější dcerou Markétou v roce 1581 do Španělska, kam přijely za rok. Zabydlely se v klášteře, kde se Markéta později stala řeholnicí. Královna poděkovala abatyši a řekla: „jsem šťastná, když můžu žít v zemi bez kacířů".

50) Rudolf II. 1576 – 1611.
    Habsburský hrabě Rudolf V. * 18. 7.1552, + 20. 1.1612. 21. český král. Syn Maxmiliána II. a jeho sestřenice Marie Španělské, vnuk Ferdinanda I. a Anny Jagellonské, vnuk Karla V. a Isabely Portugalské, pravnuk Johany (Jany) zvané Šílené (její duševní stav). Oba Rudolfovi dědové Karel a Ferdinand byli synové Jany Šílené. Rudolf byl zasnouben se španělskou infantkou (následnicí trůnu) Isabelou (Alžbětou) Klárou Evženií. Ta se po 30 letech vdala za jeho bratra  a svého druhého bratrance Albrechta VII. (portugalský vicekrál a nizozemský místodržitel). Rudolf se neoženil, ale měl levobočky s přítelkyní Kateřinou Stradovou, které Rudolf nikdy neuznal jako legitimní. Jejich děti: Juan Julius Caesar d´Austria (1586-1609), byl duševně nemocen (zavraždil sluhu, otec ho poslal do kláštera, později na zámek do Českého Krumlova, kde zabil a rozsekal svou milenku Markétu, dceru lazebníka Pichlera). Matyáš d´Austria (1587-1619), Karel d´Austria (1589-1650), Karolina d´Austria (1590-1630?), Dorota d´Austria (1592-1649? řeholnice v Madridu), Alžběta d´Austria (1593-1650? řeholnice ve Vídni). V letech 1563 – 1571 byl Rudolf vychováván v Madridu ve Španělsku.
    V r. 1572 byl korunován švatoštěpánskou uherskou korunou v chrámu sv. Martina v Prešpurku (Bratislavě). Korunován českým králem 22. 9.1575 v chrámu sv. Víta v Praze pražským arcibiskupem Antonínem Brusem. Korunu přinesl na červeném polštáři vůdce českých katolíků Vilém z Rožmberka (bratr Petra Voka). Císař musel slíbit českým stavům, že v nepřítomnosti svého otce zůstane v Praze a naučí se česky. 1.11.1575 se stal římským králem, v r. 1576 císařem. Původně sídlil ve Vídni, ale po smrti svého otce často pobýval v Praze, ze které udělal své sídlo. Rudolf se rozhodl sídlit v Praze, protože ho znechutily ceremonie a Vídeň ohrožovali Turci. Od r. 1580 byl psychicky nemocen, měl deprese, záchvaty zlosti a apatie. Trpěl schizofrenií nebo maniodepresivní psychózou. To souviselo i s hromaděním uměleckých předmmětů a černou magií.
    V r. 1583 se do Prahy přestěhoval a podruhé z ní udělal hlavní sídelní město římské říše, evropské a kulturní centrum, za svého života sbíral umělecké předměty, velká část sbírek byla odvezena za třicetileté války do Švédska, upínal se k astrologii a magii. V listopadu 1583 vyhlásil přijetí gregoriánského kalendáře pro Čechy a Moravu, kdy po 6. lednu 1584 následoval 17. leden 1584. Za jeho vlády došlo k úplné rekatolizaci, kdy do úřadů obsazoval pouze katolíky římského obřadu (v Čechách a na Moravě bylo 12 % katolíků). V r. 1608 s pomocí jeho bratra, arciknížete Matyáše, Moravané svrhli katolické úředníky a snažili se mu pomoci dobýt trůn, dohodami se mu podařilo získat Uhry, Rakousko a Moravu. V r. 1577 přenesl do mauzolea ostatky svého otce Maxmiliána a prarodičů Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. Do nové podzemní hrobky dal v roce 1589 přenést ostatky českých panovníků, které se nalézaly ve staré hrobce v kněžišti katedrály sv. Víta.
    Jeho duševní stav se stal neudržitelný. Papežského nuncia obvinil ze spiklenectví, svého koémorníja bodl dýkou a své rádce chtěl dát popravit. Odmítal jídlo, protože se bál, že ej otrávené. Nemohl spát a když usnul vydával zvířecí skřeky. V roce 1600 se pokusil o sebevraždu, zkoušel se probodnout kordem a dýkou. Později rozbil okno a pořezal si zápěstí. Sluhové ho vždy zachránili. Jeho zdravotní stav zhoršila i syfilida, kterou se nakazil na záletech. 
    Matyáš byl zemským sněmem přijat za budoucího českého krále. Tzv. Rudolfův Majestát 9. 7.1609 nuceně uzákonil Českou konfesi (nekatolictví). Rudolf se pokusil tento stav změnit a požádal o pomoc svého bratrance, (nevysvěceného) biskupa Leopolda V. z Pasova (syn Karla II. Štýrského, otec královny Marie Leopoldiny Tyrolské, 2. manželky Ferdinanda III.). Ten poslal v lednu 1611 vojsko, které vtrhlo do Čech a vydrancovalo Prahu, která v té době měla 50.000 obyvatel. Vpád Pasovských vyvolal pobouření nekatolických stavů a arciknížete Matyáše. Pod vlivem těchto událostí byl císař Rudolf byl v dubnu 1611 donucen abdikovat na český trůn a českou korunu. Zůstal římským císařem a bydlel na Pražském hradě. Tam měl vytápěný zvěřinec, kde byli lvi, tygr, orangutan a levharti, které mu věnoval ruský car. Oficiální příčinou smrti byla vodnatelnost. Lev Mohamed, kterého choval na Pražském hradě jako symbol českého znaku, byl podle Tychona Brahe spojen s císařem. Pošel 19. 1.1612, den před císařovou smrtí. Císař Rudolf II. za 9 měsíců po abdikaci zemřel na Pražském hradě.
    Alžběta (Isabela) Klára Evženie Španělská, * 12. 8.1566 Segovia, + 1.12.1633 Brusel.  Otec španělský král Filip II., matka francouzská princezna Alžběta z Valois (+ 3.10.1568). V roce 1568 ji zasnoubili Rudolfu II., který po 30 letech prohlásil, že se ženit nebude. 18. 8.1599 se vdala za Albrechta VII. S manželem Albrechtem VII. měli tři děti: Filip, Albrecht, Anna. Děti se nedožily dospělosti. S manželem byla místodržitelkou Španělského Nizozemí.
    Kateřina Stradová, dcera císařova antikváře Jakuba Strady.

51) Matyáš II. Habsburský 1611 – 1619 +.
    * 24. 2.1557, + 20. 3.1619 Vídeň. Českým králem korunován 11. 5.1611. Bratr Rudolfa II. Císař přenesl své sídlo do Vídně a tím přestala být Praha sídelním městem země až do roku 1918. Manželka Anna Tyrolská (jeho neteř). Manželství bylo bezdětné, proto se následníkem trůnu stali Habsburkové ze štýrské větve na základě Oňatovy smlouvy (španělský velvyslanec ve Vídni). 24. 6.1612 byl korunován na císaře ve Frankfurtu nad Mohanem. Za tři dny se stala císařovnou i Anna. V r. 1615 ustanovil na návrh českého sněmu za jediný oprávněný úřední jazyk češtinu. V r. 1617 prosadili katoličtí páni na českém sněmu, že rozhodl o arcivévodovi Ferdinandu Štýrském (Matyášovu a Rudolfovu bratranci) jako budoucím českém králi. V březnu 1618 svolali nekatoličtí předáci sněm, který zaslal císaři protestní stížnost na porušování náboženských svobod. 21. 5.1618 se na UK konal zakázaný sněm nekatolické šlechty, kde měl plamenný projev karlštejnský purkrabí Jindřich Matyáš hrabě Thurn (*24. 2.1567, + 26. 1.1640), který všechny vyburcoval. Radikálové se sešli na tajné schůzi v paláci Smiřických na Malé Straně a 23. 5.1618 zorganizovali předáci protestantské opozice, Ernfried z Berensdorfu a mladý Jan Albrecht Smiřický, defenestraci (lat. fenestro = okno, de fenestro = z okna). Z výšky 15 metrů vyhodili z okna České kanceláře na Pražském hradě dva katolíky Jaroslava Bořitu z Martinic a Viléma Slavatu z Luže a Košumberka s písařem Filipem Fabriciem a zvolili vládu 30 direktorů. To byl začátek stavovského povstání a třicetileté války.
    Anna Tyrolská (* 4.10.1585 Innsbruck, + 14.12.1618 Vídeň), dcera Ferdinanda II. Tyrolského a Anny Kateřiny Gonzagové, vnučka Ferdinanda I. Habsburského.Její babička Eleonora byla sestrou Ferdinanda Tyrolského. Matka Anna Gonzagová byla neteří svého manžela Ferdinanda Tyrolského a sestřenice své dcery. Manžel Anny Tyrolské Matyáš II. byl synovec Eleonory a Ferdinanda I., Po jejím otci byl její manžel jejím bratrancem, po matce byl vzdáleným strýcem. 27. 6.1612 byla korunována na císařovnu ve Frankfurtu nad Mohanem. 25. 3.1613 byla korunována v Bratislavě na uherskou královnu. Korunována na českou královnu 29. 2.1616. Anna se seznámila s kapucíny v Innsbrucku. V r. 1617 založila ve Vídni kapucínský klášter, kde dala zbudovat Císařskou hrobku, ze které se stalo pohřebiště Habsburského rodu.

52) Ferdinand II. Štýrský 1619, 1621 – 1637 +
    * 9. 7.1578 Štýrský Hradec, + 15. 2.1637 Vídeň. Zvaný "Krvavý". Syn Karla II. Štýrského a Marie Bavorské, vnuk Ferdinanda I. a Anny Jagellonské, bratranec Rudolfa II. a Matyáše. Českým králem zvolen 5. 6.1617 a korunován 29. 6.1617 v chrámu sv. Víta v Praze. 1. manželka Marie Anna Bavorská, spolu měli 7 dětí: Kristýna (*+1601), Karel Josef (*+ 1603), Jan Karel (1605-1619), Ferdinand III. Arnošt (1608-1657), Marie Anna (1610-1665, m. bavorský kurfiřt Maxmilián I., bratr otcovy manželky Marie Anny), Cecílie Renata Polská (1611-1644, vdaná 1637, manžel polský král Vladislav IV. Vasa) Leopold Vilém (* 5. 1.1614, + 20.11.1662, 59. pasovský biskup, nizozemský místodržitel). 2. manželka Eleonora Mantovská z Gonzagů, manželství bylo bezdětné. Postupně omezoval vliv císaře Matyáše, který už v roce 1618 neměl v Čechách žádnou moc. Oficiálně se ujal vlády 20. 3.1619.
    Vypuklo proti němu stavovské povstání a 31. 7.1619 generální sněm v Praze schválil novou ústavu: Český stát jako konfederace rovnoprávných zemí s volitelným panovníkem. Byl sesazen 19. 8.1619 generálním sněmem Koruny České a za českého krále zvolen Fridrich Falcký, který po bitvě na Bílé hoře 8.11.1620 uprchl z Čech. Na římského císaře byl korunován 28. 8.1619 ve Frankfurtu nad Mohanem. Po bitvě na Bílé hoře císař ovládl svá území za podpory panovníků spojených v Katolické lize. 21. 6.1621 nechal popravit 27 pánů (v dějepise mylně uváděných jako českých pánů. Většina z nich byli Němci).
    V r. 1622 svěřil UK jezuitům. 10. 5.1627 vydal Obnovené zřízení zemské pro Čechy a v březnu 1628 pro Moravu: „Koruna česká se stala v Habsburském rodu dědičná po meči i po přeslici, němčina zrovnoprávněna s češtinou, katolická víra a vyznání jediným legálním náboženstvím a stát (císař) na sebe převzal úlohu jeho prosazení.“ Součástí zřízení bylo vypovězení českých nekatolických stavů. Na jeho vydání se podílel i 44. olomoucký biskup František kardinál Dietrichštejn. V r. 1631 obsadili Prahu Sasové, v r. 1632 ji obsadil Albrecht z Valdštejna a tajně vyjednával se Švédy a českými nekatolíky, císař v r. 1635 diplomatické jednání završil Pražským mírem a vzdal se obojí Lužice ve prospěch Saska.
    Marie Anna Bavorská (1574-1616), dcera bavorského vévody Viléma V. a Renaty Lotrinské. 1. manželka, sňatek se Ferdinandem 23. 4.1600.
    Eleonora Toskánská Mantovská z Gonzagů (* 23. 9.1598 Mantova, + 27. 6.1655 Vídeň), dcera Vincenta I. mantovského vévody z Gonzagy a Eleonory z Medicejů. 2. manželka, sňatek v r. 1622 v Innsbrucku (Inomostí) v Tyrolsku. Manželství bylo bezdětné. 21.11.1627 byla korunována českou královnou. Zakončila souvislou řadu královen, které byly korunovány svatováclavskou českou královskou korunou. České země a Prahu navštívila nejvíce ze všech habsburských královen a císařoven. Eleonora byla tetou 3. manželky Ferdinanda III. Eleonory Magdaleny Toskánské (Mantovské).

--- Fridrich Falcký 1619 – 1620
    český vzdorokrál. * 16. 8.1596, + 29.11.1632 Mohuč. Bedřich Falcký zvaný zimní král, syn falckého kurfiřta Fridricha IV. z Wittelsbachů (1574-1610) a Ludviky Juliany Oranžsko-Nasavské (1576-1644). Manželka Alžběta Stuartovna (sňatek 1613), spolu měli 13 dětí: Bedřich Jindřich (1614-1629), Karel Ludvík (1617-1680), Alžběta (1618-1680), Ruprecht (1619 Praha -1682), Mořic (* 17.12.1620-1652), Ludvika Holandina (1622-1709), Ludvík (1624-1625), Eduard (1625-1663), Jindřiška Marie (1626-1651), Jan Filip Bedřich (1627-1650), Šarlota (1628-1631), Žofie Hannoverská (1630-1714, matka Jiřího I. Anglického), Gustav Adolf (1632-1641).
    Německý kurfiřt Fridrich V., kalvinista, předseda Unie německých protestantských knížat a stavů. Do své plnoletosti byl na výchově u strýce vévody ze Sedanu. Panování zdědil ve 14 letech. Sídelním městem Fridricha byl Heidelberg (zde studoval J.A.Komenský) a pro české stavy zajišťoval finanční i vojenskou pomoc. Jeho zvolení prosadili šlechtici z Jednoty bratrské. Generálním sněmem Koruny České byl 26. 8.1619 zvolen králem. Volilo ho 36 ze 42 pánů, 110 ze 111 rytířů a 36 zástupců měst. Bylo mu 23 let. Byl domýšlivý, ale bázlivý. 30. 9.1619 souhlasil se zvolením. Do Prahy přijel 31.10.1619 a 4.11.1619 korunován za českého krále. Dal vyčistit katedrálu sv. Víta podle kalvínského zůsobu a nechal zničit nebo znehodnotit sochy a obrazy. Ukázalo se, že ani anglický král, ani jiní protestantští panovníci nehodlají podporovat české povstalce. Podporovaný katolickými panovníky zahájil císař Ferdinand tažení na Prahu a 8.11.1620 rozhodla dvouhodinová bitva na Bílé hoře o vítězství katolíků, vojska českých stavů byla poražena. Král Fridrich během bitvy hodoval s Angličany v hostinci. Po jeho příchodu na bojiště už bylo po bitvě. Fridrich se poradil s manželkou a z Prahy utekli. Zvolený král králem chtěl odvézt korunovační klenoty, ale ve zmatku je nechal na Staroměstské radnici v Praze. Císař Ferdinand II. zákazal poskytnout jim útočiště.
    Král 9.11.1620 uprchl  s rodinou přes Náchod, kde přenocoval na zámku, do Vratislavi, ale Slezsko se poddalo císaři a král Fridrich byl odtud v roce 1621 vypovězen do nizozemského Haagu Jako kurfiřt přišel i o svoji zem – Horní a Dolní Falc, kterou mu císař Ferdinand II. zabral. V roce 1632 se vracel od švédského krále a zastavil se v Mohuči (Mainz), kde zemřel na morovou horečku nebo tyfus. Jeho rodina a čeští protestanti byli jediní, kdo uznával jeho titul českého krále, který užíval neoprávněně až do své smrti. Pohřben v kostele sv. Kateřiny v Oppenheimu. V r. 1637 se rozhodl jeho bratr Ludvík Filip, že ho převeze do francouzského Sedanu. V září 1637 projel pohřební vůz přes Mety. Rakev z vozu mnohokrát spadla. Je možné, že byl do Sedanu přivezen, ale nedá se to prokázat. Je také možné, že byl pohřben někde po cestě.
    Alžběta Stuartovna (* 19. 8.1596 Fife ve Skotsku, + 13. 2.1662 Londýn), dcera krále Jakuba I. a Anny Dánské. Byla prapravnučkou Barbory Celské, manželky císaře Zikmunda. 14. 2.1613 se vdala za Fridricha Falckého, vůdce Protestantské unie. Na českou královnu korunována 7.11.1619 v Praze. Během prosince 1619 dala zničit interiér chrámu sv. Víta podle kalvínské představy: vyházení soch a obrazů, ničení bohoslužebného nádobí, boření oltářů a další zkázy. I když ji přetím varovali její rádcové. Tím král s královnou ztratili sympatie Čechů. V Anglii byl 30. 1.1649 popraven její bratr Karel I. Stuart. Vlády se zmocnil Oliver Cromwell. V klidnější době obnovy britské monarchie dal Karel II. svého otce Karla I. kanonizovat v Anglikánké církvi. V té době navštívila Alžběta svého synovce Karla II. a během pobytu u něho zemřela a byla pohřbena v kapli Jindřicha VII. ve Westminsteru. Tam byl 6.12.1682 uložen také její syn Ruprecht. Potomci její dcery Žofie se stali britskými králi. Královna Alžběta si dopisovala s mnoha filosofy a mysliteli (např.: René Descartes).

53) Ferdinand III. 1637 – 1657 +
    Ferdinand Arnošt, * 13. 7.1608 Štýrský Hradec (Graz), + 2. 4.1657 Vídeň, syn Ferdinanda II. a Marie Anny Bavorské. Mluvil česky, německy, španělsky, uhersky, francouzsky, italsky a latinsky. Skládal básně a hudbu. Jeho skladby se hrají i ve 21. století. Jeho nejoblíbenější píseň: Svatováclavský chorál. Uměl psát, číst a mluvit v 7 jazycích. 1. manželka Marie Anna Španělská, 6 dětí: Ferdinand IV. (* 1633, +1654), Marie Anna Španělská (1635-1696, vdaná 1649, manžel španělský a portugalský král Filip IV.), Filip August (1637-1639), Maxmilián Tomáš (1638-1639), Leopold I. (1640-1705, císař), Marie (* + 1646 při porodu). 2. manželka Marie Leopoldina Tyrolská, syn: Karel Josef (1649-1664, velmistr Německých rytířů), 3. manželka Eleonora Magdalena Mantovská z Gonzagů, 4 děti: Terezie Marie Josefa (1652-1653), Eleonora Marie Josefa (1653-1697, vdaná 1670, manžel polský král Michal Korybut Wiśniowiecki, později vévodkyně lotrinská, babička císaře Františka I. Lotrinského), Marie Anna Josefa (1654-1689, m. německý kurfiřt Jan Vilém Falcký), Ferdinand Josef Alois (1657-1658). Korunován 24.11.1627.
    Po smrti Albrechta z Valdštejna byl jmenován vrchním velitelem císařských vojsk, ale v r. 1645 utrpěl porážku u Jankova a diplomatickým jednáním o míru se snažil zachránit celistvost monarchie. 24.10.1648 byl podepsán Vestfálský mír, který ukončil třicetiletou válku, ale kterým poklesla prestiž habsburské dynastie. Německé území v Římské říši se stalo volným svazkem samostatných států a císař měl pouze reprezentativní pravomoci. V Čechách a na Moravě dokončil rekatolizaci. Obnovil privilegia zrušená Ferdinandem II. V r. 1650 dal na poděkování za zažehnání moru postavit na Staroměstském náměstí Mariánský sloup, který byl 3.11.1918 zbořen socialisty ze Žižkova (tehdy samostatného města).
    Marie Anna Španělská (*18. 8.1606 Madrid, +13. 5.1646 Linec), dcera španělského krále Filipa III. a arcivévodkyně Markéty. Její sestrou byla Anna Rakouská, o které píše Alexandr Dumas ve Třech mušketýrech). 20. 2.1631 se vdala za Ferdinanda III. V r. 1645 byla nucena utéci s rodinou z Vídně před Švédy do Štýrského Hradce, později do Lince. Zemřela na následky otravy po porodu dcery Marie.
    Marie Leopoldina Tyrolská (*6. 4.1632, +19. 8.1649), dcera arcivévody Leopolda V. a Klaudie Toskánské z Medicejů. Sňatek s Ferdinandem III. 2. 7.1648. Jejich společný děda byl Karel II. Štýrský. Zemřela 12 dní po porodu syna. Otec Marie Leopoldiny Leopold V. Habsburský (*9.10.1586, +13. 9.1632) se stal ve 12 letech jmenovaným 58. pasovským biskupem (viz Rudolf II.). Byl synem Karla II. Štýrského, bratr Ferdinanda II. Štýrského, bratranec císaře Rudolfa II. V r. 1611 obsadila jeho vojska Prahu. Leopold V. nebyl nikdy vysvěcen na kněze ani na biskupa. V r. 1626 obdržel papežský dispens na uvolnění úřadu a oženil se. S manželkou Klaudií Toskánskou měli 5 dětí.
    Eleonora Marie Magdalena Mantovská Toskánská (*18.11.1630, + 6.12.1686), dcera vévody Karla II. a Marie z Gonzagy. Hrála na několik hudebních nástrojů. Sňatek v dubnu 1651. Po 30 letech byla v září 1656 korunována českou královnou a byla jí do smrti manžela Ferdinanda III. 2. 4.1657. Pohřbena u kapucínů ve Vídni. Její tetou byla 2. manželka Ferdinanda II. Eleonora Toskánská (Mantovská).

----- Ferdinand IV. 1646 – 1654 +.
    *8. 9.1633, + 9. 7.1654 Vídeň. Starší syn Ferdinanda III. Svoji snoubenku Markétu Marii Terezii si nevzal. Svatováclavskou korunou korunován 5. 8.1646 na českého krále. Svatoštěpánskou korunou byl korunován na uherského krále 16. 6.1647. Římským králem a císařem byl 31. 5.1653 zvolen v Řezně a korunován 18. 6.1653 v řezenské katedrále sv. Petra.
       Dříve než se ujal vlády, zemřel na pravé neštovice ve věku 21 let. Pohřben v rodinné hrobce Habsburků u kapucínů ve Vídni. V některých seznamech panovníků bývá uváděna jeho spoluvláda s otcem 1646 – 1654.
    Markéta Marie Terezie (*12. 7.1651 Madrid, + 12. 3.1673 Vídeň), španělská princezna vybraná za manželku. V roce 1676 si ji vzal jeho bratr Leopold I.

54) Leopold I. 1657 – 1705 +
    * 9. 6.1640, + 5. 5.1705 Vídeň, mladší syn Ferdinanda III., bratr zemřelého Ferdinanda IV. 1. manželka Markéta Marie Terezie (jeho neteř), 4 děti: Ferdinand Václav (1667-1668), Marie Antonie (1669-1692, macecha Karla VII. Albrechta), Jan Leopold (* +1670), Marie Anna Antonie (*+1672), 2. manželka Claudia (Klaudie) Felicita Tyrolská (jeho sestřenice), 2 dcery: Anna Marie Žofie (* +1674), Marie Josefa Klementina (1675-1676), 3. manželka Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská, 10 dětí: Josef I. (1678-1711, císař, otec Marie Amálie, m. Karla VII. Albrechta), Kristýna (*+1679), Marie Alžběta (1680-1741, nizozemská místodržitelka), Leopold Josef (1682-1684), Marie Anna Josefa (1683-1754, vdaná 1708, manžel portugalský král Jan V. Portugalský), Marie Terezie (1684-1696), Karel VI. (1685-1740, císař, otec Marie Terezie), Marie Josefa (1687-1703), Marie Magdalena (1689-1743), Marie Markéta (1690-1691).
    Leopold I. byl vzdělaný a uměnímilovný vladař a komponoval hudbu. Dvůr ve Vídni se stal centrem barokní kultury. Korunován 14. 9.1656. Za císaře zvolen 18. 7.1658 ve Frankfurtu nad Mohanem. Polský král Jan Sobieski zvítězil 12. 9.1683 u Vídně s křesťanskými vojáky nad Turky (Osmanská Porta), k oslavě tohoto vítězství zavedl 241. papež sv. Inocenc XI. svátek Jména Panny Marie (12. 9.). V letech 1679 – 1680 bylo v Čechách selské povstání (sedláci u Chlumce). 28. 6.1680 vydal Robotní patent, který vymezoval vztah mezi vrchností a poddanými: robotní povinnost 3 dny v týdnu, zákaz protiprávních daní a tělesných trestů, zákaz zvyšování dávek a nucení předražených výrobků poddaným. V r. 1700 vypukla válka o španělské dědictví, která trvala 17 let (po smrti Karla II. si o uvolněný španělský trůn dělali nárok francoužští Bouborni i Habsburkové), konce války se nedožil.
    Markéta Marie Terezie Habsburská, Španělská (* 12. 7.1651 Madrid, + 12. 3.1673 Vídeň), dcera španělského krále Filipa IV. a Marie Anny Habsburské, která byla dcerou Ferdinanda III. a vlastní sestrou svého zetě. Sňatek 5.12.1666.
    Klaudie Felicita Tyrolská (* 30. 5.1653 Innsbruck, + 8. 4.1676 Vídeň), dcera arcivévody Ferdinanda Karla Tyrolského a Anny Medicejské. Vnučka (pasovského biskupa) Leopolda V. Byla vzdálenou sestřenicí svého manžela.
    Eleonora Marie Magdalena Falcko-Neuburská (* 6. 1.1655 Düsselsdorf, + 19. 1.1720 Vídeň), dcera falckého kurfiřta Filipa Viléma a Alžběty Amálie. Měla 16 mladších sourozenců. Pocházela z chudých poměrů a byla velice skromná. Sňatek s Leopoldem I. v roce 1676. Měla silné sociální cítění, odmítla českou korunovaci a peníze věnovala na chudé. V roce 1680 utekla s manželem před morem do Prahy. Byla to její jediná návštěva v Českém království. V roce 1689 byla nucena se nechat korunovat uherskou královnou a v roce 1690 císařovnou (obě korunovace musela zaplatit). Podporovala své dva syny jako římské císaře a po smrti Josefa I. byla do nástupu Karla VI. regentkou říše.

55) Josef I. 1705 – 1711 +
    * 26. 7.1678, + 17. 4.1711 Vídeň, syn Leopolda I., na uherského krále byl korunován v 9 letech v r. 1687, v r. 1689 v jeho jedenácti letech byl korunován na římského krále, na českého krále nebyl korunován. Manželka Amálie Vilemína, 3 děti: Marie Josefa (1699-1757, vdaná 1719, manžel polský král August III. Polský), Leopold Josef (*1700, + 1701), Marie Amálie Rakouská (1701-1756, římská císařovna, vdaná 1722, manžel římský císař Karel VII. Albrecht Bavorský). Hovořil sedmi jazyky, komponoval hudbu a složil několik oper. Ve válce o španělské dědictví dosáhl pod vedením prince Evžena Savojského několika úspěchů, v r. 1707 byl Františkem Rákoczim II. sesazen z uherského trůnu. Se švédským králem Karlem XII. podepsal 1. 9.1707 smlouvu o svobodě vyznání ve Slezsku a dovolil evangelíkům augšpurského vyznání stavět kostely, postaveno 6 kostelů (Těšín, Hirschberg = Jelenia Góra). Po smrti syna Leopolda Josefa začal vyhledávat milenky, od kterých se nakazil syfilidou. Tu později přenesl na svoji manželku.
    Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (* 21. 4.1673 Lüneburg, + 10. 4.1742 Vídeň), dcera vévody Jana Bedřicha a falcké princezny Benedikty Jindřišky (Henrietta). Rodina byla původně evangelická, ale rodiče přestoupili do katolické církve. Politický sňatek s Josefem I. v roce 1699, kdy ji bylo 26 let a Josefovi 21 roků. Po smrti manžela začala prosazovat nástupnické právo svých dcer a dostala se do sporu s Karlem VI. a jeho manželkou Alžbětou Kristinou. Po těchto sporech založila Amálie klášter sester Navštívení Panny Marie a v r. 1719 odešla do kláštera.

56) Karel VI. (II.) 1711 – 1740 +
    * 1.10.1685, + 20.10.1740 Vídeň, syn Leopolda I., mladší bratr Josefa I. Španělský král Karel III. Jako český král Karel II. korunován 5. 9.1723. Poslední Habsburk (Habichtsburg = jestřábí hrad ve švýcarském Aargau). Manželka Alžběta Kristina (Elisabeth Christina) Brunšvicko-Wolfenbüttelská. Původně protestantka, jako španělská královna formálně konvertovala (obrátila se) ke katolickému náboženství. Měli 4 děti: Leopold Jan (*13. 4.1716, + 4.11.1716), Marie Terezie Walburga Amálie Kristýna (1717-1780, panovnice), Marie Anna (1718-1744), Marie Amálie (1724-1730). V roce 1703 se stal Karel španělským králem a když měl nastoupit na trůn, objevil se francouzský princ Filip z Anjou (Filip V., vnuk Ludvíka XIV.). Ten si nárokoval španělský trůn. Karel byl zvolen císařem ve Frankfurtu nad Mohanem 12.10.1711, korunován za císaře 22.12.1711 ve frankfurtské katedrále sv. Bartoloměje. Uherským králem korunován 22. 5.1712 v Bratislavě.
    Ve válce o španělské dědictví v bojích se spojenci (Anglie, Nizozemí) proti Francii získal Karel VI. Neapolsko a Sicílii, severní Itálii a Španělské Nizozemí (Belgie). V Českých zemích pobývala ruská vojska. Obrat ve válce nastal smrtí císaře Josefa I. Karel se stal pro koalici nepřijatelný jako španělský král a v r. 1713 uzavřel v Utrechtu mír s Filipem V. Potvrdil mu nástupnictví ve Španělsku. Jako kompenzaci dostal od Filipa V. Španělské Nizozemí (Belgii), Neapol, Milán a Sardinii.
    19. 4.1713 vydal Pragmatickou sankci. Ta zajišťovala nástupnictví na trůn pro děti Karla VI., tedy i pro dcery, pokud by neměl mužské potomky. Pragmatická sankce nabyla aktuálnosti po smrti syna Leopolda Jana. Z této Pragmatické sankce byly vyloučeny dcery Karlova otce Leopolda I. i Karlova staršího bratra Josefa I. Zemské stavy habsburské monarchie schválily Pragmatickou sankci v r. 1720-1723. Na českého krále korunován 5. 9.1723, jako český král Karel II. S Francií podepsal 18.11.1738 mírovou smlouvu, která ukončila válku o dědictví polské.
    Za dva roky císař náhle zemřel. Podle jedné verze na selhání srdce, když se nachladil na lovu, podle druhé snědl jídlo připravené z jedovatých muchomůrek zelených. Jeho smrtí vymřeli Habsburkové po meči. V roce 1748 potvrdily Pragmatickou sankci všechny evropské mocnosti.
    Alžběta Kristina Brunšvicko-Wolfenbüttelská (* 28. 8.1691, + 21.12.1750 Vídeň), pro svoji bledost zvaná Bílá Liz. Dcera brunšvického vévody Ludvíka Rudolfa Brunšvicko-Wolfenbüttelského a Kristiny Ludviky Öttingenské. Sňatek 1. 8.1708 v Barceloně. Vychována v evangelickém luteránském náboženství. Velkým problémem bylo, že jako španělská královna musela být katoličkou. Proto musela změnit své evangelické vyznání na katolické. 18.10.1714 byla korunována na uherskou královnu v Dómu sv. Martina v Bratislavě. Českou královnou korunována 5. 9.1723 v katedrále sv. Víta v Praze. Po 67 letech to byla další korunovace české královny.

----- Karel VII. Albrecht (Karel III. Albert Bavorský) 1741 – 1742
    Český vzdorokrál. Karel VII. Bavorský. * 6. 8.1697 Brusel, + 20. 1.1745 Mnichov. Syn bavorského kurfiřta Maximiliána II. Maria Emanuela Kajetána a polské princezny Terezie Kunhuty Sobieské (dcera Jana III. Sobieského). Manželka Marie Amálie Habsburská, dcera císaře Josefa I., spolu měli 7 dětí: Maxmiliana Marie (*+1723), Marie Antonie (1724-1780), Terezie Benedikta (1725-1743), Maxmilián III. Josef (1727-1777), Josef Ludvík (1728-1733), Marie Anna Josefa (1734-1776), Marie Josefa Antonie Walburga Felicita Regula Bavorská (1739-1767, vdaná 1764, manžel císař Josef II.).
    Po smrti císaře a krále Karla VI. v roce 1740 si dělal nárok na český trůn po své zemřelé maceše Marii Antonii. Protože neměl dostatek peněz, požádal o pomoc Francii. 7.12.1741 se dal v letohrádku Hvězda českými stavy prohlásit českým králem Karlem III. Korunován náhradní korunou, protože svatováclavská koruna byla ve Vídni. 19.12.1741 mu složilo hold 400 českých pánů. S pomocí francouzských a pruských vojsk „panoval“ 2 roky na českém trůnu do 20.12.1742. Římským císařem zvolen a korunován 24. 1.1742. Slezské války (v Evropě – války rakouské) s Marií Terezií v letech 1740 – 1742, kdy osvobodila české území a zabrala bavorskou zemi. V roce 1744 přesídlil do Mnichova, kde za rok zemřel. Jeho syn Maxmilán III. Josef odmítl bojovat a společně se svou matkou s Marií Terezií uzavřel mír.
    Marie Amálie Habsburská (*22.10.1701 Vídeň, + 11.12.1756 Mnichov), dcera Josefa I. a Amálie Vilemíny Brunšvicko-Lüneburské. Byla sestřenicí Marie Terezie. V roce 1717 byl dohodnut sňatek, ale svatba se konala ve Vídni až 5.10.1722, pod podmínkou, že oba novomanželé uznají pragmatickou sankci. Obnovila v r. 1729 vyznamenání za statečnost rytířský řád sv. Jiří. Manželovy korunovace se nezúčastnila, protože se v Čechách bojovalo. Korunována náhradní korunou 9.12.1741. Na císařovnu byla korunována 24. 1.1742. Po manželově smrti v roce 1745 se svým synem uzavřela mír se svoji sestřenicí Marií Terezií a stáhla se z veřejného života. Dožila na zámku v Mnichově.

57) Marie Terezie (Habsburská) 1740 – 1780 +.
    * 13. 5.1717 Vídeň, + 29.11.1780 Vídeň. Celým jménem Marie Terezie Walburga (Valpurga) Amálie Kristýna. Zvaná teta Maruška. Narodila se v císařském paláci v Hofburgu ve Vídni. Měla vychovatelku Charlotu Fuksovou, které říkala mami a po její smrti ji dala pohřbít v habsburské císařské hrobce ve Vídni. Matka dvou císařů. 29. česká královna (vládnoucí jako český král). Po přeslici poslední Habsburkovna. Hovořila plynně německy, italsky, francouzsky, španělsky, latinsky a česky. Před uherskou korunovací se naučila i maďarsky. Byla manželkou císaře – paní císařovou, ne císařovnou, přesto je v českých zemích titulována jako císařovna. Jako žena nemohla být zvolena císařovnou.
    Vzdálený bratranec František I. Štěpán Lotrinský se stal jejím manželem. Jeho babička Eleonora Marie Josefa byla nevlastní sestrou Leopolda I., který byl dědečkem Marie Terezie. František Štěpán i Marie Terezie měli společného pradědečka Ferdinanda III. Měli spolu 16 dětí (11 dcer, 5 synů), 12 se jich dožilo dospělosti: Marie Alžběta (1737-1740), Marie Anna (Mariana, * 6.10.1738, + 19.11.1789, abatyše v Celovci, později u sv. Jiří na Hradčanech), Marie Karolina (1740-1741), Josef II. Benedikt Augustin (* 13. 3.1741, + 20. 2.1790, císař a král Josef II.), Marie Kristina Josefa Johana Antonie (Mimi, * 13. 5.1742, + 24. 6.1798, nejmilejší dcera, narozena ve stejný den jako matka. Sasko-těšínská vévodkyně, manžel Albert Kazimír), Marie Alžběta (* 13. 7.1743, + 22. 9.1808, abatyše v Innsbrucku), Karel Josef (1745-1761), Marie Amálie (Mali, * 26. 2.1746, + 16./18. 6.1804. Pohřbena v královské hrobce na Pražském hradě, vévodkyně parmská, manžel Ferdinand Parmský), Petr Leopold II. (* 5. 5.1747, + 1. 3.1792, císař a král Leopold II.), Marie Karolina (*/+ 1748), Jana Gabriela (* 4. 2.1750, + 23.12.1762), Marie Josefa Gabriela (* 19. 3.1751, + 15.10.1767 v den svatby), Marie Karolina (* 13. 7.1752, + 8. 9.1814, vdaná 1768, manžel neapolsko-sicilský král Ferdinand IV. Matka Marie Terezie Neapolské, manželky Františka II./I.), Ferdinand Karel Antonín Josef Jan Stanislav (1754-1806, zakladatel dynastie d´Este, vévoda z Modeny, guvernér rakouské Lombardie, tchán krále Viktora Emanuela I.), Marie Antonie Josefa Jana Habsburko-Lotrinská (Marie Antoinetta, 2.11.1755 Vídeň, 16.10.1793 Paříž, vdaná 1774, manžel francouzský král Ludvík XVI., + 21. 1.1793. Oba popraveni gilotinou), Maxmilián František (* 1756, + 1801, od roku 1784 biskup v Münsteru u Kolína n. R., založil universitu v Bonnu).
    Otec Karel VI., který neměl syna, zajistil dceři Marii Terezii nástupnictví přijetím nového řádu tzv. Pragmatická sankce, který se zdráhali přijmout panovníci okolních zemí (Prusko, Sasko, Bavorsko, Francie) a vyvolali válku o rakouské dědictví v letech 1740 – 1748. Pod vedením Fridricha II. Pruského obsadili 16.12.1740 bez vyhlášení války Slezsko (1. slezská válka 1740 – 1742), 3. 1.1741 vpadli do Vratislavi (Breslau, Wroclaw) a do Prahy (francouzská, saská a bavorská armáda).
    11. 6.1742 podepsala vratislavský mír s pruským králem Fridrichem II. a ten získal Kladsko a Slezsko (bez Opavy a Těšína). Tím se trvale změnila rozloha Českého království. Polský král August III. Saský odvolal svá vojska z Čech. Českým stavům prominula hold Karlu VII. Albrechtovi, ale odmítla právo korunovace 20. pražského arcibiskupa Mořice Gustava z Manderscheidu, který korunoval Karla VII. Albrechta. 12. 5.1743 byla korunována královnou českou v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha 51. olomouckým biskupem Jakubem Arnoštem z Liechtenštejna (poprvé a naposled v historii korunovace v Praze byl jiný biskup než pražský). Uherskou svatoštěpánskou korunou byla korunována v Bratislavě a jako Marie II. se stala 25. 6.1741 uherskou královnou. 15. 6.1743 odvezla z Prahy korunovační klenoty.
    V letech 1744 – 1745 probíhala 2. slezská válka, obsazení Prahy, potvrzení podmínek z roku 1742, války o dědictví rakouské ukončil 18.10.1748 cášský mír s rakouskými nepřítelem Francií. 1. 9.1757 vpadla do Vratislavi a obsadila ji, pruský král Fridrich II. (Bedřich) Veliký (1712 – 1786) odvetou obsadil Moravu a zvítězil ve Slezsku 22. 5.1758. Ve válce o rakouské dědictví dosáhl vítězství náhlými výpady, v sedmileté válce 1756 – 1763 byl poražen koalicí (Rakousko, Rusko, Francie, Švédsko, Dánsko) a uvažoval o sebevraždě. Rakouský generál Laudon měl získat pro Rakousko zpět Slezsko, obsadil Kladsko 26. 7.1760 a prohrál. Kladsko a Slezsko trvale připadlo Prusku (Polsku). Ruská carevna Kateřina II. Veliká nepodporovala ani Koalici ani Prusko a Rusové obsadili v říjnu 1760 Berlín. V r. 1763 se Marie Terezie trvale zřekla Slezska a Kladska.
     Král Fridrich uzavřel mír v Hubertsburgu, po rozpadu Koalice získal vyjednáváním většinu území, o která přišel během války. Na radu svého kancléře Václava Kounice přestala se svým synem Josefem II. podporovat jezuitský řád, protože chtěla provdat dceru Marii Antonietu za francouzského krále Ludvíka Boubornského, který chtěl řádový majetek a školy. Řád zrušen v r. 1773. V r. 1774 doporučila Marie Terezie rodičům školní docházku (povinná školní docházka byla nařízena v roce 1805 Františkem II./I. na návrh jeho manželky Marie Terezie Neapolské). Zavedla dva měsíce prázdnin v září a v říjnu (na léto je přenesl Josef II.). Zavedla berní systém, celní řád a v r. 1753 vydala patent o soupisu obyvatel (1. sčítání lidu). 24. - 26. 3.1775 vypuklo povstání robotujících sedláků, které vyvrcholilo u Chlumce nad Cidlinou. 5. 7.1778 vypukla válka o bavorské dědictví. Král Fridrich II. Veliký opět vpadl do Čech. 13. 5.1779 byl uzavřen v Těšíně mír. Bavorsko připadlo Prusku. V posledních letech měla velké spory se synem Josefem, kterému vytýkala, že se přátelí s jejím úhlavním nepřítelem Fridrichem II. 8.11.1780 se nachladila na lovu bažantů. Mluvilo se o ní jako o věrné a milující manželce, pilné hospodyni a skvělé matce. Zemřela ve věku 63 let.
    František I. Štěpán Lotrinský (* 8.12.1708 Nancy, + 18. 8.1765 Innsbruck), syn vévody Leopolda Josefa Lotrinského (zv. Dobrý) a Alžběty Karoliny Orleánské. Přes babičku Eleonoru Marii Josefu byl pravnukem císaře Ferdinanda III. a přes matku Alžbětu byl pravnukem Ludvíka XIII. Jeho otec Leopold byl bratranec Karla VI. otce Marie Terezie. Římský císař. Za souhlas Francie ke sňatku musel odstoupit Lotrinsko a dostal náhradou Toskánsko, kde vládl Jan Gaston de Medici (+1737). Po jeho smrti se stal František Štěpán majitelem a panovníkem Toskánska.
     Sňatek s Marií Terezií 12. 2.1736 ve Vídni. Od r. 1730 byl místodržitelem Uherska a sídlil v Bratislavě. Jako generální guvernér Nizozemí tam nikdy nebyl. Stal se z něho podnikatel. Během válek zásoboval armádu, nejen vlastní země, ale i armády nepřátel. Založil několik bank. Vstoupil do zednářské lóže. Římským císařem byl zvolen 13. 9.1745 a korunován 4.10.1745 ve Frankfurtu nad Mohanem. Vládl do roku 1765. Byl prvním císařem Svaté říše římské, který na jejím území neměl žádné statky a pojem říše začal být pouze symbolem. Z Vídně se stalo hlavní město říše. Královna Marie Terezie ho po smrti svého otce jmenovala spoluvládcem svých zemí. Nebyl nikdy českým králem.

58) Josef II. 1780 – 1790 +
    Josef Benedikt Augustin. * 13. 3.1741 Vídeň, + 20. 2.1790 Vídeň. 1. panovník z lotrinského rodu. Nebyl korunován za českého krále, ale na den sv. Ondřeje (30.11.1780) se prohlásil dědičným panovníkem všech zemí Římské říše. 30. český král.
     1. manželka Isabela Parmská - (Marie Alžběta Ludvika Antonie Ferdinanda Josefína Saverie Dominika Jana Bourbonská princezna parmská. Měli dvě dcery: Marie Terezie (1762-1770), Marie Kristýna (*+ 1763). 2. manželka Marie Josefa Antonie Walburga Felicita Regula Bavorská.
      Toto druhé manželství bylo bezdětné. Jejich společným pradědečkem byl Leopold I. Dědeček Marie Josefy Bavorské Josef I. byl bratrem Karla VI. a ten byl dědečkem Josefa II.
     27. 3.1764 byl korunován za římského krále. Po smrti otce Františka I. r. 1765 se stal jako římský král i římským císařem a spoluvládcem své matky Marie Terezie. Neměl rád obřady a proto se nedal korunovat za krále českého ani uherského. Zjednodušil dvorní ceremoniál a zpřístupnil císařské zahrady ve vídeňském Hofburgu. Vystupoval bezohledně, despoticky, rušil tradice a zvyklosti, obklopil se ateistickými rádci.
      Na naléhání francouzských Boubornů, kteří chtěli řádový majetek a školy navštívil v roce 1769 v Římě papeže Klementa XIV. a důrazně ho požádal o zrušení řádu Tovaryšstva Ježíšova (TJ – Societas Jesu – SJ, jezuité, založen 11. 8.1534 za pp. Pavla III.). Řád zrušen 21.7.1773 pp. Klementem XIV. a všemi katolickými panovníky v celé Evropě. Jezuitský řád byl povolen v nekatolických zemích – v pravoslavném Rusku, kde vládla Kateřina II. Veliká a v protestantském (evangelickém) Prusku (Německu), kde vládl Bedřich (Fridrich II.) Veliký.
    Po smrti matky v r. 1780 se ujal jako samostatný vladař v monarchii a začal provádět reformy, v kterých mu matka bránila. 13.10.1781 vydal Josef II. Toleranční patent, kterým povolil veřejně vyznávat luteránské, kalvínské, pravoslavné (a unionistické – řeckokatolické) náboženství. V listopadu 1781 zrušil nevolnictví. 12. 1.1782 nařídil zrušit kostely, kláštery a jejich školy. Kaple nařídil zbořit (6.8.1786 dal zbourat Betlémskou kapli). Celkem dal zrušit 750 klášterů.
      Byl pracovitý, za dobu své vlády napsal 6000 výnosů (2-3- denně). Sám chtěl řídit státní školství, veškeré úřady a všechno mít pod kontrolou. Zrušil diecézní (biskupské) semináře a založil dva generální semináře (Praha, Olomouc). Zakázal kněžím při bohoslužbách vyslovat jméno papeže, vydal zákaz poutí, stavění betlémů a božích hrobů v kostelích. U křtu určil 2 kmotry a svátky v roce snížil na 27.
    Čechům naschvál dal 14. 4.1782 ve vídeňské klenotnici vystavit české korunovační klenoty.
    V r. 1784 nařídil pohřbívat nebožtíky v pytlích, aby se ušetřilo za dřevo na rakve. Pro Toleranční patent a zrušení nevolnictví ho prostí lidé začali milovat a byl velice oblíben. Jeho jméno dostávali narozené děti - chlapci i dívky.
    Rakouskou část Slezska, získanou při 1. dělení Polska (5. 8.1772) připojil úředně 15. 3.1783 k Moravě (Moravskoslezská gubernie v Brně). V r. 1766 projížděl na inspekční vojenské cestě přes Sasko, Lužici, severovýchodní Čechy. 1.7. navštívil Hostinné, kde na památku této návštěvy při 140. výročí postavili v r. 1906 mramorový pomník s nápisem: „DEM SCHÄTZER DER MENSCHHEIT KAISER JOSEF II. MDCCXLI – MDCCXC" (od lidí vážený císař Josef II. 1741 – 1790). Socha byla, jako  habsbusrký symbol, odvezena do Fořtu v r. 1921, odkus se v r. 1999 do Hostinného. 2. návštěvu v Podkrkonoší vykonal Josef II. 13.10.1771 v době, kdy byl v této oblasti hladomor, 3. návštěvu uskutečnil 18. 8. - 9. 9.1778 (bitva o bavorské dědictví), kdy byl ubytován na děkanství ve Dvoře Králové nad Labem.
    V r. 1787 zahájil po boku Ruska tažení proti Turkům, osobně se ujal velení, ale onemocněl a velení převzal generál maršál Laudon. Císař Josef II. byl velkým obdivovatelem a přítelem (nepřítele jeho matky Marie Terezie) pruského krále Bedřicha (Fridricha) II. a to vedlo ke zvyšování autority vojenských uniforem. Na konci jeho života vypukla Francouzská revoluce. Po jeho smrti si lidé vypravovali, že Josef II. žije a chodí v přestrojení mezi lidmi. Oživila se legenda o králi Ječmínkovi, který přijde až lidem bude nejhůř, a další podobné zprávy.
    Isabela (Alžběta) Parmská (celým jménem Marie Alžběta Ludvika Antonie Ferdinanda Josefína Saverie Dominika Jana Bourbonská princezna parmská * 31.12.1741 Parma, + 27.11.1763 Vídeň). Své 7. jméno měla po sv. Františku Xaverském. Dcera vévody Filipa Parmského a Ludviky Alžběty Francouzské, dcery Ludvíka XIV. Byla velkou přítelkyní se svojí švagrovou Marií Kristýnou na vídeňském dvoře. I když se denně viděly, každý den si psaly dopisy. Svou druhou dceru pojmenovala podle švagrové. Dcera však krátce po porodu zemřela.Královna zemřela na neštovice.
    Marie Josefa Antonie Walburga Felicita Regula Bavorská (* 30. 3.1739 Mnichov, + 28. 5.1767 Vídeň), dcera císaře a českého vzdorokrále Karla VII. Albrechta a Marie Amálie Habsburské. Vzdálená sestřenice svého manžela. Jejich společným pradědečkem byl Leopold I. Matka Josefa II. královna Marie Terezie byla sestřenice Marie Amálie, matky Marie Josefy. Sňatek s Josefem II. 13. 1.1765 v Mnichově. Josef ji neměl rád a vyhýbal se jí. Její komnaty dal zařídit na druhém konci paláce. Císařovna onemocněla na neštovice a Josef ji nikdy nenavštívil. V paláci zemřela a císař se nezúčastnil ani jejího pohřbu.

59) Leopold II. 1790 – 1792 +
    * 5. 5.1747, + 1. 3.1792 Vídeň. Petr Leopold, mladší bratr císaře Josefa II. 31. český král. Jeho kmotrou při křtu byla ruská carevna Kateřina II. Veliká (Jekatěrina Alexejevna – Sofie Frederika Augusta, 1729-1796) a na její přání byl pokřtěn jménem Petr (podle jejího manžela cara Petra III.). Manželka Marie Luisa Španělská (Marie Ludvika Bourbonská). Měli spolu 16 dětí (12 synů a 4 dcery): Marie Terezie (1767-1827), František II./I. Josef Karel (1768-1835, císař), Ferdinand Toskánský (1769-1824), Marie Anna (1770-1809), Karel Ludvík Rakousko-Těšínský (1771-1847), Alexandr Leopold (1772-1795), Albert (1773-1774), Maxmilián (1774-1778), Josef Antonín (1776-1847), Marie Klementina (1777-1801), Antonín Viktor (1779-1835), Marie Amálie (1780-1798), Jan Křtitel Lotrinský (1782-1859), Rainer Josef (1783-1853, lombardský vicekrál), Ludvík Josef Antonín Jan (1784-1864), Rudolf Jan (1788-1831, 3. olomoucký arcibiskup).
    Leopold II. se věnoval přírodním vědám a technice. Byl velice spravedlivý a tolerantní, neměl rád válčení ani uniformy, rád chodil mezi neurozené lidi, což mu matka Marie Terezie vytýkala. Původně se měl stát knězem, ale po smrti otce Františka I. Štěpána Lotrinského v r. 1765 zdědil Toskánské vévodství a přesídlil do Florencie. Toskánsko se za jeho vlády stalo vzorovou zemí se skvělým hospodařením a úrovní obyvatel. Zrušil armádu a zavedl domobranu. Řemeslníkům nabídl založení cechů. Zrušil trest smrti, mučení, vězení pro dlužníky a urážku vladařova majestátu.
    Jeho bratr císař Josef II. mu nabídl spoluvládu, ale Leopold odmítl, protože nesouhlasil s jeho reformami. Po smrti bratra Josefa II. předal vládu v Toskánsku svému synovi Františkovi II. a převzal vládu v římské říši. Dohodl mír s Turky. Naučil se česky. Do Prahy vrátil korunovační klenoty. Za českého krále korunován 6. 9.1791, jeho manželka Marie Luisa byla korunována na českou královnu 12.11.1791. Obnovil diecézní (biskupské) semináře a zrušil většinu nesmyslných nařízení svého bratra. Čeští vlastenci vkládali do jeho vlády veliké naděje, které se nenaplnily, protože císař Leopold II. za rok po korunovaci zemřel.
    Marie Ludvika Španělská (Bourbonská) (* 24.11.1745 Portici v Itálii, +15. 5.1792 Vídeň), dcera Karla III. (vévoda parmský I., král sicilský VI., král neapolský VII.) Španělského a Marie Amálie Saské. Jejím bratrem byl neapolský a sicilský král Ferdinand I., otec Marie Terezie Neapolské, manželky a dvojnásobné sestřenice a 2. manželky Františka II. (I.). Sňatek 16. 2.1764. 18. 8.1765 se s manželem stali toskánskými vévody a přestěhovali se do Florencie. V roce 1790 se museli přestěhovat do Vídně.

České království v rámci Rakouska (1804 - 1867)

60) František II. (I.) 1792 – 1835 +
    * 12. 2.1768 Florencie, + 2. 3.1835 Vídeň. Celým jménem František Josef Karel, syn Leopolda II. a Marie Ludviky Španělské. Poslední císař Svaté říše římské. První císař Rakouska (Uherska). 1. manželka Alžběta Vilemína Württemberská, dcera Ludvika Alžběta (*17. 2.1790, + 24. 6.1791), 2. manželka Marie Terezie Neapolsko-Sicilská. Měli 12. dětí: Marie Luisa (1791-1847, vdaná 1810, manžel francouzský císař Napoleon I. Bonaparte). Jejich syn byl Napoleon II. zvaný Orlík, římský král. Císař František prohlásil manželství své dcery v roce 1815 za neplatné a Orlíka přejmenoval na Františka Karla Josefa a udělil mu titul vévoda zákupský. Ferdinand V./I. Karel Leopold Josef František Marcelín (1793-1875, císař, poslední korunovaný český král), Karolina Leopoldina (1794-1795), Karolina Ludvika (1795-1799), Marie Leopoldina Rakouská Brazilská (1797-1826 Rio de Janiero, vdaná 1817, manžel portugalský princ Petr I. Spolu vyhlásili portugalskou kolonii Brazílii za samostnou a vyhlásili Brazilské císařství. Jejich syn císař Petr II. byl posledním panovníkem Brazílie), Marie Klementina (1798-1881), Josef František (*+1799), Karolina Ferdinanda (1801-1832), František Karel Josef (1802-1878, m. Žofie Bavorská, sestra císařovny Karoliny Bavorské, otec Františka Josefa I., Ferdinanda Maximiliána /1832-1867,  císař Mexika, m. Karolína Belgická/, Karla Ludvíka 1833-1896 – děda bl. Karla I. a Ludvíka Viktora /1812-1919), Marie Anna (1804-1858), Jan Nepomuk (1805-1809), Amalie Terezie (* +1807). Jejich děti trpěly genetickou degenerací a jen někteří byli schopni samostatného života. 3. manželka Marie Luisa (Ludvika) Beatrix Modenská (sňatek 6.1.1808, + 1816), manželství bezdětné, 4. manželka Karolina Augusta Bavorská.
    Studoval botaniku a hrál na housle. Oblékal se jako měšťan a hovořil s prostými lidmi. 1. 3.1792 nastoupil na trůn a byl korunován na císaře. Francouzské Zákonodárné shromáždění mu 20. 4.1792 vyhlásilo válku. 9. 8.1792 korunován na českého krále. Jeho manželka Marie Terezie Neapolsko-Sicilská byla korunována 11. 8.1792. V r. 1793 proběhla 1. v letech 1799 – 1801 byla 2. koaliční válka, v r. 1804 založil na UK katedru „Pro náboženskou vědu proti úpadku kněží“.
        11.8.1804 vyhlásil své země za svobodné císařství a prohlásil se císařem rakouským jako František I. Pod tímto jménem byl i českým králem.
    11. 8.1805 nařídil pro děti povinnou školní docházku. Tento zákon císaři navrhla a u něho prosadila jeho manželka Marie Terezie Neapolsko-Sicilská (vnučka Marie Terezie Habsburské). Pro stejné jméno si ji mnozí pletou s její babičkou císařovnou Marií Terezií Habsburskou (ta doporučila školní docházku v roce 1774). V r. 1805 proběhla 3. koaliční válka, která skončila prohrou 2.12.1805 bitvou u Slavkova. Pod náporem Napoleonovy armády se po tisíci letech zhroutila Svatá říše Římská (národa německého), která trvala 1006 let, kdy ji v roce 800 založil císař sv. Karel I. Veliký. 2.8.1806 vyhlásil císař František II. zánik římského císařství (800 – 1806). 6.8.1806 abdikoval na císařský trůn, vzdal se koruny Svaté říše římské a říši prohlásil za rozpuštěnou. Jako římský císař byl František II. (římský císař František I. Štěpán Lotrinský, byl manžel Marie Terezie), jako císař rakouský František I. Oba tituly (císař římský i císař rakouský) používal až do své smrti, reagoval tak na svévolné jmenování Napoleona I. Bonaparte za francouzského císaře.
    V r. 1810 vdal svoji dceru Marii Louisu za císaře Napoleona I. V r. 1811 nařídil sběr zlata a stříbra po celé říši, aby je odevzdal jako válečnou náhradu Francii za prohranou bitvu u Slavkova. 16. – 19.10.1813 porazila spojenecká vojska Napoleona I. v bitvě národů u Lipska a císař se stal hlavou Německého spolku, který nahradil Rýnský spolek založený Napoleonem I. v r. 1806. V r. 1815 vznikla Svatá aliance Rakouska, Pruska a Ruska, evropské bojiště se uklidnilo a Rakousko opět získalo rozhodující vliv ve střední Evropě a svá ztracená území.
    V roce 1833 nabídl azyl vyhnanému francouzskému králi Karlu X. (1757-1836), který na Pražském hradě bydlel se svými dětmi v letech 1833-1835. Pak se rodina přestěhovala do Teplic v Čechách a za několik týdnů do Gorice (Slovinsko), kde král Karel X. zemřel a je pohřben.
    Alžběta Vilemína Württemberská (* 21.4.1767 Treptow, + 18.2.1790 Vídeň), dcera vévody Bedřicha Evžena a Bedřišky Braniborsko-Schwedtské. Měla 8 sourozenců, mezi nimi byla i ruská carevna Marie Fjodorovna (Sofie Dorota, * 25.10.1759, + 5.11.1828). Sňatek s Františkem 6. 1.1788 ve Vídni. Alžběta zemřela den po porodu jediné dcery Ludviky Alžběty (zemřela za půl roku).
    Marie Terezie Neapolsko-Sicilská (*6. 6.1772 Neapol, + 12./13. 4.1807 Vídeň). Františkova vlastní sestřenice. Dcera Ferdinanda I. Neapolského a Marie Karolíny, která byla dcerou Marie Terezie a sestrou Leopolda II. (teta Františka II.). Otec Ferdinand I. neapolsko-sicilský král byl bratrem Františkovy matky Marie Ludviky Španělské (strýc Františka II.). Jejich společná babička byla Marie Terezie Habsburská. Měla 15 sourozenců. Provdala se za Františka II. 15. 8.1790. Poslední římská císařovna.
    Marie Ludvika Beatrice Antonie Josefa Jana (Maria Luisa Beatrix Antonia Josefa Johanna) Modenská (*14.12.1787 Monza, + 7. 4.1816 Verona), dcera Ferdinanda z Modeny a Marie Beatrice Ricciardy d´Este. Sňatek s Františkem I. ve Vídni 6. 1.1808. První rakouská císařovna. Snažila se osobně vychovávat všechny vyvdané děti. Byla velkou nepřítelkyní Napoleona Bonaparta. Měla silnou tuberkulózu a pobývala v lázních Teplice v Čechách a Karlových Varech.Na konci roku 1815 ji doporučili lékaři lázně v Itálii. Při cestě na léčení zemřela ve Veroně. Pohřbena v kapucínské kryptě ve Vídni.
    Karolina (Šarlota) Augusta Bavorská (* 8. 2.1792 Mannheim, + 9. 2.1873 Vídeň), Šarlota (Charlotta) dcera bavorského krále Maxmiliána I. a Augusty Vilemíny. Měla dvě nevlastní sestry: Žofie Frederika Dorota Vilemína (1805-1872) a Ludvika Vilemína (1808-1892), které se staly matkami Františka Josefa I. a Alžběty „Sissi“. V roce 1808 byla Šarlota provdána za Viléma I. württemberského krále. Manželství bylo anulováno v roce 1814. Za Františka I. se provdala 24. 9.1816 a přijala jméno Karolína Augusta. Na její počest byla v roce 1817 pojmenována pražská čtvrť, původně předměstí Karlín (Karolinenthal). Měla pevné zdraví. Císař František I. to komentoval: „přinejmenším nebudu mít za pár let místo manželky nějakou mrtvolu.“

61) Ferdinand V. (I.) 1835 – 1848 abdikoval
    Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelín * 19. 4.1793 Vídeň, + 29. 6.1875 Praha, zvaný Dobrotivý, také Ferďáček dobráček, nebo Ferďáček blbáček. Vídeňáci mu dali přezdívku hlupák Nandl (= zdrobněle Ferdinand).
    Jeho rodiče: otec František II. a matka Marie Ludvika Modenská byli bratranec a sestřenice prvního stupně, oba jeho prarodiče byli vlastní sourozenci. Děda z matčiny strany Ferdinand I. byl bratrem jeho babičky z otcovy strany Marie Ludviky Španělské. Děda z otcovy strany Leopold II. byl bratrem jeho babičky z matčiny strany Marie Terezy Neapolské.
    Pravnuk Marie Terezie Habsburské. 33. český král.  Jako rakouský císař Ferdinand I., jako český král Ferdinand V.
    Jeho manželkou se stala sardinská princezna Marie Anna Karolina Pia Savojská Sardinská, která byla pravnučkou české a uherské královny (císařovny) Marie Terezie Habsburské. Manželství bylo bezdětné. Korunován svatoštěpánskou korunou v Bratislavě 28. 9.1830.
    Poslední korunovaný český král 7. 9.1836, jeho manželka Marie Anna byla korunována 12. 9.1836. Češi tak měli možnost vidět naposledy královskou korunovaci.
    Rodinnými sňatky svých předků byl degenerovaný. Měl velkou hlavu a krátké končetiny. Na obrazech mu malíři hlavu zmenšovali a ruce i nohy prodlužovali. Trpěl rachitidou a vrozenou epilepsií s častými záchvaty. V 8 letech se neuměl napít a v 10 letech ho sluhové museli nosit po schodech. Neuměl nic, protože ho to nikdo neučil ani nenaučil, protože někteří lékaři i sluhové tvrdili, že brzy zemře. Jiní lékaři tvrdili, že by učení u něho mohlo vyvolat záchvat epilepsie.
    V roce 1804 se stal jeho novým vychovatelem František baron Carnea-Steffanea a ten ho začal učit všechno, co měl už dávno umět. Výsledky byly za krátký čas. Ferdinand měl výbornou paměť. Naučil se 5 jazyků, hrál na trubku a na klavír, věnoval se botanice, pracoval s mikroskopem a vyučil se zahradníkem. Vyznal se v numizmatice a heraldice. Byl znalem opery.
    Občas měl záchvaty epilepsie a následkem toho velice laxní, ale byl trpělivý a laskavý. To mu dalo přídomek Dobrotivý.
    Při povodni  ve Vídni v roce 1830 sám vzal člun a zachraňoval ohrožené. Jeho otec František I. pochyboval o jeho státnických schopnostech, ale ještě v tom roce ho prohlásil za schopného vlády. Vládnout mu pomáhala Státní rada: předseda arcivévoda Ludvík (Ferdinandův strýc), členové: kníže Metternich, hrabě Kolovrat a arcivévoda František Karel, bratr císaře, otec císaře Františka Josefa I. a arcivévody Karla Ludvíka.
    Od roku 1846 narůstaly v Evropě revoluční nálady (Švýcarsko, Palermo, Paříž – vyhlášení republiky 25.2.1846). Po zasedání Slovanského sjezdu 12.6.1848 vypukla revoluční bouře v Praze, povstání potlačil generál Alfred kníže Windischgrätz (vindiškréc 1787-1862).
    6.10.1848 vypuklo povstání ve Vídni a císař Ferdinand V. uprchl do opevněné Olomouce. Proti své vůli byl donucen předat trůn. Abdikoval 2.12.1848 v arcibiskupském paláci v Olomouci a zřekl se trůnu ve prospěch svého synovce Františka Josefa. Podle dochovaného svědectví položil ruku na hlavu synovce a řekl mu: „Buď hodný.“ Až do konce života žil na Pražském hradě s královnou Marií Annou, která ho přežila o 9 let. Císař František Josef mu určil na Pražském hradě k bydlení jedno křídlo paláce na 2. nádvoří a koupil Ferdinandovi toskánské panství v Čechách se zámky Ploskovice a Zákupy, které si excísař velice oblíbil. Nechal sem vozit nové rostliny až z Holandska. V roce 1867 se vydal do Zákup poprvé vlakem, do té doby jezdil kočárem.
    Pražané ho milovali a byli rádi, že excísař sídlí opět na Hradě. Každý den chodil na procházky na Ferdinandovu (dnešní Národní) třídu, kde dával chudým almužnu a dětem bonbony. Městu Praze věnoval 450.000 zlatých. Jednou za rok pořádal výroční ples.
    Zemřel při poslechu Haydnovy symfonie ve věku 82 let a jeho tělo bylo s korunovačními klenoty vystaveno v královské kapli Svatého Kříže na 2. nádvoří Hradu. Pohřben v kapucínské kryptě Císařské hrobky ve Vídni.
    Marie Anna Karolina Pia Savojská Sardinská (*19.9.1803 Řím, +4.5.1884 Praha), dcera sardinského krále Viktora Emanuela I. a Marie Terezie (Habsbursko-Lotrinské, vnučky Marie Terezie). Její sestra-dvojče byla Marie Terezie (Sardinská, 1803-1879), prababička poslední rakouské císařovny Zity (1892 – 1989).
    Dětství prožila Marie Anna v Turíně, část života ve Vídni a část v Praze na Hradě. Sňatek s Ferdinandem V. per procuration (v zastoupení) 12. 2.1831 v Turíně, personam (osobně) 27. 2.1831 ve Vídni v kapli císařského hradu Hofburgu. Poslední korunovaná česká královna. Uměla italsky a česky. Nikdy se nenaučila německy. Zemřela na Pražském hradě. Pohřbena v Habsburské hrobce v Císařské kapli u kapucínů ve Vídni.

České království v rámci Rakouska - Uherska
                                                                  (1867 - 1918)

62) František Josef I. 1848 – 1916 + 
    * 18. 8.1830 Vídeň, + 21.11.1916 Vídeň. 34. český král. Syn Františka Karla (bratr Ferdinanda V.) a Žofie Frederiky Doroty Vilemíny Bavorské (Sofie Frederika Dorothea Wilhelma, nevlastní sestra císařovny Karoliny Augusty Bavorské), arcivévodů Bavorských. V roce 1854 se oženil. Manželka Alžběta (Sissi) Amálie Evženie Bavorská, spolu měli 4 děti: Žofie (1855-1857), Gisela Ludvika Marie (1856-1932, m. belgický a bavorský princ Leopold, žili v Mnichově), Rudolf (21. 8.1858 – 30. 1.1889, následník trůnu, m. Štěpánka Belgická, dcera Alžběta 1883-1963), Marie Valerie Matylda Amálie (1868-1924, vévodkyně toskánská a kněžna bavorská, m. František Salvator Habsbursko-Toskánský).
    Františkova matka Žofie v něm pěstovala pocit velké vyjímečnosti. Uměl mluvit, číst a psát německy, francouzsky, italsky, maďarsky a česky. Rád kreslil a uměl detailně právo a státovědu. Oblíbil si vojenské uniformy a po celý svůj život v nich rád chodil. Ve 13 letech se stal v armádě plukovníkem.
    Zvykl si na ranní vstávání a od 6 hodin ráno pracoval v úřadu. Tím byla zavedena pracovní doba od šesté hodiny ranní. Po svém strýci Ferdinandovi V. nastoupil ve svých 18 letech na trůn. V našich zemích nejdéle panující panovník, panoval 68 let. Zvaný Franta Pepa Jednička, Starej Procházka, nebo Franta Procházka, podle textu pod fotografií v novinách „Procházka na mostě“. Na fotografii je císař na novém mostě v Praze.
    V roce 1849 potlačil v Uhrách revoluci a rozpustil říšský sněm v Kroměříži. Na návrh Františka Serafa Stadiona byl donucen zrušit absolutismus, umožnit vznik Parlamentu a vydat v r. 1849 oktrojovanou (vnucenou) ústavu, kterou v r. 1852 zrušil a obnovil absolutismus s ministrem vnitra Alexandrem Bachem.
     18.2.1853 zaútočil na císaře maďarský nacionalista János Libényi (krejčí, *1831, + 26.2.1853) a bodl ho nožem. Po zadržení a odsouzení byl atentátník popraven. Českým stavům slíbil císař korunovaci, ale tu mu neschválil parlament ovládaný Němci a Maďary, proto se nikdy nedal v Praze korunovat svatováclavskou korunou.
    Za krymské války (1853 - 1856) si znepřátelil Rusko, válčil s Francií a Sardinií, ale prohrál v Itálii. Tím umožnil sjednocení Itálie.
    V roce 1867 si Maďaři vynutili dualistické soustátí – federaci s jedním panovníkem, vojskem a zahraniční politikou. 8. 6.1867 korunován v Budíně (Budapešť) na uherského krále. Od 12. 6.1867 změna názvu monarchie na Rakousko – Uhersko s dvěma hlavními městy Vídní a Budapeští. Rakousko: Rakouské a České země, dalmácie a Halič = Předlitavsko. Uhry: Dolní Uhry (Maďarsko), Horní Uhry (Slovensko), Slovinsko a Chorvatsko = Zalitavsko.
    Za jeho vlády se rozšířila čeština jako vyučovací jazyk na základních i středních školách, od r. 1867 se používala čeština na českém území jako úřední jazyk.
    --------------------------------------------------------------------------------------------------
    myti-nohou-franzem-josefem.jpgV roce 1528 císař Ferdinand obnovil na Zelený čtvrtek (11.4.) biblický zvyk symbolického mytí nohou 12 starcům (známý ještě v románské době). Připomínal Ježíše Krista, který omyl nohy 12 apoštolům při Poslední večeři. Na Zelený čtvrtek ráno císař omyl nohy dvanácti chudým a nemohoucím starým mužům (císařovna omyla nohy dvanácti starým ženám).
    Muži i ženy byli přivedeni do paláce v Hofburgu po řádném umytí a lékařské prohlídce. Po obřadu byli uvedeni ke stolu, kde dostali postní jídlo, džbán s bílým vínem, stříbrný kalich s císařským znakem, měšec s 30 stříbrnými tolary (připomínka Jidášovy odměny) a balíček jídla domů, kam je odvezl císařský kočár.
    Dvě zlaté císařské soupravy Lavabo (na mytí) byly zhotoveny v 18.století v Augšpurku. Používaly se na křtiny císařských dětí, na mytí rukou při slavnostních tabulích a na mytí nohou na Zelený čtvrtek.
    Tento obřad koná kněz při bohoslužbách na Zelený čtvrtek.     --------------------------------------------------------------------------------------------------
    Od roku 1868 používal císař František Josef I. titul hrabě z Hohenembsu, kdy mu připadlo panství tohoto rodu v Bystrém u Poličky, (původně Hohen – Ems, Hohen Embs, ve znaku zlatý kozorožec na modrém poli, panství vlastnila do r. 1652 sestra sv. Aloise Johana kněžna z Gonzagy a Castiglione, manželka Jiřího Adama Bořity hraběte z Martinic, od ní je zakoupil vnuk sestry sv. Karla Boromejského Hortensie z Arony /1551 – 1578/ a Jakuba Hanibala I. hraběte z Hohenembsu /1530 – 1587/, Jakub Bedřich Hanibal III. z Hohenembsu. Viz sv. Alois z Gonzagy a sv. Karel Boromejský).
    Manželku Františka Josefa Alžbětu, zvanou Sissi, zavraždil pilníkem 10. 9.1898 v Ženevě atentátník Luigi Lucheni. Přítelkyní císaře byla herečka Kateřina Schrattová (1853, + 17.4.1940 Vídeň), manželka barona Kisse von Ittebe, podle některých historiků se jako vdova tajně provdala za císaře. Pro tento sňatek nejsou důkazy.
    Jeho bratr Maxmilián I. Mexický (*6.7.1832 Schönbrunn, Vídeň, císař v Mexiku), byl povstalci v Mexiku zastřelen 19.6.1867 v Cerro de las Campanas.
    Syn Františka Josefa I., korunní princ Rudolf studoval přírodní vědy. Psal tajně do novin, protože se nehodilo, aby se korunní princ zabýval takovou činností. Z různých záletů dostal pohlavní nemoc, kterou nakazil i svou ženu Štěpánku (Stefanii) Belgickou (1864-1945). Byl závislý na morfiu a alkoholu, bezdětný v zoufalství spáchal 30. 1.1889 sebevraždu, zastřelil se na loveckém zámečku Mayerling spolu s milenkou Marií Vetserovou. Kněžna Štěpánka se v roce 1900 vdala za uherského knížete Almara Lónyaye a usadili se na zámku v Bratislavě-Rusovcích. Před Rudou armádou uprchli do maďarského kláštera v Pannonhalmě, kde kněžna Štěpánka zemřela a je pohřbena.
    Syn jeho bratra Karla Ludvíka (1833 – 1896, 1. manželka Markéta Saská, 2. manželka Marie Annunciata Bourbonsko-Neapolská, 3. manželka Marie Terezie Portugalská), jeho synovec a následník rakouského trůnu následník trůnu František Ferdinand d´Este byl zavražděn. 28. 7.1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku (1. světová válka). Další princ „krásný“ Otto (otec bl. Karla I.) zemřel v r. 1906 na těžkou syfilitidu. Třetí syn Karla Ludvíka Otův bratr Ferdinand Karel (1868 - 1915), zvaný Ferdinand Burg.
    Během jeho vlády zemřelo pět dalších následníků trůnu, na který usedl jeho prasynovec, syn „krásného“ Otty bl. Karel I. Krátce před smrtí císař František Josef I. řekl: "Převzal jsem trůn za těžkých okolností a předávám ho za ještě těžších."
    Alžběta (Sissi) Amálie Evženie Bavorská.(*24.12.1837 Mnichov, + 10. 9.1898 Ženeva), dcera bavorského vévody Maxmiliána Josefa a vévodkyně Ludviky Vilemíny Bavorské (nevlastní sestra císařovny Karolíny Augusty Bavorské). Uměla německy a francouzsky. Zabývala se přírodou, uměním a sporty. Byla vynikající básnířka, jezdkyně na koni, gymnastka a plavkyně v moři. V 16 letech byla v roce 1854 provdána za Františka Josefa I., který byl jejím bratrancem. Františkova matka Žofie byla sestrou její matky Ludviky. Její tchýně Žofie ji neustále kritizovala. Nejvíce za jízdu na koni obkročmo jako muži.
    Po úmrtí dcery Žofie v roce 1857 musela dceru Giselu a později Rudolfa odevzdat na výchovu babičce Žofii. Tchýně ji zkritizovala za nedbalost v péči o děti. Uhájila si výchovu poslední dcery Marie Valerie. Přestala mít ráda Vídeň a oblíbila si Uhry. Prosadila si maďarské dvorní dámy. Za svojí největší pýchu považovala své dlouhé vlasy, které dosahovaly až na zem. Její kadeřnice ji musela vyčesané vlasy předložit na stříbrném podnose a když jich bylo „mnoho“ dala ji císařovna facku. Držela různé diety, pila šťávu z ovoce a syrového masa. Neseděla na židli, ale stála a u jídla měla klekátko, aby si nepokazila postavu.
    Po smrti syna Rudolfa se stala podivínskou, rozdala šperky, oblékla černé šaty a začala cestovat po Evropě. Na řeckém ostrově Korfu si dala postavit zámek. Italský anarchista Luigi Lucheni měl zabít orleánského prince. Ten se o atentátu dozvěděl a nepřijel. Lucheni si vylil vztek na císařovně, proti které osobně nic neměl. Na jedné z jejích cest v Ženevě ji probodl pilníkem. Byl zajat a odsouzen na doživotí. V roce 1910 se oběsil v cele. 

--- František Ferdinand d´Este
    František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria Este (* 18.12. 1863 Štýrský Hradec, + 28. 6.1914 Sarajevo), syn Karla Ludvíka a Marie Annuziaty (1843 – 1871). Následník trůnu.  V roce 1896 se seznámil s dvorní dámou své tety Isabely Žofií hraběnkou Chotkovou. Podle zákona členové panovnického rodu mohli uzavřít sňatek pouze se členem vládnoucí dynastie. František Ferdinand si prosadil morganatický (nerovnorodý) sňatek. K jeho svolení císařem Františkem Josefem I. musel splnit podmínku, že se vzdá pro své potomky trůnu. Sňatek 1.7.1900 na zámku v Zákupech u České Lípy. Měli 4 děti: Žofie z Hohenbergu (*24.7.1901 Konopiště, +27.10.1990 Thannhausen ve Štýrsku, Rakousko), Maxmilián Karel František Michael Hubert Antonín Ignác Josef Maria vévoda z Hohenbergu (*29.9.1902 Vídeň, +8.1.1962 Vídeň), Arnošt Alfons František Ignác Josef Maria Antonín kníže z Hohenbergu (*27.5.1904 Konopiště, +5.3.1954 Štýrský Hradec, Graz v Rakousku), syn (*+1908 při porodu, Konopiště), nenarozené dítě (+28.6.1914 Sarajevevo, Bosna a Hercegovina). Žili na zámku Konopiště.
    V roce 1914 měl reprezentovat stárnoucího císaře Františka Josefa I. jako vrchní inspektor rakousko-uherské armády na vojenských manévrech v Bosně. Na závěr přehlídky navštívili Sarajevo v Bosně (dnes stát Bosna a Hercegovina). Při průjezdu městem byl spolu s manželkou Žofií zastřelen 28.6.1914 v Sarajevu  srbským separatistou Gavrilem Principem (patřil do skupiny 28 srbských vojenských velitelů). Jejich zavraždění bylo signálem k rozpoutání 1. světové války. Oba jsou pohřbeni v Dolním Rakousku v hrobce na zámku Artstetten-Pöbring, který patřil rakouským císařům. 
    Podle Berlínské smlouvy z roku 1878 získalo Rakousko-Uhersko správu nad Bosnou a Hercegovinou, která byla provincií Osmanské říše. Obyvatelé Bosny se nesmířili s připojením k Rakousku a v jejich odboji je podporovalo Srbsko. Vojenské manévry rakouská armáda konala provokativně u srbských hranic. Bosenští útočníci byli zadrženi a odsouzeni (7 popraveno, 10 uvězněno v rozmezí 3-20 let, 2 doživotí, 9 osvobozeno).
    Žofie Marie Josefína Albína hraběnka Chotková z Chotkova a Vojnína, vévodkyně z Hohenbergu (* 1.3.1868 stuttgart, + 28.6.1914 Sarajevovo), dcera Bohuslava hraběte Chotka a Vilemíny hraběnky Kinské z Vchynice a Tetova. Její otec působil ve Stuttgartu jako velvyslanec u královského dvora. V roce 1900 ji císař povýšil na Její Jasnost kněžnu z Hohenbergu, v roce 1909 na Její Výsost vévodkyni z Hohenbergu. Při dvorních ceremoniích se nesměla pohybovat v blízkosti trůnu a měla vyhrazeno místo daleko od manžela.
    Cesta do Sarajeva byla její první oficiální veřejné vystoupení, proto seděla ve stejném autě s manželem. Při atentátu byla těhotná Žofie zasažena do břicha a na místě vykrvácela.
     Při pohřbu byly na její rakev položeny rukavice a vějíř (symboly dvorní dámy) a rakev byla postavena o stupeň níž než manželova. Pohřbena s manželem v Dolním Rakousku v hrobce na zámku Artstetten, který patřil rakouským císařům. Na náhrobku je nápis IVNCTI CONIVGIO (spojeni společně) IVNGVNIVR EISDEM (sloučeným způsobem).
    Žofie Chotková byla v 33. generaci potomkem sv. Ludmily a knížete Bořivoje. Její manžel František Ferdinand byl jejich potomkem ve 32. generaci, stejně jako císař bl. Karel I.

63) bl. Karel I. (III.) 1916 – 1918 donucen vzdát se trůnu 
    zvaný Karel Rakouský, v Maďarsku Karel Poslední, * 17. 8.1887 Persenburg (Dolní Rakousy), + 1. 4.1922 Funchal na Madeiře. 35. český král. Celým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský (Karl Franz Joseph Ludwig Hubert Georg Otto Maria von Habsburg-Lothtingen). Z rodu habsbursko-lotrinského. Prapravnuk Františka I. (II.). Vnuk Karla Ludvíka. Prasynovec císaře Františka Josefa I. (bratr Karla Ludvíka), syn arcivévody Otty (1865 – 1906) a arcivévodkyně Marie Josefy Saské (1867 – 1944), byl v 38. generaci potomkem sv. Karla I. Velikého a v 32. generaci potomek sv. Ludmily a knížete Bořivoje. Poslední nekorunovaný český král Karel III. Jako rakouský císař Karel I. (číslování panovníků jménem Karel je na konci seznamu), jako maďarský Karel IV. (Károly Ferenc József - Karel František Josef). Poslední císař rakouský, král český, uherský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladiměřský, ilyrský a bosenský, velkokníže sedmihradský a krakovský, vévoda slezský, štýrský, korutanský a  solnohradský (salzburský), markrabě moravský, istrijský a lužický, hrabě tyrolský a gorický. Titulární král jeruzalémský.
    Plný titul: z milosti Boží císař rakouský, korunovaný apoštolský král uherský, král český, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, lodoměřský (vladiměřský), illyrský a král jeruzalémský, arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský a krakovský, vévoda lotrinský a barský, salcburský (solnohradský), štýrský, korutanský, kraňský a bukovinský, velkokníže sedmihradský, markrabě moravský, vévoda Dolního a Horního Slezska, Modeny, Piacenzy a Guastally, vévoda osvětimský a zatorský, těšínský, friulský, raguszský a zarský. Okněžněný hrabě habsburský a tyrolský, kyburský, gorizijský a gradišský, kníže tridentský a brixenský, markrabě Horní a Dolní Lužice a na Istrii, hrabě hohenemský, feldkirchský, bregenzský a sonnenberský, pán z Terstu, z Cattara a na Windischské marce, velkovojvoda Vojvodiny Srbské. Infant španělský, princ portugalský a parmský.
    Jeho bratr arcivévoda Maximilián (1895-1952) měl za manželku Františku kněžnu Hohenlohe. Karel studoval dva roky na Univerzitě Karlově v Praze a bydlel na Hradě. 21.10.1911 se Karel oženil s bourbonsko – parmskou princeznou Zitou (* 9.5.1892 Pianore u Luccy, + 14.3.1989), kterou poznal ve Františkových Lázních a měli spolu 8 dětí:
    1) František Xaver Josef Ota Robert Maria Antonín Karel Maxmilián Jindřich Sixtus Felix Renat Ludvík Kajetán Pius Ignác Rakouský (von Habsburg-Lothringen * 20.11.1912 Wartholz u Rychnova / Reichenau v Rakousku, + 4. 7.2011 Pöcking v Bavorsku-SRN), pohřben v Císařské hrobce u kapucínů ve Vídni. Sňatek 1951, manželka Regina Sasko-Meiningenská (1925-2010). 7 dětí. Po nástupu jeho otce Karla se předpokládalo, že až nastoupí po svém otci, přijme jako panovník jméno František Josef II. Všichni mu však říkali jeho dalším jménem Ota a to mu zůstalo.
    2) Adéla (Mädi – Adelheid) Marie Josefa Sixta Antonie Roberta Otanie Zita Šarlota Ludvika (Luisa) Immaculata (Neposkvrněná Maria) Pia Terezie Beatrice (Beatrix) Františka Izabela Henrieta Maxmiliana Jenoveva Ignácie Marek d’Aviano (* 3. 1.1914, + 3.10.1971).
    3) Robert Karel Ludvík Maxmilián Michael Maria Antonín František Ferdinand Josef Ota Hubert Jiří Pius Jan Marek z Aviana Rakouský d´Este (* 8. 2.1915 Schonbrunn, + 7. 2.1996 Basilej), sňatek 1953, manželka Markéta Italsko-Savojská (* 1930). Poslední titul zdědil po Františkovi Ferdinandovi d´Este. 5 dětí.
    4) Felix Bedřich (Friedrich) August Maria vom Siege František Josef Petr Karel Antonín Robert Ota Pius Michael Benedikt Šebestián Ignác Marek z Aviana Rakouský (* 31. 5.1916, + 6. 9.2011 San Angelo v Mexiku), sňatek 1952, manželka Anna Evženie vévodkyně z Arenbergu (1925-1997). 7 dětí.
    5) Karel Ludvík Maria František Josef Michael Gabriel Anton Robert Štěpán Pius Řehoř Ignác Marek z Aviana Rakouský (* 10. 3.1918 Baden u Vídně, + 11.12.2007 Brusel), pohřben 12. 1.2008 v Císařské hrobce u kapucínů ve Vídni. Sňatek 1950, manželka Jolanda z Ligne (* 1923). 4 děti.
    6) Rudolf Syringus Petr Karel František Josef Robert Ota Antonius Maria Pius Benedikt Ignác Vavřinec Justicián Marek z Aviana (* 5. 9.1919, + 15. 5.2010), pohřben v druhé rodinné kryptě v Loretánské kapli v Muri ve Švýcarsku. Sňatek 1953, 1. manželka Xenie Sergejevna vévodkyně Černyševová Besobrasová (1929-1968, zahynula při autonehodě), 4 děti. Sňatek 1971, 2. manželka Anna Gabriela princezna z Wredy (* 1940). 1 dcera.
    7) Šarlota – Karolina (Lotti-Charlotte) Hedvika Františka Josefina Marie Antonia Roberta Otania Pia Anna Ignácie Marek z Aviana (* 1. 3.1921, + 23. 7.1989), sňatek 1956, Jiří vévoda Meklenburský (1889-1963). Manželství bezdětné.
    8) pohrobek Alžběta (Elisabeth) Šarlota Alfonsa Kristýna Terezie Antonie Josefina Roberta Otanie Františka Izabela Pia Marek z Aviana a všichni svatí (* 31. 5.1922 Madrid, + 6. 1.1993), sňatek 1949, manžel princ Jindřich Lichtenštejnský (1916-1991), bratranec panovníka Františka Josefa II. Lichtenštejnského. 5 dětí.
    Císař Karel se hned po svém nástupu na rakouský trůn 21.11.1916 snažil ukončit válku a zajistit mír pro svou říši. Propustil na svobodu české politické vězně (Charlottu Masarykovou, Hanu Benešovou). Propustil i další odsouzené k trestu smrti (Karla Kramáře, Aloise Rašína a Václava Jaroslava Klofáče). Propuštění českých politických vězňů mu navrhl zpovědník císařovny Zity, kněz Alois Musil.
    30.12.1916 byl Karel v Budapešti korunován svatoštěpánskou korunou na uherského krále. Uměl česky, německy, maďarsky, polsky, chorvatsky. V Čechách byl velice oblíben. Sídlil několik let na zámku svéhom příbuzného Ludvíka Salvátora Toskánského (1847-1915) v Brandýse nad Labem, který 28.10.1917 koupil.
     Při svém pobytu v Brandýse jezdil po městě na kole a bavil se na ulici s obyčejnými lidmi. Po válce chtěl být korunován českou svatováclavskou korunou a rakouskou císařskou korunou, ale vyhlášením Československé  republiky a Republiky Německé Rakousko ke korunovacím nedošlo.
    --------------------------------------------------------------------------------------------------
    V roce 1528 císař Ferdinand obnovil na Zelený čtvrtek (11.4.) biblický zvyk symbolického mytí nohou 12 starcům, který byl známý ještě v románské době a připomínal Ježíše Krista, který omyl nohy 12 apoštolům při Poslední večeři. Na Zelený čtvrtek ráno císař omyl nohy dvanácti chudým a nemohoucím starým mužům a císařovna omyla nohy dvanácti starým ženám.
    Muži i ženy byli přivedeni do paláce v Hofburgu po řádném umytí a lékařské prohlídce. Po obřadu dostali muži i ženy postní jídlo, džbán s bílým vínem, stříbrný kalich s císařským znakem, měšec s 30 stříbrnými tolary (připomínka Jidášovy odměny) a balíček jídla domů, kam byli odvezeni v císařském kočáře.
    Tento zvyk dodržel naposled i na Zelený čtvrtek 28.3.1918 císař bl. Karel I. a císařovna Zita, kdy omyli nohy 12 mužům a 12 ženám.
    Dvě zlaté císařské soupravy Lavabo (na mytí) byly zhotoveny v 18.století v Augšpurku. Používaly se na křtiny císařských dětí, na mytí rukou při slavnostních tabulích a na mytí nohou na Zelený čtvrtek.
    Tento obřad koná kněz při bohoslužbách na Zelený čtvrtek.     --------------------------------------------------------------------------------------------------
    Během 1. světové války války postupně sílilo národně osvobozenecké hnutí Čechů a Slováků (a dalších národů v monarchii), které vyvrcholilo 28.10.1918 vyhlášením ČSR.
    Císař Karel požádal novou československou vládu o trvalý pobyt v Brandýse, který měl rád, ale žádost byla zamítnuta. Po vyhlášení Německého Rakouska a jeho vynucené abdikaci 11.11.1918, musel s celou rodinou v březnu 1919 opustit Rakousko. Odjel do Švýcarska, odkud se pokusil dvakrát převzít vládu v Maďarsku (Uhry), ale nepodařilo se mu to.
    Státy Dohody ho poslaly do vyhnanství na portugalský ostrov Madeira v Atlantském oceánu (u Maroka). Tam přijel s doprovodem služebnictva a s těhotnou císařovnou na svátek sv. Alžběty Uherské 19.11.1921. Na památku tohoto dne vybrali pro dítě, pokud by to byla dcera, jméno Alžběta. Císařovna mohla přijet do Švýcarska pro děti a císařovu matku arcivévodkyni Marii Josefu. 2. 2.1922 museli Švýcarsko opustit a odjet zpět na Madeiru. Tam jim nad městem Funchal byl přidělen vlhký byt.
    Císař Karel se 14.3.1922 v bytě nachladil. Dostal zápal plic a ležel ve velkých horečkách. Všechny svoje bolesti obětoval za mír v Evropě a ve světě. I přes dostupnou lékařskou péči za 14 dní zemřel v hrozných podmínkách. V sobotu 1. dubna 1922 ve 12 hodin 23 minut.
    V den své smrti řekl své manželce, že jí pomůže španělský král Alfons, protože mu to dnes slíbil. Protože se však oba králové neviděli už několik let, domnívala se císařovna, že Karel blouzní. Později, když přijela do Španělska, jí vyprávěl španělský král Alfons, že v noci před Karlovou smrtí měl neklidný pocit, že jestliže císař zemře, musí se on ujmout vdovy a dětí. Klid nastal, když se rozhodl, že se císařské rodiny ujme a poskytne jim azyl. Král Alfons byl udiven, když mu císařovna Zita vyprávěla, co jí řekl císař Karel před svou smrtí.
    Rakouská vláda natrvalo zamítla císařův převoz do Vídně a pohřbení v rodové hrobce Habsburků v kapucínském kostele. Byl pohřben 5. 4.1922 v kostele Panny Marie na hoře (Nossa Senhora do Monte = Naše Paní na hoře).
    265. papež Jan Pavel II. prohlásil 3.10.2004 v Římě císaře za blahoslaveného s titulem bl. Karel z domu Rakouského (bl. Karel I. Rakouský), císař a král, patron (ochránce) a orodovník (přímluvce) za mír ve světě. Den jeho svátku byl určen na 21. října (1911, den sňatku s princeznou Zitou). 1. 5.2011 byla uložena relikvie bl. Karla v chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi.
    cisarovna-zita.jpgZita Marie Milostná z Neiges Adelgonda Michaela Gabriela Rafaela Josefina Antonie Ludvika Anežka (Zita Maria della Gratia des Neiges Adelgunda Michaela Gabriela Rafaela Josephina /Giuseppina/ Antonia Luisa Agnese, * 9. 5.1892 zámek Pianore u Luccy v Itálii, + 14. 3.1989 Zizers ve Švýcarsku), dcera Roberta I. Parmského (* 9. 7.1848) z rodu francouzských Boubornů, titulárního vévody parmského a piacenzského a Marie Antonie Portugalské (otec Michael, král portugalský). Princezna Bourbonsko – parmská.
     Její otec Robert přišel o své území Lucca (u Pisy) a Piacenza (u Milána) při sjednocení Itálie v letech 1861 – 1870 a byl s rodinou vyhoštěn piemontskou armádou. Přes léto bydleli na zámku Schwarzau v Dolním Rakousku a v létě v Pianore v Toskánsku.
    Zita byla 17 potomkem ze 24 otcových dětí (ze 2 manželství). Měla 11 vlastních sourozenců: Adéla, Františka, Marie Antonie (řeholnice), Isabela (+ 1984), Sixtus (+ 1934), Xaver (+ 1977), Felix (+ 1970, manželka Karolina Adéla Lucemburská – 6 dětí, syn Jean Lucemburský), René, Ludvík, Kajetán, nejmladší Jindřiška (+ 1987) byla hluchoněmá.
      Prababička Zity Marie Terezie (1803 – 1879) byla dcerou Viktora Emanuela I. sardinského krále. Její sestra-dvojče byla Marie Anna, manželka Ferdinanda V. Zita si vybrala svého zpovědníka, kterým se stal český katolický kněz, orientalista, diplomat a spisovatel Alois Musil.
    Poslední korunovaná rakouská císařovna a uherská královna, poslední nekorunovaná česká královna.
    Plný titul: císařovna rakouská, korunovaná královna uherská, královna česká, dalmatská, chorvatská, slavonská, haličská, lodoměřská, illyrská a královna jeruzalémská, arcivévodkyně rakouská, velkovévodkyně toskánská a krakovská, vévodkyně lotrinská a barská, salcburská, štýrská, korutanská, kraňská a bukovinská, velkokněžna sedmihradská, markraběnka moravská, vévodkyně Dolního a Horního Slezska, Modeny, Piacenzy a Guastally, vévodkyně osvětimská a zatorská, těšínská, friulská, raguszská a zarská. Okněžněná hraběnka habsburská a tyrolská, kyburská, gorizijská a gradišská, kněžna tridentská a brixenská, markraběnka Horní a Dolní Lužice a na Istrii, hraběnka hohenemská, feldkirchská, bregenzská a sonnenberská, paní z Terstu, z Cattara a na Windischské marce, velkovojvodkyně Vojvodiny Srbské. Infantka španělská, princezna portugalská a parmská.
    barevne-starsi-zita.jpegCísařovna a královna Zita žila v několika zemích: 1911-1919 Rakousko-Uhersko (Čechy), 1919-1921 Švýcarsko, 1921-1922 Madeira, 1922-1929 Španělsko, 1929-1940 Belgie, 1940-1948 Quebek (Kanada), 1948-1953 USA, 1953-1959 Lucembursko, 1959-1962 Belgie a Německo, 1962-1989 Švýcarsko. Zemřela ve švýcarském klášteře Johannistift (stift = ústav, nadace sv. Jana) v Zizersu. 1. 4.1989 byla pohřbena v rodové hrobce rakouských císařů ve Vídni se všemi císařskými poctami, její rakev byla zahalena do rakouské říšské černožluté vlajky. Na závěr zazněla bývalá Rakouská hymna „Zachovej nám Hospodine“. 6. 6.2008 byl biskupem Jacquesem Faivrem v Le Mans zahájen proces blahořečení. Vatikán potvrdil proces 10.12.2009. Nedaleko Le Mans je klášter v Solesmes, kde byly její 3 sestry řeholnicemi a kde sama císařovna ráda pobývala.

Modlitba manželů (modlitba za blahořečení císařovny Zity)
     Bože, náš nebeský Otče, skrze ponížení svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, jsi vykoupil svět. Ten, který byl Králem, se stal služebníkem všech a daroval svůj život jako výkupné za mnohé, a proto jsi ho povýšil.
     Prosíme Tě, aby Tvá služebnice Zita, císařovna a královna, byla pozvednuta ke cti oltáře Tvé Církve. V ní jsi nám dal příklad neotřesitelné důvěry ve Tvou Božskou Prozřetelnost a příklad víry a naděje tváří v tvář soužení. Snažně Tě prosíme, aby se po boku svého manžela, blahoslaveného císaře Karla, stala Zita pro manžele příkladem lásky a věrnosti a pro rodiny průvodkyní po cestách pravé křesťanské výchovy. Ať ta, která za všech okolností otvírala své srdce potřebám druhých, zvláště chudých a potřebných, je pro nás všechny příkladem lásky a služby bližnímu.
    Dopřej nám na její přímluvu vyslyšení této naší prosby (zde vyslovte svou prosbu o milosti, které od Boha žádáte).Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
    1x Otče náš, 3x Zdrávas, 1x Sláva Otci
Imprimatur: 9.července 2009
† Mgr. Yves Le Saux
Biskup z Le Mans (Francie)

  Jejich mladší syn Karel Ludvík se nástupnických práv nezřekl a Rakousko nikdy nesměl navštívit. Po své smrti byl 13. 1.2008 přivezen do Vídně a po zádušní mši ve svatoštěpánském dómu byl pohřben v rodové hrobce Habsburků v kapucínském kostele, vedle své matky císařovny Zity, se všemi poctami následníka trůnu. Také na jeho pohřbu zazněla bývala Rakouská hymna „Zachovej nám Hospodine“. Jeho rakev byla zahalena do rakouské říšské černožluté vlajky.

(viz Členové Habsbursko-Lotrinského rodu).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA