Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

P A N O V N Í C I      Č E C H

A

M O R A V Y

 

 

PREZIDENTI ČESKOSLOVENSKA

 

Republika Československá
(RČS 1918 - 1938, první republika)

 

znak-prvni-csr.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

64) (1) Tomáš Garrique Masaryk 1918 - 1935 abdikoval.
     Pokřtěn jménem Tomáš Jan, * 7. 3.1850 Hodonín, + 14. 9. 1937 Lány u Rakovníka, první československý prezident, později dostal titul „prezident Osvoboditel“. Pocházel z rodiny kočího na císařských statcích. Otec Jozef Masárik (Slovák, 1823-1907), matka Terezie (1813-1887) roz. Kropáčková byla kuchařka. Vzali se  v roce 1849 a měli pět dětí: Tomáš Jan (1850-1937), Jan (*+1851), Martin (1852-1873), Ludvík (1854 Hodonín, +1912 Portorož, Slovinsko, pohřben v Terstu, měl dceru Ludmilu 1900-1985, prov. za Jaroslava Lípu 1886-1966), Františka (*+1858).
       Hodonínský děkan zajistil Tomášovi místo na studiích reálky v Hustopečích. Ve Vídni se učil strojním zámečníkem, z učení zběhl a vyučil se kovářem v Čejči. Nastoupil na německé gymnázium v Brně. V 18 letech odmítl účast na německé školní zpovědi a byl vyloučen. Stal se vychovatelem v rodině policejního ředitele, který získal místo ve Vídni. Vzal ho sebou a dal ho na Akademické gymnázium, kde v r. 1872 maturoval.
     Zabýval se dílem Františka Palackého a byl ovlivněn jeho protestantskými myšlenkami. V r. 1876 získal doktorát filosofie (PhDr.) na Filosofické fakultě Vídeňské university.  Vystudoval na universitě v Lipsku, kde bydlel v rodině Göringových (nebyla to rodina pozdějšího nacistického vůdce Hermanna Göringa). V této rodině bydlela v letech 1867-1870 i Američanka Charlotta Garrigue, která tuto rodinu navštěvovala. Zde se poznali v roce 1877. Požádal ji o ruku a odjeli za jejími rodiči do USA. 15. 3.1878 se vzali v unitářské modlitebně v Brooklynu v New Yorku. Po svatbě přijal její příjmení Garrique za své druhé jméno.
     Po návratu do Rakouska-Uherska začali bydlet ve Vídni, kde vystoupil z římskokatolické církve. Oba vstoupili do  Reformované církve evangelické (kalvínská), později do církve Jednoty bratrské. Spolu měli děti: Alice (* 3. 5.1879 Vídeň, + 29.11.1966 Chicago, USA), Herbert (* 1. 5.1880 Vídeň, + 15. 3.1915 Praha / Halič, na tyfus), Jan (* 14. 9.1886 Praha, + 10. 3.1948 Praha, ministr zahraničí), Eleanora (Eleonora, * 2. 3.1890 Praha, + 18. 7.1890 Praha, 4 měsíce), Olga (* 25. 5.1891 Praha, 12. 9.1978 Londýn), Jana (Hana, * 1892 Praha, + po narození). V r. 1879 se stal docentem na Vídeňské universitě. V roce 1881 se přestěhovali do Prahy do Mickiewiczowy ulice (u Mariánských hradeb). V Praze se Tomáš Masaryk stal v roce 1882 profesorem filosofie na Universitě Karlově.
     V roce 1886 se vyslovil proti pravosti Rukopisu královédvorského a Zelenohorského (RKZ). V únoru 1886 vyšel z podnětu T.G. Masaryka v časopise Athenaeu-listy pro literaturu a kritiku vědeckou, který vydával, článek filologa Jana Gabauera. Za měsíc vystoupil Masaryk proti RKZ z hlediska sociologického. Byl si dobře vědom důležitosti Rukopisů. Po uveřejnění argumentů proti pravosti RKZ začal burcovat mravní svědomí českého národa, aby se národ nepoddal nepravdě (lži): "přeci národ nemá stát na lži." Národ musí bojovat za pravdu, i kdyby byla bolestná. Postavil se i proti chemickým důkazům pravosti RKZ, které přinesl chemik Antonín Bělohoubek. Nutno poznamet, že Masaryk ani jeden z Rukopisů nikdy neviděl. 
     Při tzv. hilsneriádě v letech 1899-1900 se Masaryk zastal Žida Leopolda Hilsnera. Ten byl obviněn, že zabil křesťanku Anežku Hrůzovou v Polné.
     Tomáš Garrique Masaryk byl jediným poslancem ze Českou stranu demokratickou v rakouském parlamentu. Po vypuknutí 1. světové války v r. 1914 odešel s dcerou Olgou do emigrace (ve věku 64 let). Z Itálii odjel v r. 1915 do Švýcarska, kde vedl v Curychu zahraniční odboj. 6. 7.1915 se při oslavách M. Jana Husa vyslovil pro rozbití Rakouska-Uherska. Vláda na něho vydala zatykač a byl v nepřítomnosti odsouzen za velezdradu k trestu smrti. V roce 1915 byla zatčena jeho dcera Alice na 8 měsíců a za rok i manželka Charlotta. Propuštěna na amnestii císaře bl. Karla I. v r. 1917.
     Později Masaryk odjel do Francie, Anglie a v letech 1917 – 1918 byl v Rusku. Odjel do Ameriky, kde založil s E. Benešem a M. R. Štefánikem Československou národní radu. 30. 5.1918 podepsal v Pittsburku (USA) dohodu o společném státě Čechů a Slováků. Československou samostatnost uznala 29. 6. Francie, 9. 8. Velká Británie. 3. 9. USA. 26.10.1918 podepsal ve Filadelfii prohlášení o samostatnosti Československa. 28.10. byla na Václavském náměstí vyhlášena Republika Československá. Na organizování manifestací se podílelo i 900 skautů s náčelníkem A. B. Svojsíkem.
    14.11.1918 zvolen prezidentem ČSR, do Prahy přijel 21.12.1918 (zvolen ještě třikrát: 27. 5.1920, 27. 5.1927, 24. 5.1934). V r. 1920 vyslovil nesouhlas se vznikem nové československé církve, ale v roce 1925 vyvěsil na Hradě husitský prapor k uctění 510. výročí upálení M. Jana Husa. Vyvěšení praporu mělo za následek diplomatickou roztržku s vatikánským nunciem Francescem Marmaggim.
     V roce 1926 navštívil prezident Masaryk východní Čechy: Hořice, Hradec Králové a Dvůr Králové nad Labem.
     14.12.1935 se ve věku 85 let ze zdravotních důvodů vzdal úřadu. Zemřel o dva roky později, pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Lánech.
     26. 2 1930 schválili poslanci Národního shromáždění zákon:T. G. Masaryk zasloužil se o stát.“. Stejný zákon byl schválen o Edvardu Benešovi (13. 4.2004): Edvard Beneš se zasloužil o stát., o Milanu Rastislavu Štefánikovi (23. 4.1990): „M. R. Štefánik sa zaslúžil o vznik spoločného štátu Čechov a Slovákov.“, a Václavu Havlovi (29. 2.2012): Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii..   
     Charlotta rozená Garrique, * 20.11.1850 Brooklyn New York v USA, + 13. 5.1923 Lány. Byla třetí z 11 dětí. Otec Rudolph Pierre Garrique (* v Dánsku), po rodičích hugenotský Francouz. Bohatý podnikatel, který založil a vlastnil protipožární pojišťovnu Germania. Matka Charlotta Lydia rozená Whitingová z Chicaga, se zapojila do hnutí o zrušení otroctví a sama učila černochy číst a psát, velké sociální cítění předala i své dceři, která byla jako třetí z 11 dětí.
     V 17 letech odjela Charlotta na studia hudebních věd konzervatoře v německém Lipsku, kde bydlela v rodině Göringových (nebyla to rodina pozdějšího nacistického vůdce Hermanna Göringa). Po třech letech se vrátila do USA, ale jednou za rok se vracela do Německa. Při jedné ze svých návštěv v roce 1877 poznala budoucího manžela, který v této rodině také bydlel. Jedním z důvodů byla záchrana paní Göringové, která 24. 7.1877 spadla na vyjížďce do řeky a začala se topit. Tomáš Masaryk pro ni skočil a zachránil ji.
     Po této události požádal Charlottu o ruku a odjeli do USA. 15. 3.1878 se vzali v New Yorku v modlitebně unitářské církve. Dohodli se, že budou žít v Rakousku-Uhersku. Po svatbě odjeli do Vídně, kde se Charlotta naučila česky a snažila se poznat české poměry. Velice ráda četla knihy Boženy Němcové, Jana Nerudy a Karla Havlíčka Borovského i básně Petra Bezruče.
     Původně byla členkou církve Unitářů (Antitrinitářů = protitrojiční). Po příjezdu do Vídně přestoupili oba do Reformované církve (kalvinisté), později do církve Jednoty bratrské. Prohlásila, že: „si oddychla, když nemusí věřit v Panenku Marii a Svatého Otce.“ To jako unitářka a později kalvinistka vůbec nemusela, ani ji k tomu nikdo nenutil. Měla velice zkreslený náhled na katolickou církev, protože ani katolíci nevěří v Panenku Marii a Svatého Otce, ale ctí je.
     V roce 1881 se přestěhovali do Prahy do Mickiewiczowy ulice (u Mariánských hradeb, v letech 1923-1939, 1945-1949 se ulice jmenovala Charlotty Masarykové). V roce 1915 byla pod policejním dohledem, protože její manžel byl odsouzen v nepřítomnosti za velezradu k trestu smrti. V roce 1916 byla zatčena, v r. 1917 propuštěna na amnestii císaře bl. Karla I.
     V lednu 1918 byla hospitalizována v nervovém sanatoriu ve Veleslavíně a zbavena svéprávnosti. Tím byla chráněna před dalším pronásledováním rakouskými úřady. Ze sanatoria ji v prosinci 1918 vyzvedl manžel Tomáš Masaryk, zvolený prezident ČSR. Střídavě pobývala na Pražském hradě nebo v Lánech, na veřejnosti se ukazovala málokdy. V r. 1920 byly na její popud zrovnoprávněny ženy s muži a jako jedny z prvních v Evropě dostaly volební právo. Toto právo prosadil T.G. Masaryk i do Ústavy Československé republiky. 1. 5.1923 ji postihla mozková mrtvice, po které částečně ochrnula. Svůj život dožila v sanatoriu. Její úlohu první dámy převzala dcera Alice.

65) (2) Eduard Beneš 1935 – 1938, odstoupil 
                                    1940 - 1945 prezident v britském exilu
     * 28. 5.1884 Kožlany u Rakovníka, syn rolníka Matěje a Anny Petronily. Později dostal titul „prezident Budovatel“. Po maturitě na gymnáziu v r. 1904 studoval filosofii na UK a v r. 1905 na Sorbonně v Paříži, kde poznal manželku Hanu (Annu). V té době byl přesvědčen, že se nikdy neožení a že si nebude začínat se ženami. Dal Anně možnost, aby se sama rozhodla, zda si ho vybere pro svůj život.
     V r. 1907 studoval v Berlíně. Doktorát práv získal ve francouzském Dijonu v r. 1908. V r. 1909 složil rigorózní zkoušku v Praze. 10.12.1909 se oženil s Annou Vlčkovou. Rok po svatbě se stal zednářem. V r. 1915 odešel do zahraničí. Pobýval v Paříži, kde šířil Masarykovy myšlenky o samostatném Československu.
     S T. G. Masarykem se znal z dob, kdy chodil na jeho přednášky, později s ním spolupracoval. V letech 1918 – 1935 byl ministrem zahraničí. Zvolen prezidentem 14.12.1935. Po Mnichovském diktátu (29. 9.1938) podal 5.10. demisi a odjel do Anglie, kde si podle anglického vzoru změnil jméno na Edvard. V r. 1943 podepsal smlouvu o spolupráci se SSSR. Sovětský svaz slíbil uznat předválečné hranice Československa. Anglie a USA je nikdy neuznaly. V r. 1945 se vrátil jako československý prezident.
    Hana (křtěná Anna) rozená Vlčková, * 16. 7.1885 Domaslavice u Oseka, dnes Háj u Duchcova, + 2.12.1974 Praha. Její otec byl drážním vechtrem (strážník trati), ale vzal si ji k sobě dvorní rada Olič a vychovával ji se svými dcerami. V r. 1899 si ji jako sirotka vzala na vychování bezdětná bohatá teta, která ji poskytla vzdělání, vystudovala universitu na Oxfordu. S manželem se poznala v r. 1905 v Paříži, kde byla s kamarádkou na výletě.
    V r. 1906 se v Paříži zasnoubili a on ji požádal, aby si dala přejmenovat křestní jméno, protože měl nepříjemné vzpomínky na jinou Annu. 10.12.1909 měli svatbu v kostele sv. Ludmily v Praze na Vinohradech. Manželství bylo bezdětné, dítě několikrát nedonosila. Po manželově emigraci v r. 1915 byla v září zatčena, pro špatný zdravotní stav propuštěna, ale v r. 1916 opět zatčena, v r. 1917 propuštěna na amnestii císaře bl. Karla I.
    Po zvolení manžela prezidentem se stala skutečnou první dámou a reprezentantkou Československa. V letech 1930-1931 dal manžel postavit letní vilu v Sezimově Ústí, která byla později znárodněna. Stála za manželem v jeho nejtěžších chvílích po Mnichovu v roce 1938.

Česko-Slovensko (1.10.1938 - 14. 3.1939, druhá republika)

 66) (3) Emil Hácha 1938 – 1939.
     * 12. 7.1872 Trhové Sviny, + 27. 5.1945 Praha (úředně + 27. 6.). Celým jménem Emil Dominik Josef. Otec Josef Emanuel byl berním úředníkem a matka Marie Karolína Pavlína (roz. Klausová, *15.1.1837, +17.10.1914) byla tetou jeho manželky Marie Klausové. Jejich dcera Milada, provdaná Rádlová. Její manželství se rozpadlo v r. 1938 a vrátila se k otci. Hluboce věřící katolík. Vystudoval českobudějovické gymnázium a v roce 1895 promoval na právnické fakultě UK v Praze. Emil Hácha sbíral obrazy, které po jeho smrti převzala Národní galerie. Scházeli se u něho umělci a architekti. Měl rád rychlou jízdu autem. Napsal několik knih a překládal knihy anglického spisovatele Jeromy Clappa Jeromy (česky Jerome Klapka Jerome).
     V letech 1898 – 1916 byl úředníkem Českého zemského výboru, v letech 1916 – 1918 pracoval u Nejvyššího správního soudního dvora ve Vídni. 1918 – 1919 prezident Senátu, 1925 – 1938 prezident Nejvyššího správního soudu v Praze, docent srovnávacího práva na UK, znalec anglického práva. Byl členem mezinárodního soudu v Haagu. Těšil se do důchodu a když byl 30.11.1938 zvolen prezidentem republiky, volbu nejdříve odmítl. Po diskuzi s politiky ji přijal jako svoji oběť a službu vlasti. Byl jediným československým prezidentem, který o svoji funkci nestál. Před obsazením a vyhlášením Protektorátu byl 14. 3.1939 odvezen pozván s ministrem zahraničí Františkem Chvalovským do Berlína k říšskému kancléři Adolfu Hitlerovi.
    Marie rozená Klausová (* 17. 4.1873, + 6. 2.1938). Byla jeho přímou sestřenicí. Marie měla krásný zpěvný hlas a umělci ji přezdívali Queen Mary. Pohřbena na Vinohradech v Praze (odd.34, č.hrobu 2).

 

Protektorát Čechy a Morava (1939 - 1945)

(Protektorat Bőhmen und Mähren 1939 – 1945)

 

Soubor:ProtectorateLargeCoA.gif

 

 

 

66) (3, 1) Emil Hácha 1939 – 1945 zatčen
                                           (protektorátní) státní prezident
     Pod výhrůžkami o rozbombardování a zničení Prahy byl donucen Adolfem Hitlerem souhlasit s protektorátem 15. 3.1939. Po odtržení Slovenska se stal 16. 3.1939 tzv. státním prezidentem. V říjnu 1939 odmítl slib věrnosti Hitlerovi. V listopadu 1939 protestoval u říšského protektora Konstantina von Neuratha proti zatčení vysokoškolských studentů a požadoval jejich propuštění. V mnoha případech se mu to podařilo. Nacisty nazýval „bestie“ a K. H. Franka „odporný krokodýl“. Od r. 1943 byl těžce nemocen a úřad prezidenta ve skutečnosti (de facto) nevykonával a zastupoval ho ministerský předseda. Žil trvale na zámku v Lánech, kde byl v noci z 12. na 13. 5.1945 zatčen bez ohledu na zdravotní stav.
     Odvezen na příkaz komunistického ministra vnitra Václava Noska. Jako vlastizrádce měl být popraven, ale zemřel ve vězeňské nemocnici v Praze na Pankráci. Datum smrti bylo úředně stanoveno na 27. 6. Na příkaz ministra vnitra Václava Noska byl tajně pohřben 30. 5.1945 (úředně 30. 6.1945) v brzkých ranních hodinách do hrobu své maminky a manželky na Vinohradském hřbitově v Praze (odd.34, č.hrobu 2), bez uvedení svého jména na náhrobku. V roce 1998 byl zhotoven nový náhrobek se jménem Emila Háchy a jeho příbuzných. Byl jediným prezidentem Protektorátu.

       

Soubor:Coat of Arms of the First Slovak Republic.svgSlovenský štát (1939 - 1945)

(fašistický stát)

 

 

 

1) Jozef Tiso 1939 – 1945 sesazen
     * 13.10.1887 Veľká Bytča, + 18. 4.1947 Bratislava, pocházel z rodiny řezníka. První tři třídy gymnázia vystudoval v Žilině. Studia dokončil na piaristickém gymnáziu v Nitře. Teologii vystudoval na Paznámeu (univerzita) ve Vídni. Vysvěcen na kněze v r. 1910. Po studiích obhájil doktorát teologie (ThDr.). Byl natolik zaměřený maďarsky, že si změnil jméno na József Tiszó (Tišo). Po vzniku ČSR se angažoval pro rozvoj Slovenska. V letech 1920 – 1923 tajemník biskupa Kmeťka v Nitře.
     1923 – 1924 farář v Rajci nad Rajčankou a 1924 –  1945 děkan v Bánovcích nad Bebravou, kde vyučoval náboženství a slovenštinu. Patřil k významným slovenským politikům v předsednictvu HSĽS (Hlinkova slovenská ľudová strana). V letech 1927 – 1929 ministr zdravotnictví a sportu (tělesné výchovy).
     261. papež ct. Pius XII. ho za politickou činnost suspendoval (sesadil) z kněžství. Přes papežský zákaz chodil v kněžské klerice a sloužil jako farář v Bánovcích, až do svého zatčení v roce 1945. V roce 1935 velice silně podporoval zvolení E. Beneše prezidentem republiky.
     1.10.1938 bylo uspořádáno Československo a přejmenováno na Česko-Slovensko. Josef Tiso se stal 1. předsedou slovenské autonomní vlády.  Na zasedání slovenského sněmu 21. 2.1939 se nezmínil o Československu, ale zdůrazňoval slovenskou státnost. Prezident Hácha 10. 3.1939 slovenskou autonomní vládu sesadil a moc převzala československá armáda a četnictvo. Tiso byl sesazen z funkce předsedy vlády. Důvodem byly zprávy o chystaném vyhlášení slovenské samostatnosti.
     Podle vzpomínek J. Stana, Tiso převzal odvolání v jezuitském klášteře, kde bydlel. Tam ho navštívili poslanci Slovenského sněmu. Tam přijímal i další politické návštěvy. Občas bydlel i u své sestry Dobiášové. Slovenští poslanci sestavili návrh nové vlády s Tisem jako předsedou a pověřili předsednictvo sněmu předložití návrhu do Čech. Na setkání v Praze s prezidentem Háchou a předsedou československé vlády Rudolfem Beranem vyčetli Slováci české vládě nedodržování dohod a nerespektování kulturních, hospodářských a existenčních požadavků Slováků. Prezident odmítl jmenovat Tisa předsedou slovenské vlády a pověřil Karla Sidora.
     13. 3.1939 odjel Tiso na pozvání A. Hitlera do Berlína. Hitler mu řekl, že chce rozbít česko-slovenský stát a slíbil mu slíbil „ochranu“ před Maďary. Tiso odmítl vyhlásit samostatnost Slovenska s tím, že k tomu nemá mandát. Požádal prezidenta Háchu o okamžité svolání Slovenského sněmu a slovenské vlády na 14. 3. a tam sdělil německý požadavek. Vláda i sněm Hitlerův požadavek přijali. Vyhlášení slovenské samostatnosti bylo výsledkem tlaku Německa. Slovenský sněm 14. 3.1939 vyhlásil samostatnost Slovenska, a Josef Tiso se stal představitelem státu s prezidentskými pravomocemi. Slovenský štát vznikl oficiálně 21. 7.1939 a Tiso byl zvolen za prezidenta 26.10.1939. Jeho heslem bylo: „Svorni sebe – svorne napred.“ Rozhodl o deportaci 70 000 slovenských Židů. V letech 1942 - 1945 měl oficiální titul Vodca a prezident.
     8. 5.1945 sesazen z funkce prezidenta. Utekl do bavorského kláštera v Altötingu, kde byl 6. 6.1945 internován spojeneckými vojsky. Na příkaz prezidenta E. Beneše byl 2.12.1946 zatčen a vydán do Československa. Odsouzen Národním soudem v Bratislavě 15. 4.1947 jako válečný zločinec. Požádal prezidenta Beneše o udělení milosti. Ten rozhodl, že pokud vláda a SNR (Slovenská národní rada) milost schválí, on ji udělí. 16. 4.1947 se sešla vláda a 17 z 23 ministrů hlasovalo pro popravu. SNR pro popravu hlasovala jednomyslně. O udělení milosti požádal i Vatikán, který nezpochybnil Tisovu vinu o holokaustu Židů na Slovensku, ale rozhodnutí ponechal na prezidentovi republiky. 18. 4.1947 byl Tiso oběšen. Ve slovenských učebnicích dějepisu vydaných po roce 1993 je napsáno, že: „Slovenský pán prezident Jozef Tiso umrel potupnou smrťou, obesený českým prezidentom Benešom.“ Byl pohřben na hřbitově v Bratislavě.
     1. 1.1993 se nová Slovenská republika právně distancovala od Slovenského štátu a nenavázala na něj. Přesto za necelé tři měsíce při 54. výročí vyhlášení Slovenského štátu 14. 3.1993 slovenský Parlament Josefa Tisa rehabilitoval, a to i přes protesty České republiky. 15.10.2008 převezen z Bratislavy a pohřben v kanovnické hrobce v katedrále sv. Jirmama (Emeráma) v Nitře.

 

Československá republika (ČSR 1945 - 1960, třetí republika)

 

 

Soubor:Czechoslovakia COA small 2.svg

 

 

65) (2) Edvard Beneš 1945 – 1948, podruhé v úřadu, abdikoval
     * 28. 5.1884 Kožlany u Rakovníka, + 3. 9.1948 Sezimovo Ústí u Tábora, 5.10.1938 odjel do Anglie, odkud se vrátil v r. 1945, byl nazýván „president Budovatel“, začátkem února se dostal k moci předseda komunistů Klement Gottwald, který 25. 2.1948 vyvolal státní převrat, prezident nemocen a neschopen odolávat tlaku komunistů se 7. 6.1948 vzdal úřadu, v září zemřel ve své vile v Sezimově Ústí u Tábora, kde je na zahradě pohřben společně se svou manželkou Hanou. 13. 4.2004 byl schválen poslanci Parlamentu ČR zákon: „Edvard Beneš se zasloužil o stát.“ Stejný zákon byl schválen o T.G.Masarykovi (6. 2 1930):T. G. Masaryk zasloužil se o stát., o Milanu Rastislavu Štefánikovi (23. 4.1990): „M. R. Štefánik sa zaslúžil o vznik spoločného štátu Čechov a Slovákov.“, a Václavu Havlovi (29. 2.2012): Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii..
    Hana (křtěná Anna) rozená Vlčková, * 16. 7.1885 Domaslavice u Oseka, + 2.12.1974 Praha. Za manželem stála i v těžké chvíli po "vítězném" Únoru 1948. Po jeho smrti byla jejich letní vila v Sezimově Ústí u Tábora znárodněna, žila po manželově smrti v ústraní v domě na Loretánském náměstí. Komunistická vláda ji platila byt a dostávala důchod ve výši ministerského platu. Byla velice oblíbená, lidé ji zdravili úklonou a někteří před ní klekali na chodníku. V tramvaji ji prokazovali úctu povstáním ze sedadel a dávali ji všude přednost.
    Dožila svůj život v bytě na Loretánském náměstí v Praze. Po své smrti byla pohřbena na zahradě jejich vily v Sezimově Ústí. Její pohřeb se stal manifestací proti komunistickému režimu. Státní hymnu zazpíval pěvec Národního divadla Eduard Haken a herečka Dana Medřická.

67) (4) Klement Gottwald 1948 – 1953 + 
     * 23.11.1896 Dědice u Vyškova, + 14. 3.1953 Praha, zvaný 1. dělnický (komunistický) prezident. Komunisté mu dali titul „president Sjednotitel“, tento titul se neujal. Nemanželský syn zemědělské dělnice, otec neznámý. Vyučen truhlářem stolařem, řemeslo provozoval do r. 1924, kdy se stal komunistickým novinářem v Přívoze u Ostravy, kam si přistěhoval budoucí manželku Martu. Dcera Marta (*1920). Vzali se až v r. 1928, kdy jejich dceři Martě bylo 8 roků.
     Tajemník KSČ (komunistická strana Československa), v r. 1934 byl na něho vydán zatykač pro pobuřování, utekl s rodinou do Sovětského svazu. Tam si jako funkcionáři KSČ žili ve velkém přepychu, zdarma bydleli v hotelu a měli vlastní daču (rusky: chatu). Navštěvovali specializované obchody. Za 2. světové války opět utekl do Moskvy. Po válce se stal ministerským předsedou.
     Zvolen prezidentem 14. 6.1948, na den svého zvolení nechal v katedrále sv. Víta na Hradě sloužit slavnostní děkovnou bohoslužbu Te Deum (Bože chválíme Tebe), kterou sloužil pražský arcibiskup Josef Beran a odjel do Lán, kde položil věnec na hrob prezidenta Masaryka. Za několik týdnů se projevil nenávistí proti církvi a nekomunistickým organizacím. Znárodňoval soukromé firmy, podle sovětského vzoru zřizoval koncentrační tábory pro nepřátele socialismu. V letech 1948 – 1952 podepsal 178 rozsudků smrti, jeden z nich pro poslankyni sociálních demokratů Miladu Horákovou.
     Postupně propadl alkoholismu. Od lékaře měl předepsány zdravotní procházky. Marta, které se nechtělo, ho od nich zrazovala a dávala přednost posezení u skleničky alkoholu, který sama manželovi nalévala.
     Klement Gottwald zemřel na výduť aorty a na syfilis za tři týdny po návratu z Moskvy, kde se zúčastnil pohřbu sovětského diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina. Tělo nabalzamováno a vystaveno v Národním památníku na Vítkově (Žižkov). Zpopelněn v r. 1962, pohřben na stejném místě. V roce 1990 byla urna předána KSČM (komunistická strana Čech a Moravy) jako zákonnému dědici po KSČ, odvezena a uložena do společného hrobu významných komunistů na Olšanech.
    Marta (křtěná Marie) rozená Holubová, * 17. 9.1899 Kopřivnice, + 28.10.1953 Praha, pocházela z prosté rodiny, narodila se jako nemanželské dítě, matka Rozálie, otec byl čeledínem na arcibiskupském dvoře v Kroměříži, ale nikdy se k dceři nepřiznal, učila se na číšnici, ale nedoučila se, v mládí byla trestána pro potulku, později pracovala jako služka v několika rodinách v Ostravě, Trenčíně a v Kopřivnici, v r. 1919 se seznámila s budoucím manželem Klementem, který sloužil jako poddůstojník v nedalekém Příboru.
     Na žádost manžela se dala přejmenovat na jméno Marta, protože nechtěl, aby měla náboženské jméno Panny Marie. Jejich dcera Marta (* 5. 8.1920), manžel Alexej Čepička (ministr obrany 1950 – 1968). Obě dvě žily samy, protože Klement Gottwald bydlel jinde, v r. 1934 utekli do Sovětského svazu, kde byla ctěna jako žena stranického funkcionáře, zachutnala ji moc a sláva. Tam začala nosit kožešiny, které nosila i ve velkých vedrech a vůbec ji neslušely. Stala se terčem mnoha vtipů.
     Po příchodu na Hrad se chtěla podobat paní Haně Benešové, protože z ní měla pocit méněcennosti. Chtěla mít úctu lidí jako Hana Benešová a šít šaty ze stejných látek. V hradním archivu se dochoval účet na šaty za 12.000 Kčs. Aby si "získala" úctu, dávala se oslovovat „milostivá paní“. Zaměstnanci Hradu ji museli zdravit „ruku líbám milostpaní“. O kom si myslela, že se jí posmívá, toho nemilosrdně zničila. Byla velice hlučná. S Klementem pořádali večírky, na kterých hráli mariáš. Protože měli otevřený účet, mohla neomezeně nakupovat.
     Byly i chvíle, kdy chtěla být milosrdná a laskavá a hodně použitých věcí rozdala chudým. Začala se starat o nemocnou a chudou Naďu Slánskou, dceru Rudolfa Slánského, kterého nechal Klement Gottwald popravit.
     Klíče od hradní kuchyně měla u sebe a jídlo vydávala pouze na vyžádání. S manželem propadla postupně alkoholismu. Byla přesvědčená, že na jeho smrti má podíl špatná péče sovětských lékařů. Smrt Klementa Gottwalda byla pro Martu velikým psychickým otřesem. Celou trasu pohřbu Prahou šla pěšky, uzavřená do sebe. Po Gottwaldově smrti zhubla za několik týdnů o 60 kg.
     Dostala od vedení KSČ vilu, ale neužila si ji, protože byla za několik týdnů hospitalizována v nemocnici, kde zemřela na karciom štítné žlázy. Urna s jejím popelem byla uložena do manželova hrobu. V roce 1990 byly obě urny převezeny z Vítkova na Olšany do společného hrobu významných komunistů.
     Podle komunistické propagandy v letech 1953-1960: "této proletářské ženě patří neměnná zásluha o to, že osobní život presidenta Sjednotitele Klementa Gottwalda byl tak světlý a harmonický, že vskutku mohl dát všechny síly dělnickému hnutí".

68) (5) Antonín Zápotocký 1953 – 1957 +
     * 19.12.1884 Zákolany u Kladna, + 13.11.1957 Praha. Byl vyučený kameník a pracoval na dostavbě katedrýly sv. Víta v Praze. Před svatbou s manželkou Marií pracoval jako sekretář Sociálně demokratické strany a odborů v Praze. S manželkou Marií měli dvě dcery: Marie (1911), Jiřina (1912-1957). V r. 1914 narukoval do války a vrátil se v r. 1918 jako obdivovatel Lenina a komunismu, v r. 1920 se pokusil vyhlásit generální stávku a nastolit sovětskou moc, v březnu 1921 byl odsouzen na 18 měsíců těžkého žaláře, odkud se přihlásil do nově založené KSČ. V únoru 1922 byl propuštěn na prezidentskou amnestii, hned po propuštění se stal generálním tajemníkem KSČ a dostal byt v Praze. Dostával se do konfliktu se zákonem, byl hledán policií, nějakou dobu žil v ilegalitě.
     Po okupaci v r. 1939 se s manželkou pokusil o ilegální útěk do Sovětského svazu, byl zatčen a skončil v koncentračním táboře. V r. 1945 se stal předsedou „sjednocených“odborů ÚRO, v r. 1946 se KSČ stala vládní stranou, jako člen nejvyššího vedení se podílel na přípravách převzetí moci ve státě, to se jim podařilo 25. 2.1948. Stal se předsedou vlády.
     Zvolen za prezidenta 21. 3.1953. Projevoval se jako lidový prezident, chodil mezi lidi a tím získával jejich přízeň. Přesto prosazoval tvrdou politiku komunismu, dal milost jednomu z nacistů, který se účastnil vypálení Lidic. 4.11.1957 byl se silným infarktem odvezen z Hradu do státního sanatoria na Malvazinkách. Zpočátku se zdálo, že se z této nemoci dostane, ale 12.11. ho postihl další záchvat, kterému druhý den podlehl. Byl mu vypraven státní a stranický pohřeb. Urna s jeho popelem byla původně uložena v Národním památníku na Vítkově (Žižkov). V r. 1991 byla urna odvezena příbuznými do Kladna, potom uložena do rodinného hrobu v Praze-Strašnicích vedle manželky Marie a dcery Jiřiny.
    Marie rozená Skleničková, * 6.12.1890 Kročehlavy u Kladna, + 7. 6.1981 Praha, otec Antonín byl hutníkem v Kladně, matka Pavlína v domácnosti a starala se o 5 dětí. V 17 letech poznala Marie svého budoucího manžela v r. 1907 na veřejné demonstraci dělníků a hutníků na kladenském náměstí, když mluvil z radnice, podruhé se viděli v r. 1909 na dělnickém plese, po kterém se začali scházet častěji, v 18 letech otěhotněla, plnoletá měla být ve 24 letech, Antonín si ji chtěl vzít a tak zažádal na úřadech o zplnoletnění. 22. 9.1910 měli svatbu na hejtmanství v Kladně.
     Podporovala uvězněného manžela a spolu s ním se přihlásila v r. 1921 do založené KSČ, do Prahy se za manželem přestěhovala s dětmi v r. 1923, v době manželovy ilegality měla domovní prohlídky, stala se členkou Ženoddělu (ženského oddělení) obvodního výboru KSČ, byla členkou Svazu přátel SSSR a Dělnické tělovýchovy. 8.11.1941 ji zatklo gestapo a byla uvězněna na Pankráci, v r. 1942 převezena do Terezína a odtud do Ravensbrücku, který byl osvobozen Rudou armádou 30. 4.1945. Po návratu domů se starala o pohodlí manžela a oslovovala ho i na veřejnosti „táto“. Společně s ním se podílela na zatčení komunistických manželů Slánských. Měla za úkol je zdržovat, když u nich byl Rudolf Slánský s manželkou na stranické návštěvě. Tajná policie je přišla zatknout.
     Jako manželka prezidenta se chovala stále domácky, nehrála si na dámu jako její předchůdkyně Marta Gottwaldová. Zůstala starostlivou manželkou, která stojí za svým mužem a plně mu věřila. Nezměnila styl oblékání ani své chování. K zaměstnancům Hradu se chovala stejně jako k jiným lidem. Věřila všemu, co přišlo ze Sovětského Svazu, který byl pro ni neotřesitelnou autoritou.
     Po smrti manžela odešla z Hradu, dostala vilu, velice slušnou penzi a osobního řidiče. Napsala knihu vzpomínek „Můj život s Antonínem Zápotockým“, ale ukončila ji rokem 1945. V r. 1968 překvapivě podpořila Alexandra Dubčeka a odmítla sovětskou okupaci. Vlivní soudruzi ji prohlásili za „senilní paní“, která se nevyzná v současné situaci. Tímto prohlášením byla zachráněna před perzekucí. Pohřbena v rodinném hrobě vedle dcery Jiřiny v Praze-Strašnicích.

 

 Československá socialistická republika

(ČSSR 1960 - 1990, čtvrtá republika)

 

Soubor:Czechoslovakia COA 1961-1989.svg

 

 69) (6) Antonín Novotný 1957 – 1968 donucen rezignovat
     * 10.12.1904 Praha – Letňany, + 28. 1.1975 Praha,pracoval jako zámečník, od r. 1921 byl zakládajícím členem KSČ. Chodil na schůze a na rodinu neměl moc času. V r. 1930 se stal okresním předsedou v Praze-Karlíně, v r. 1937 se stal jako zasloužilý a uvědomělý straník krajským tajemníkem v Hodoníně. S manželkou Boženou měli syna: Antonín (1930-1992). 8. 9.1941 zatčen gestapem, vězněn 4 roky v koncentračním táboře v Mauthausenu. V r. 1945 byl jmenován krajským tajemníkem v Praze. Dostal byt, do kterého se přestěhoval s celou rodinou.
     Po zatčení generálního tajemníka Rudolfa Slánského (3.12.1952 popraven za protistátní spiknutí), byl vybrán Kl. Gottwaldem za prvního tajemníka strany (funkce generálního tajemníka byla zrušena). Po smrti prezidenta Antonína Zápotockého předpokládali všichni ve vedení KSČ, že bude zvolen opět předseda vlády. V té době to byl Slovák Viliam Široký, ale na příkaz sovětského vůdce Nikity Chruščova „byl zvolen“ Antonín Novotný 19.11.1957. V roce 1960 dal vyhlásit Národním shromážděním socialistickou ústavu a změnit název státu na ČSSR (Československá socialistická republika). Velkou část svého platu rozdával na Hradě svým spolupracovníkům a zaměstnancům. Tím si je zavazoval vděčností a strachem. Do stranické pokladny věnoval několik tisíc korun. Neměl rád Slováky, kteří ho v roce 1967 kritizovali za protahování federalizace republiky.

prezident-novotny.pngPo tvrdé kritice českých i slovenských poslanců byl nucen 5. 1.1968 odstoupit z funkce prvního tajemníka KSČ a 22. 3.1968 z prezidentského úřadu.
 Přestěhoval se s manželkou do malé vilky na Smíchově, kde žil až do své smrti. Podle zprávy KSČ zemřel na infarkt. Státní pohřeb se nekonal a neveřejného pohřbu se zúčastnili pouze příbuzní. Pohřben do rodinné hrobky v Praze Na Malvazinkách. Na desce je pouze rodinné jméno Novotný.
    Božena rozená Fridrichová, * 26. 2.1910 Letňany u Prahy, + 25. 4.1980 Praha, otec Karel, matka Barbora roz. Koubková. Měla další dvě sestry a bratra. Po skončení školní docházky pracovala jako dělnice ve Vysočanech, s manželem Antonínem se vídala od dětských let. Společně cvičili ve Federaci dělnických tělovýchovných jednot. Antonín si koupil motorku a jezdili spolu na výlety. Oslovoval ji „duše“. V prosinci 1929 museli mít svatbu a v březnu 1930 se jim narodil syn Antonín.
      Po zvolení manžela byla jediná, kdo neměl radost, že se stal prezidentem. Bála se světa politiky a veřejná vystoupení omezovala na setkání s pionýry a s ženami na MDŽ. S novináři se nestýkala.
      Po příchodu na Hrad zůstala skromná a uzavřená. Neoplývala srdečností. Naučila se poroučet, na své podřízené křičela a byla zlá. Zavedla systém protekce a pro své známé požadovala dávání dárků. Plat prezidenta nedovedli utratit, bydlení a jídlo měli zadarmo, rekreace byla zdarma ve stranických zařízeních a v Sovětském svazu.
      Nucený odchod manžela z Hradu brala jako velkou nespravedlnost, křivdu a potupu. Po přestěhování z Hradu žili pouze spolu a uzavřeli se světu, který jim ublížil. Po smrti manžela, který byl její velkou láskou, byla velice uzavřená. Byla pohřbena do rodinné hrobky v Praze Na Malvazinkách.

70) (7) Ludvík Svoboda 1968 – 1975 zbaven úřadu 
     * 25.11.1895 Hroznatín u Velkého Meziříčí, + 20. 9.1979 Praha. Otec Ivan. Jako voják sloužil od r. 1915 v Kroměříži, kde se v roce 1923 oženil a bydlel se svojí manželkou Irenou a měli dvě děti: syn Miroslav (skaut, * 15. 5.1924 Užhorod, + březen 1942 Mauthausen), dcera Zoe (Zoja, * 4.12.1925 Užhorod, později si vzala ministra kultury ČSR Milana Klusáka). V 1. světové válce odmítl sloužit Rakousku-Uhersku a nechal se zajmout Rusy. Bojoval jako legionář v Rusku v bitvách u Zborova a Bachmače, kde ve svých 23 letech potíral bolševiky. Po svatbě byl převelen na Podkarpatskou Rus do Užhorodu (patřilo Československu). Matka Ireny byla proti tomu, aby její dcera odešla do zapadlého kouta republiky, kde se mluvilo většinou maďarsky. Ludvík Svoboda se naučil tuto řeč a v r. 1929 složil státní zkoušku.
     V r. 1933 byl převelen na Vojenskou akademii do Hranic na Moravě. 15. 3.1939 byl demobilizován a měl nastoupit jako vedoucí octárny v Bzenci. V červnu 1939 odešel za hranice do Sovětského svazu (SSSR), kde za 2. světové války založil 1. československý polní prapor a stal se jeho velitelem. Vyznamenal se v bitvě o Sokolovo. V r. 1940 podepsal spolupráci s KGB (sovětská komunistická tajná policie). Po válce byl jmenován armádním generálem ČSR a stal se ministrem obrany (1945 – 1950), 25. 2.1948 pomohl jako nestraník KSČ k převratu (tak zvaný Vítězný únor). Do KSČ vstoupil 11.10.1948, v listopadu 1952 degradován z hodnosti armádního generála a na měsíc zatčen. Po propuštění odešel do svého rodiště, kde pomáhal založit JZD, kde pracoval jako účetní. Na příkaz sovětského představitele Nikity Sergejeviče Chruščova byl rehabilitován.
     Od r. 1954 byl velitelem Vojenské akademie v Praze, v r. 1959 odešel do penze a pracoval ve Vojenském historickém ústavu na Žižkově, kde psal paměti. Jako kompromisní kandidát KSČ byl nominován na prezidenta. Ve svých 73 letech váhal, ale po manželčině podpoře nominaci přijal a byl zvolen 30. 3.1968. Při okupaci v srpnu 1968 řekl, že se jako voják raději zastřelí, než aby legalizoval loutkovou vládu ze SSSR. Přesto zradil a stal se komunistickým normalizátorem. Od jara 1974 byl těžce nemocen, nevykonával prezidentský úřad, kterého se nechtěl vzdát a byl po odvolání donucen „dobrovolně“ abdikovat. Generální tajemník ÚV KSČ (ústřední výbor Komunistické strany Československa) Gustáv Husák svolal 28. 5.1975 ve večerních hodinách Federální shromáždění (FS – Parlament), kde navrhl změnu zákona v ústavě o odvolání prezidenta („nevykonává-li prezident svůj úřad více než 6 měsíců, může být FS odvolán“). Změna byla jednomyslně odsouhlasena a provedena, zákon nabyl okamžitou platnost a podle něj byla 29. 5.1975 na Parlamentní schůzi FS prezidentovi potvrzena abdikace (odchod z funkce). Hned na této schůzi zvolilo FS nového prezidenta Gustáva Husáka.    
      Po ukončení funkce a vystěhování z Hradu dožil Ludvík Svoboda s manželkou ve vile v Praze. Po jeho smrti mu byl uspořádán velkolepý slavnostní státní pohřeb ve Španělském sále Pražského hradu, jeho tělo bylo vezeno na dělové lafetě přes celou Prahu do strašnického krematoria. Celou cestu lemovalo tisíce občanů. Byl zpopelněn a urna uložena v Národním památníku na Vítkově (Žižkov). V r. 1991 odvezena příbuznými do rodinné hrobky v Kroměříži, v roce 2006 navrhlo městské zastupitelstvo postavení jeho sochy u domu, kde kdysi bydlel.
    Irena rozená Stratilová, * 10. 1.1901 Cvrčovice u Kroměříže, + 17. 6.1980 Praha. Její otec byl zámožným mlynářem, patřila mu pila a statek, kde dynamem vyráběl elektický proud. Byla nejstarší ze sourozenců, měla 4 sestry a 2 bratry a všichni byli velice muzikální. Přesto, že se jí dostalo katolické výchovy a navštěvovala klášterní školu, později žila v přesvědčení, že komunisté nastolí spravedlivou společnost. Za 1. světové války ukrývala s matkou rakousko-uherské dezertéry. V r. 1923 se v únoru na plese seznámila s Ludvíkem Svobodou. 11. 6.1923 měli svatbu v basilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě.
     Pro svoji dceru vybrala jméno Zoe, podle hrdinky ruského spisovatele Čirikova (po VŘSR emigroval do Čech). Po emigraci manžela se zapojila do protinacistického odboje a v r. 1941 ukrývala 4 parašutisty. Jeden nevydržel mučení a prozradil ji. Gestapo se ji vyptávalo na manžela a ona zvolila taktiku opuštěné manželky: „nic o něm nevím, odešel od rodiny, nepřirostla mu k srdci.“ Potom se jí podařilo s dcerou utéci do Nového Telečkova u Třebíče, kde bydleli příbuzní její tchýně.
     Syn Miroslav byl v listopadu 1941 zatčen, ale úkryt matky neprozradil. V koncentračním táboře byl zastřelen, údajně na útěku. V r. 1943 byl jejich úkryt prozrazen, ale podařilo se jim uprchnout do Džbánic u Moravského Krumlova, kde je schoval sedlák Černý. Tam se dočkaly osvobození.
     Zanedlouho se setkala s manželem, který byl mezitím povýšen na armádního generála. V Praze dostali vládní byt. Pracovala v Červeném kříži. V r. 1951 vstoupila do KSČ, ale nepomohlo jim to při komunistických čistkách, které postihly i Ludvíka Svobodu. Po zatčení manžela byla marně prosit u předsedy vlády Antonína Zápotockého, protože její manžel byl mnohokrát převelen, vyhozen a stěhován. Podporovala ho a všude následovala. Byla houževnatá a neústupná. Měla smysl pro povinnost a dochvilnost. Zakládala si na tom, že si se vším věděla poradit.
     Manželovo zvolení prezidentem podpořila slovy: "Ludvíku ty musíš..." Po příchodu na Hrad nechala vybavit některé místnosti nábytkem z doby T. G. Masaryka. Dala zbourat zděný plot mezi Letohrádkem královny Anny (Belvederem) a Královskou zahradou, který dala postavit Marta Gottwaldová, zpřístupnila pro veřejnost část uzavřených prostor a zahrad Hradu, stejně tak i zámecký park v Lánech.
     Na její příkaz přestala Správa Pražského hradu zdarma zásobovat prezidentskou kuchyň a všechno si platili jako každá jiná domácnost. Problémy s podřízenými řešila v klidu a byla na Hradě oblíbená. Prosadila výstavbu SOS vesniček, kde bezdětné ženy vychovávaly adoptivní děti. 28. 4.1969 se zúčastnila zahájení první stavby vesničky SOS v Doubí u Karlových Varů.
     Dožila s manželem v jejich vile v Praze. Zemřela za 9 měsíců po manželovi. Pohřbena v rodinné hrobce v Kroměříži, kam byl v r. 1991 převezen i popel jejího manžela.

71) (8) Gustáv Husák 1975 – 1989 rezignoval
     Pokřtěný jménem Augustin.* 10. 1.1913 Bratislava – Dúbravka, + 18.11.1991 Bratislava. Jediný Slovák. Poslední komunistický prezident za 41 let. Do 15 let byl praktikující katolík, chodil do kostela a ministroval u oltáře. V 16 letech vstoupil do KSM (komunistický svaz mládeže). V roce 1933 vstoupil do KSČ. Na jedné levicové přednášce se poznal s budoucí manželkou Magdou Lokvencovou, kterou si vzal 1. 9.1938. Měli dva syny: Vladimír (*1944), Ján (*1946). Manželé se angažovali v KSČ a o syny se starala chůva „teta“ Helena Kyselicová. Syn Vladimír se později stal architektem v Bratislavě, Jan byl v době komunismu jmenován velvyslancem ČSSR ve Finsku a v Jugoslávii.
     Za pomoci Sovětů se Gustáv Husák snažil přivlastnit SNP (Slovenské národní povstání) pro vítězství komunistů. V roce 1947 vyštval nekomunisty z úřadů a rok vedl StB. Vedení KSČ a KSS (komunistická strana Slovenska) ho obvinilo z buržoazního nacionalismu a 6.2.1951 poslalo do vězení. Bez soudu a obžaloby byl vězněn až do r. 1954, kdy byl odsouzen na doživotí jako „hlava slovenských buržoazních nacionalistů“. Po smrti Stalina a Gottwalda byl na amnestii propuštěn v r. 1960. Po příchodu z vězení se rozvedl se svojí ženou Magdou. Pracoval jako skladník ve stavebninách 1960 – 1963.
     V redakci časopisu Kulturní život se v roce 1961 seznámil se se svojí 2. ženou Vierou. Alexander Dubček mu nabídl práci v Ústavu státu a práva Slovenské akademie věd (ÚSaP SAV). K moci se dostal s podporou Sovětů po 21.srpnu 1968 (okupace sovětskými vojsky do r. 1991) a tvrdě prosazoval sovětský model socialismu. Sovětský představitel Leonid Iljič Brežněv v něm poznal loajálního soudruha oddaného komunismu. 17. 4.1969 byl zvolen 1. tajemníkem ÚV KSČ. Titul byl za několik měcíců změněn na generálního tajemníka.
     V r. 1970 jako generální tajemník ÚV KSČ zrušil nekomunistické organizace (Junák, Sokol), kterým v prosinci 1989 musel podepsat jejich obnovení. Byl slovenským šovinistou. Měl velice urážlivé chování vůči ženám, když pro vyvolené pořádal večírky, ať doma nebo na Hradě, zavelel: „baby von.“ Chtěl se stát hlavou státu, ale Ludvík Svoboda se nechtěl dobrovolně vzdát. Aby dosáhl vyhlédnutou funkci, svolal jako generální tajemník ÚV KSČ ve večerních hodinách 28. 5.1975 Federální shromáždění (FS – Parlament), kde navrhl změnu zákona v ústavě o odvolání prezidenta („nevykonává-li prezident svůj úřad více než 6 měsíců, může být FS odvolán“). Změna byla jednomyslně odsouhlasena a zákon nabyl okamžitou platnost. 29. 5.1975 byla na Parlamentní schůzi FS prezidentu Svobodovi potvrzena abdikace (odchod z funkce) a hned na této schůzi byl Husák zvolen 29. 5.1975 FS novým prezidentem.
     Soudruzi na něj naléhali, aby se oženil, protože nebylo možné, aby zůstal sám. Údajně poslechl až sovětského vůdce Brežněva, kterého Viera Millerová okouzlila na dovolené na Krymu. V srpnu 1975 se vzali, na svatbě byli pouze oni, oddávající a dva svědci z Úřadu vlády. Po její smrti kolovola celou republikou historka, že se v roce 1978 oženil tajně s herečkou komunistkou Jiřinou Švorcovou, ale nebyla to pravda.
     V září 1975 zrušil státní svátek 28. říjen, pod tlakem západních vlád ho v roce 1988 opět obnovil. Pro Západ bylo nepochopitelné, že některý stát neslaví den svého vzniku. Pro veřejnost opět uzavřel zahrady Pražského hradu a zámku v Lánech, kde kapli Nejsvětějšího Jména Ježíš nechal přestavět na sklad pro cement. Z komnat dal odnést původní nábytek, který nahradil moderním socialistickým nábytkem.
     V prosinci 1987 se pod nátlakem stranických kritiků vzdal funkce generálního tajemníka (vystřídal ho Milouš Jakeš). Na základě revolučních událostí ze 17. listopadu 1989, po jmenování vlády „národního usmíření“, abdikoval 10.12.1989 (Den lidských práv).
     V nemocnici se před smrtí smířil s katolickou církví, kterou pronásledoval a z rukou trnavsko-bratislavského arcibiskupa Jána Sokola přijal svátost nemocných. Zemřel den po 2. výročí Sametové revoluce.
    Magdalena rozená Lokvencová, * 1916 Pacov u Pelhřimova, + 17. 1.1966 Bratislava. Pocházela z české rodiny, její otec Antonín byl vojákem na Slovensku. Vychodila slovenské školy a v r.1940 vystudovala práva v Bratislavě. V r. 1944 se zapojili do SNP (Slovenské národní povstání). V letech 1947-1952 česká herečka a režisérka Nové scény v Bratislavě. Slováci ji považují za 1. slovenskou profesionální režisérku. Byla vzdělaná a ctižádostivá. Věřila věci komunismu, ale byla lidštější než její manžel. Chladný soudruh si přestával rozumět s romantickou ženou a chtěl podat žádost o rozvod. Magda se začala stýkat s hercem Ctiborem Filčíkem. 6.2.1951 byl Gustáv Husák zatčen StB a Magda byla propuštěna z divadla. V době jeho vězení na ni tlačily stranické orgány, aby se s ním rozvedla, ale ona odmítala. V r. 1960 byl Husák propuštěn na svobodu a věřil, že svou ženu opět získá pro sebe. Ona se rozhodla pro Filčíka. Na žádost Husáka byli okamžitě rozvedeni. Za 6 let po rozvodu Magda zemřela.

    Viera (Věra) Millerová, rozená Čáslavská, * 14. 6.1923 Bratislava, + 20.10.1977 Bratislava, pocházela z české rodiny. Její otec Karel byl inspektorem státních lesů v Bratislavě, své dceři zajistil vzdělání a výchovu francouzské guvernantky, s ní se učila na piano, studovala cizí jazyky a získala vědomosti a návyky buržoazní dámy, vystudovala právnickou fakultu v Bratislavě, vstoupila do KSS a v r. 1941 se vdala za komunistického funkcionáře a právníka Jozefa Millera, který byl v padesátých letech postižen čistkami ve straně, vyloučen ze strany a přeřazen do výroby. S ním měla dvě děti: syn Vladimír, dcera Alexandra. Od r. 1948 pracovala jako novinářka v redakci komunistických novin Pravda. Po nemilosti manžela odešla do redakce časopisu Slovenka.
     Byla stále přesvědčenou soudružkou a všechny komunistické zločiny připisovala těm lidem, kteří jimi byli postiženi. V r. 1961 přešla do redakce časopisu Kulturný život, kde se setkala s Gustávem Husákem, který tam nosil své články. Přešla do redakce komunistického časopisu Nové slovo, v této redakci působila až do své smrti. Kvůli Husákovi se rozvedla, protože ho uznávala za neotřesitelnou autoritu. Nevadilo jí, že se s ní oženil až za několik let. Údajně poslechl generálního tajemníka ÚV KSSS Leonida Iljiče Brežněva, kterého okouzlila na Krymu, kam doprovázela Husáka na dovolenou. V srpnu 1975 si ji vzal za manželku v Hrádku u Nechanic.
     Zůstala bydlet v Bratislavě, ale zúčastňovala se všech oficiálních akcí, kde byla nezbytná přítomnost první dámy. S manželem se vídali v Praze každý víkend, kdy odlétala v pátek do Prahy a vracela se v pondělí ráno do Bratislavy, buď letadlem, nebo autem, každý večer si telefonovali.
     V říjnu 1977 se zotavovala v lázních Bardejov, kde si 20.10.1977 na schodech zlomila ruku. Aby se soudruzi zalíbili šéfovi, rozhodli se poskytnout jí prvotřídní péči. Do Bardejova přiletěl vrtulníkem primář chirurgie Státního sanatoria Bratislava profesor Novák a ten rozhodl o převozu pacientky do své nemocnice. Nad Bratislavou byla mlha a pilot se pokusil přistát i když nevěděl kde je. Stroj havaroval v kukuřičném poli blízko letiště. Havárii nikdo nepřežil. Gustáva Husáka její smrt zasáhla, ještě při novoročním projevu 1. 1.1978 měl strhaný obličej, třesoucí se ruce a zlomený hlas. Viera Husáková byla první manželka prezidenta, která se přivdala na Hrad.

72) (9) Václav Havel 1989 – 1992
     * 5.10.1936 Praha, + 18.12.2011 Hrádeček u Trutnova. Poslední československý prezident. Pocházel z podnikatelské rodiny, po r. 1948 mu komunisté znemožnili studia a pracoval jako kulisák v Divadle Na zábradlí. 9. 7.1964 se oženil s Olgou Šplíchalovou na žižkovské radnici. Všechny své činnosti s ní konzultoval. Od r. 1967 vlastnil s manželkou chalupu na Hrádečku u Trutnova, kde psal své dramatické hry. V r. 1977 se stal spoluzakladatelem Charty 77 a jako její mluvčí byl v r. 1979 uvězněn. V r. 1983 byl propuštěn oficiálně díky zdravotnímu stavu, ve skutečnosti díky intervencím západních politiků, hlavně francouzského prezidenta Francoise Mitteranda.
     Zvolen 29.12.1989, v pražské katedrále uctil ostatky sv. Václava a po slavnostní bohoslužbě Te Deum přijal požehnání od pražského arcibiskupa Františka kardinála Tomáška. V březnu 1990 navrhl vypustit z názvu státu slovo socialistická a přispěl ke změně názvu státu ČSFR – Česká a Slovenská Federativní Republika. 

 

Československá federativní republika (1990 - 1992)

Česká a Slovenská federatívna republika (slovensky)


(ČSFR 1990 - 1992, pátá republika)

 

 Soubor:CSFR.gif

 
Změnou názvu a zřízení státu zůstal Václav Havel prezidentem Československa (Česko-Slovensko).
     21. - 22. 4.1990 navštívil Československo (Praha, Velehrad, Bratislava) papež sv. Jan Pavel II.
     Prezident Havel pro veřejnost otevřel zahrady Pražského hradu a zámku v Lánech, kde kapli Nejsvětějšího Jména Ježíš vrátil jejímu původnímu účelu a stala se farním kostelem obce Lány.
     Na svůj úřad rezignoval 20. 7.1992 na znamení nesouhlasu s připravovaným rozpadem Československa, který byl dohodnut na 31.12.1992 mezi českým premiérem Václavem Klausem a slovenským premiérem Vladimírem Mečiarem. 1.1.1993 vznikly na místě Československa dva nástupnické státy: Česká republika (ČR) a Slovenská republiky (SR).
    Olga rozená Šplíchalová, * 11. 7.1933 Praha – Žižkov, + 27. 1.1996 Praha. Matka Anna. Starší sestra Jaroslava a mladší bratr Josef. Bylo jí 6 let, když se rodiče rozvedli. Vyrůstala mezi chudými a zdravotně postiženými dětmi a naučila se pomáhat druhým. Neuznávala žádnou autoritu, nestála o vzdělání a chtěla si brzy začít vydělávat. Vyučila se opravářkou punčoch ve firmě Baťa. V 15 letech začala pracovat, za rok ji stroj rozdrtil čtyři prsty na ruce. Vystřídala zaměstnání prodavačky, skladnice a úřednice.
     Velice ráda četla a chodila do divadla. V r. 1956 se seznámila s Václavem Havlem. Odešla za ním do divadla jako biletářka (prodavačka vstupenek). Vzali se tajně 9. 7.1964, protože Havlova matka mu sňatek s chudou žižkovskou dívkou rozmlouvala, ale po zveřejnění svatby ji přijala do rodiny. Manželství bylo bezdětné. Bydleli u Havlů na Rašínově nábřeží. V r. 1967 společně koupili chalupu na Hrádečku u Trutnova. Po manželově uvěznění v r. 1979 vydávala edici Expedice a poskytovala rozhovory západním novinářům o politické situaci v ČSSR.
     V době uvěznění Václava Havla si našla partnera herce Jana Kašpara, který byl mladší o 20 let, ale nechtěla se rozvádět. Havel si našel partnerku Jitku Vodňanskou. Tento manželský „čtyřúhelník“ rozpustila po několika letech.
     Prezidentským zvolením manžela nebyla nadšená, byla proti tomu, ale podřídila se a přijala roli první dámy. Věnovala se charitě. V roce 1990 založila Výbor dobré vůle - nadaci, která pomáhá lidem se zdravotním nebo sociálním postižením.
     Jan Kašpar, který byl mezitím po úraze na vozíčku, se stal jejím prvním spolupracovníkem. Na zámku v Lánech se pustila do úprav a snažila se komnaty uvést do stavu, který byl za prezidenta Masaryka a Beneše. Prolézala půdu a depozitář, dávala na vlastní náklady renovovat nábytek a koberce. V květnu 1994 upadla v ložnici prezidentského domu v Královské zahradě a zlomila si ruku a nohu. Po uzdravení úrazu ji lékaři při dalším vyšetření zjistili rakovinu. Střídala pobyty v nemocnici a doma, kde zemřela v přítomnosti manžela.
     Její smrt přijala těžce většina československých občanů. Lidé stáli mnoho hodin ve frontě, aby jí vzdali úctu a poklonili se jejím ostatkům. Olga Havlová je pohřbena v hrobce rodiny Havlových na Vinohradech.

 

PREZIDENTI ČESKÉ REPUBLIKY

 

Česká republika (ČR od 1993)

 

Soubor:Coat of arms of the Czech Republic.svg

 

72) (9, 1) Václav Havel 1993 – 2003 ukončil úřad
     První český prezident. Zvolen 26. 1.1993 Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR (nástupkyně ČNR – České národní rady). 20. - 22. 5.1997 opět přivítal papeže sv. Jana Pavla II. v České republice (Praha, Olomouc).
     V r. 1996 onemocněl rakovinou plic a byl hospitalizován. V nemocnici se o něho začala starat herečka Dagmar Veškrnová, s kterou se oženil 4. 1.1997, rok po smrti 1. manželky Olgy. Stejně jako první i toto manželství bylo bezdětné. V r. 1997 dal do Španělského sálu zhotovit nové bílé židle s červeným sametem a nazval je jménem „Olga“. Židle nahradily „socialistický“ nábytek z doby prezidenta Gustáva Husáka.
     25. - 27. 4.1997 přijel do České republiky (Praha, Hradec Králové) na prezidentovo pozvání papež sv. Jan Pavel II. V roce 2003 ukončil svůj úřad prezidenta a odešel do ústraní. Přesto byl zván na mnohé akce a různé společenské události. V roce 2010 sám režíroval film podle své předlohy Odcházení. Film byl natáčen ve vile Čerych v České Skalici. 10.12.2011 se setkal v Praze s tibetským duchovním vůdcem Dalajlámou. Po tomto setkání odjel v horečkách na Hrádeček. Jeho zdravotní stav se zhoršil. Ošetřovaly ho řeholní sestry boromejky s manželou Dagmar.
     V neděli 18.12.2011 byl ráno zemřel. Ve 12.30 tuto zprávu oznámila Česká televize. Lidé po celé zemi začali zapalovat svíce, vyvěšovat černé vlajky a státní vlajky na půl žerdi. Rakev s prezidentovým tělem byla vystavena v odsvěceném kostele sv. Anny – Pražská křižovatka na Starém Městě pražském, který je výstavní síní Nadace V. a D. Havlových. Na dny 21.– 23.12. vyhlásila vláda státní smutek a rakev byla do pohřbu vystavena ve Vladislavském sále.
     Pohřeb se konal v pátek 23.12.2011 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha za účasti prezidenta republiky Václava Klause, vlády ČR a pozvaných hostů (3 princové, jordánská princezna, velkovévoda Lucemburska, 28 bývalých a současných prezidentů, 35 bývalých a současných předsedů vlád, velvyslance Dalajlámy), českých i zahraničních herců a několika tisíc občanů ČR. Bohoslužbu sloužil arcibiskup pražský a primas český dominik kardinál Duka s papežským nunciem arcibiskupem Giuseppem Leanzou a papežským pověřencem arcibiskupem Giovannim kardinálem Coppou, několika dalšími biskupy a dvěma duchovními evangelické církve. 4.1.2012 byly zpopelněné ostatky Václava Havla uloženy do rodinného hrobu na Vinohradech.
     29. 2.2012 poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR schválili zákon: „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii“. Proti zákonu byli poslanci za KSČM. Podobný zákon byl schválen o T.G. Masarykovi (6. 2 1930):T. G. Masaryk zasloužil se o stát., E. Benešovi (13. 4.2004): Edvard Beneš se zasloužil o stát., o Milanu Rastislavu Štefánikovi (23. 4.1990): „M. R. Štefánik sa zaslúžil o vznik spoločného štátu Čechov a Slovákov..
    Dagmar Veškrnová, rozená Nováková,* 22.3.1953 Brno. Z prvního manželství s režisérem Radvítem Novákem (*1952, +9.11.2015) dcera: Nina. Vynikající divadelní, televizní a filmová herečka. Druhá manželka prezidenta (po Věře Husákové), která se přivdala na Hrad. V době nemoci prezidenta Havla se o něho starala, přispěla k tomu, že operaci přežil a tím si získala sympatie obyvatel. Poprvé se setkali v září 1989 v divadle Semafor, po smrti Olgy dostal jejich vztah rychlejší spád.
     Po svatbě odřekla nabídky divadel a 19. 2.1997 se v Divadle na Vinohradech rozloučila rolí Královna Kristina. Mezi lidmi se začaly šířit zvěsti, že si Václava Havla vzala pro jeho postavení. Na Hradě si připadala bezradná a neměla nikoho, kdo by jí poradil. Postavení první dámy se snažila hrát jako roli a postupně nacházela míru únosnosti, ke konci funkčního období prezidenta měla sympatie většiny národa.
     V r. 1997 založila nadaci Vize 97, později ji sloučila s nadací Olgy Havlové. Nadace se zaměřila na oblast kultury, vzdělávání, lidských práv a onkologie.Na jaře 1998 prezident Havel opět onemocněl a ona energicky organizovala lékařskou pomoc, celé dny proseděla u jeho lůžka a opět mu zachránila život. Sympatie u veřejnosti vzrostly. V r. 1998 sledovala volbu prezidenta ve Španělském sále Hradu, kde vyvolala skandál. Při projevu republikánského poslance Vika, s kterým nesouhlasila, zapískala na prsty. Při jejím souboji s médii a částí obyvatel si tím získala další sympatie. Po smrti manžela se vrátila k divadlu a k filmu. Dcera Nina provdaná Smitová vystudovala v letech 1999-2004 práva na UK, 2005-2006 na Diplomatické akademii ve  Vídni. 14.6.1998 se vdala za izraelského hudebníka Shavela ad-Ela, s nímž se rozvedla v roce 1999. Znova se vdala v roce 2008 za Jura Smita z Holandska. S ním má dvě dcery: Sofie * 8.7.2008, Stella * 2.4.2011. Prezident Miloš Zeman ji jmenoval 18.3.2015 soudkyní pro Prahu 1.

73) (10, 2) Václav Klaus 2003 – 2013 abdikoval  
     * 19. 6.1941 Praha – Vinohrady. V r. 1963 ukončil VŠE, v r. 1966 byl na stáži v Itálii, 1969 v USA. S manželkou Livií měli dva syny: Václav (* 1969), Jan (* 1974). V r. 1990 se stal předsedou OF (Občanské fórum), z kterého později založil ODS (Občanská demokratická strana). Ministr financí 1989 – 1992, předseda vlády 1992 – 1997, 1998 – 2002 předseda PS PČR. Po skončení volebního období Václava Havla byl 28. 2.2003 zvolen prezidentem republiky, slavnostně inaugurován 7. 3.2003 ve Vladislavském sále na Pražském hradě.
     Hned po svém zvolení začal cestovat po republice, ve většině měst a obcí to byla 1. návštěva hlavy státu po 80 letech. 11. dubna 2007 navštívil Dvůr Králové, kde ho na náměstí přivítalo asi 4.000 občanů (prezidentská návštěva po 81 letech – T. G. Masaryk).
     8. a 9. 2.2008 proběhla volba mezi ním a profesorem ekomomie Janem Švejnarem, ke znovuzvolení mu chyběl 1 hlas, měl 139 hlasů, Švejnar 113 hlasů, druhá volba proběhla 15. 2.2008, v 1., 2. a 3. kole měl 141 hlasů, Jan Švejnar 136, 126 a 111 hlasů. 26. - 28. 9.2009 přijel na pozvání prezidenta republiky papež Benedikt XVI. Navštívil Prahu, Brno a Starou Boleslav.
    Plný titul Václava Klause: prof. Ing. Václav Klaus, Csc., dr.h.c.mult. (doktor honoris causa multis = držitel více čestných doktorátů). 6. 3.2013 dostal od slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče nejvyšší státní vyznamenání SR Řád Bílého dvojkříže. 7. 3.2013 ukončil volební období a abdikoval na úřad prezidenta republiky.
    Lívia rozená Mištinová, * 10.11.1943 v Bratislavě. Kvůli nemoci svých rodičů musela být 4 roky v dětském domově. V letech 1961 – 1965 studia na Obchodní fakultě VŠE Praha, v roce 1966 na universitě v Lucemburku a v roce 1969 v Amsterodamu. Sňatek s Václavem Klausem 31. 7.1968 v Čierné nad Tisou (do r. 1947 Čierna pri Čope), pracovnice Ekonomického ústavu ČSAV 1968 – 1993. Svému muži říkala „Klausi“, po zvolení za hlavu státu „prezidente“. V letech 1993 – 2003 členka dororčích rad České spořitelny, ČEZ (elektrárna) a Závody v Milevsku. V letech 1994-2000 výkonná tajemnice České společnosti ekonomické. Vysloužila si kritiku médií, že pracuje v ekonomickém sektoru, protože v té době byl manžel premiérem. Ekonomové však poukazovali na to, že: „jedním z mála lidí, kteří v dozorčí radě pracují a na zasedáních věděli o čem hovoří, byla Livia Klausová“.
     Po zvolení manžela za prezidenta se věnovala charitativní činnosti a vzdělávání dětí, které odcházejí z dětských domovů. Pomáhala dětem z ústavů sociální péče a byla čestnou patronkou Registru dárců kostní dřeně.
     Když se provalila nevěra manžela, kterou přiznal 28. 2.2003 se sekretářkou Klárou Lohnickou, kdy řekl, že přešel na „červenou“, nekomentovala to a do médií prohlásila, že: „manželova nevěra je za námi.“ V jejím životě se neobjevilo nic, co by zavánělo skandálem nebo nepravdou. Získala si tak pověst, že „je jednou z nejlepších prvních dam, jaká zde kdy byla“.
     Chovala se jako opravdová první dáma. Na Pražském hradě a na zámku v Lánech pokračovala v úpravách komnat, které začala Olga Havlová. Sama o tom řekla: „Nechci provádět žádnou revoluci. Byla bych ráda, kdyby se co nejvíce předmětů z hradního depozitáře vrátilo na své původní místo, aby jich co nejvíc mohla spatřit veřejnost.“ Tato velmi schopná a energická žena se jednou svěřila v rozhovoru do novin: „Jsem taky někdy smutná, jen s tím nikoho neobtěžuji.“ Aktivně znala rusky, francouzsky a anglicky.

Přímá volba prezidenta České republiky

(1.kolo 11. a 12. 1.2013; 2. kolo 24. a 25. 1.2013)

74) (11, 3) Miloš Zeman 2013 – 2018
    První prezident České republiky zvolený v 2. kole přímé volby občany České republiky. * 28. 9.1944 Kolín. Po skončení školní docházky vystudoval v letech 1959 - 1963 Střední ekonomickou školu v Kolíně. Zákaz vysokoškolského studia mu byl sdělen po vypracování referátu o prezidentu Masarykovi, který je jeho vzorem. V roce 1963 nebyl odveden na vojnu kvůli srdeční vadě a dostal "modrou knížku". V roce 1965 mu bylo umožněno dálkové studium na VŠE v Praze a v roce 1967 mu bylo dovoleno přejít na denní studium.
     V letech 1968 - 1970 člen KSČ, byl vyloučen pro nesouhlas s okupací vojsk Varšavské smlouvy. S první manželkou Blankou měli syna: David (* 1971, MUDr. Ing. David Zeman, Ph.D. lékař klinické biochemie a neurologie v Ostravě). S druhou manželkou Ivanou měli dceru: Kateřina (* 1. 1.1994). V Sametové revoluci se stal členem OF (Občanské forum). 25.11.1989 vystoupil s projevem na Letenské pláni a přirovnal životní úroveň naší země k rozvojovým africkým zemím. Tento projev měl veliký ohlas.
     1990 - 1993 pracovník Prognostického ústavu a poslanec FS. Jako poslanec Federálního shromáždění nesouhlasil s vysídlením Němců z ČSR a označil ho za trestné. 1993 - 2001 předseda ČSSD (Česká strana sociálně demokratická). 1996 - 1998 předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. 1998 - 2002 předseda vlády. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na prezidenta republiky. Od roku 2002 žil v historické tvrzi v Novém Veselí u Žďáru nad Sázavou. V roce 2010 založil Strana práv občanů Zemanovci. V 1. kole přímé volby získal z 9 kandidátů 24,21% hlasů. 26. 1.2013 byl zvolen ve 2. kole přímé volby s 54,80%. Jeho protikandidátem byl Karel kníže Schwarzenberg, který získal 45,20%. Voleb se zúčastnilo 60 % občanů z 8 milonů volitelů.
     V pátek 1. 3.2013 se sešel s Milošem Zemanem pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka v jeho kanceláři v Loretánské ulici. Ke schůzce došlo v pátek, protože v neděli odlétal kardinál Duka na volbu nového papeže (28.2.2013 odstoupil papež Benedikt XVI.). Jedním z témat byla inaugurace pezidenta 8. 3.2013. Miloš Zeman se označil za ateistu. Bez podrobností uvedl, že s Dominikem Dukou řešili spolupráci mezi prezidentem a katolickou církví. "Při té příležitosti jsem panu kardinálovi sdělil, že jsem pokřtěný římský katolík a že jsem asi v deseti letech byl biřmován na jméno Karel. Takže ti, co říkali, volíme Karla, volili správně," řekl Miloš Zeman.
     8. 3.2013 převzal ve Vladislavském sále prezidentský úřad složením a podepsáním slibu do rukou předsedy Senátu Milana Štěcha. Potom vykonal přehlídku čestných jednotek Hradní stráže a vojsk ČR. Zlatou bránou prošel do katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kde ho přivítal arcibiskup olomoucký, metropolita moravský Jan Bosko Graubner. Ten zastupoval pražského arcibiskupa Dominika kardinála Duku, který byl ve Vatikánu na papežském konkláve (volba, 13.3.2013 byl zvolen papež František). Ve svatováclavské kapli se prezident setkal s představiteli českých církví a uctil ostatky sv. Václava. Prosby za vlast a nového prezidenta byly zakončeny modlitbou Otče náš, kterou se modlil i prezident s manželkou. Požehnáním, svatováclavským chorálem a první českou "hymnou" ,,Hospodine ulituj nás" byl obřad ukončen.
     Potom prezident položil květiny k soše T.G.Masaryka na Hradčanském náměstí. 4.-5. 7.2013 se zúčastnil na Velehradě slavností pořádaných k 1150. výročí příchodu slovanských věrozvěstů svatých Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. 26.12. 2013 pronesl vánoční poselství a zrušil novoroční projev. 15. 4.2014 se vydal na třídenní návštěvu Královéhradeckého kraje. Svou cestu zahájil v Hradci Králové. V katedrále Svatého Ducha ho přivítal biskup Jan Vokál.
    Blanka, * 1944. První manželka Miloše Zemana. Poznali se na střední škole. Vzali se v roce 1971 a ve stejném roce se jim narodil syn David. Manželé Zemanovi se rozvedli v roce 1978.
    Ivana rozená Bednarčíková, * 29. 4.1965. Narodila se v česko-slovenské rodině. Její otec Pavol byl Slovák, matka Češka Anastázie roz. Plánková. Po gymnáziu Ivana studovala filozofickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně.
     V posledním ročníku studia v roce 1990, odjela za Milošem Zemanem do Prognostického ústavu a požádala o práci asistentky. Školu už nedostudovala. V roce 1993 se vzali a za rok se narodila dcera Kateřina. V letech 2002 - 2013 manželé Zemanovi žili na dálku. Matka bydlela s dcerou v Praze a Miloš Zeman na Vysočině. Ivana Zemanová v té době pracovala v různých firmách. Byla také zaměstnána na Výstavišti, na ministerstvu kultury a na Správě Pražského hradu. Po zvolení manžela prezidentem vykonávala roli první dámy.

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA