Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zlatá bula sicilská

(Velké privilegium)

sicilska-bula.jpgOriginál latinsky psané listiny je uložen ve Státním ústředním archivu Praha, fond Archiv České koruny, inv. č. 2. Latinský text: G. Friedrich: Codex diplomaticus et epistolarius regni Bohemiae, Praha 1912).

Fridrich II. Roger Štaufský (17 let). Vydal tři listiny opatřené zlatou bulou sicilského krále, protože pečeť římského krále neměl k dispozici.
       Návrh pečetě: Na trůnu je sedící postava Fridricha, v pravé ruce drží žezlo, v levé jablko, na hlavě má korunu. Kolem je nápis: +FREThERICUS DEI GRACIA IMPERATOR ROMANORUM ET SEMPER AVGUSTUS = Fridrich z Boží milosti císař římský a vždy vznešený. Vedle hlavy má nápis: +REX:    IERYM = král jeruzalémský. Pod rukama má nápis: +REX:SI   CILIE = král Sicílie.    
       Na aversu Zlaté buly - pečeti je Fridrich sedící na trůnu, který drží dva vlci. V pravé ruce má jablko, v levé žezlo. Na hlavě má korunu. Kolem je text: FREDERIC(US) D(E)I GRA(TIA) REX SICIL(LIE) DVCAI APVL(LIE) ET PRINCIP(IS) CAP(UE) = Fridrich z Boží milosti král sicilský, vévoda Apulie a kníže Capui. Na reversu je hrad s třemi věžemi, čtyřmi vojáky na hradbách a třemi otevřenými branami. Kolem je nápis: +XPS VINCIT: XPS REGNAT: XPS IMPERAT = Kristus (XPS=řecky XPISTOS - Christos) vítězí, Kristus kraluje, Kristus vládne.  Nad věžemi je nápis rozdělený hlavní věží: RE GNV (M). Pod hradem je nápis: SICILIE.
       První listina Zlaté buly obsahovala privilegia pro krále Otakara, ve druhé jsou českému králi předány do "věčného vlastnictví" některé štaufské hrady. Třetí listina byla pro Otakarova bratra moravského markraběte Jindřicha (Vladislava).
       Listiny byly uloženy a zapomenuty 136 let v knihovně chrámu sv. Víta. Objevily se za vlády Karla IV., který je 7.4.1348 na zemském sněmu potvrdil mezi deseti listinami Korunního archivu. Název Zlatá bula sicilská je ze začátku 20. století, původně se nazývala Velké privilegium.
      Podle některých moderních historiků byla důležitost Zlaté buly sicilské silně nadhodnocena v 19. století, kdy posloužila jako doklad o nároku Čechů na vlastní stát.
       Důležitějšími listinami než Zlatá bula sicilská, byla bula Filipa Švábského (strýc Fridricha II.) z roku 1198 a Oty IV. Brunšvického (římský král a protikrál) z roku 1203, které se nedochovaly. Další velice důležitá byla bula papeže Inocence III. vydaná v Lateráně 15.4.1204 o potvrzení privilegia uděleného Otou IV. a papežská bula z 19.4.1204, která potvrzovala dědičnost české koruny udělené Přemyslu Otakarovi I. králem římským Otou IV. Česká královská koruna byla uznána Svatým Stolcem.
       V roce 1216 vydal král Fridrich II. Zlatou bulu ulmskou (Ulm v Bádensku-Wüttembersku). Ta potvrzovala v Českém království právo následnictví (Václav I.) ve vládnoucí rodině a vyřadila vedlejší větve rodiny (Děpoltice).
       V roce 1231 vydal Fridrich II. Zlatou bulu melfskou (Melfi u Neapole), kterou potvrdil Václavu I. právo primogenitury na trůn (právo prvorozeného na dědictví). Podle tohoto práva nastupoval i Václavův syn Přemysl Otakar II. Tato známá Zlatá bula melfská byla pro české království důležitější než Zlatá bula sicilská.

      Fredericus divina favente clementia Romanorum Imperator electus et semper augustus, rex Sicilie, ducatus Apulie et principatus Capue.
       Cum decor et potestas imperii nostrum precesserit statum, ut non solum ceterorum principum dignitates, verum etiam sceptra regalia a nostra conferantur maiestate, gloriosum reputamus ac magnificum, quod in tanto nostre largitatis beneficio et aliis crescit regie dignitatis augmentum, nec ob hoc eminentia nostra aliquod patitur detrimentum.
      Inde est, quod nos attendentes preclara devotionis obsequia, que universa Boemorum gens ab antiquo tempore Romano exibuit imperio tam fideliter quam devote, et quod illustris rex eorum Ottacharvs a primo inter alios principes specialiter pre ceteris in imperatorem nos elegit et nostre electionis perseverantie diligenter et utiliter astiterit: sicut dilectus patruus noster, pie memorie rex Philippus, omnium principum habito consilio, per suum privilegium instituit, ipsum regem constituimus et confirmamus et tam sanctam et dignam constitutionem approbamus; regnumque Boemie liberaliter et absque omni pecunie exactione et consueta curie nostre iusticia sibi suisque successoribus in perpetuum concedimus; volentes, ut quicumque ab ipsis in regem electus fuerit, ad nos vel successores nostros accedat, regalia debito modo recepturus. Omnes etiam terminos, qui predicto regno attinere videntur, quocumque modo alienati sint, ei et successoribus suis possidendos indulgemus. Ius quoque et auctoritatem investiendi episcopos regni sui integraliter sibi et heredibus suis concedimus; ita tamen, quod ipsi ea gaudeant libertate et securitate, quam a nostris predecessoribus habere consueverunt. De nostre autem liberalitatis munificentia statuimus, quod illustris rex predictus vel heredes sui ad nullam curiam nostram venire teneantur, nisi quam nos apud Babenberc vel Nurenberc celebranda indixerimus, vel si apud Merseburc curiam celebrare decreverimus, ipsi sic venire teneantur; quod si dux Polonie vocatus accesserit, ipsi sibi ducatum prestare debeant, sicut antecessores sui, quondam Boemie reges, facere consueverunt; sic tamen, ut spatium sex eddomadarum veniendi ad predictas curias eis ante prefigatur; salvo tamen, quod si nos vel successores nostros Rome coronari contigerit, ipsius predicti regis Ottachari vel successorum suorum relinquimus arbitrio, utrum ipsi trecentos armatos nobis transmittant, vel trecentas marchas persolvant.
      Ad huius autem constitutionis et confirmationis nostre memoriam et robur perpetuo valiturum presens privilegium per manus Henrici de Pairsius, notarii et fidelis nostri, scribi et bulla nostra aurea iussimus communiri, anno, mense et indictione subscriptis.
     Huius rei testes sunt isti: archiepiscopus Barensis; episcopus Tridentinus, episcopus Basiliensis, episcopus Constantiensis, episcopus Curiensis; abbas Augensis, abbas sancti Galii, abbas de Wiceburc, Bertoldus de Nisphe regalis curie prothonotarius; comes Ulricus de Chiburc, comes Rodulfus de Habechesburc et langravius de Alsatia, comites Loduicus et Hermannus de Froburc; comes Warnerus de Hohenburc, Arnoldus nobilis de Wart, Rodulfus advocatus de Raprehteshiwilare, Rodulfus de Ramensberc, Albero de Tanehuse camerarius et alii quam plures magnates et nobiles et liberi, quorum testimonio hoc privilegium constat esse confirmatum.
      Acta sunt hec anno dominice incarnationis millesimo ducentesimo duodecimo, mense septembris, quintedecime indictionis, regni vero domini nostri Frederici, illustrissimi Romanorum imperatoris electi et semper augusti, regis Sicilie, quintodecimo.
      Datum in nobili civitate Basiliensi per manus Ulrici viceprothonotarii sexto kalendas octobris feliciter. Amen.

 (překlad podle J. Žemličky, Zlatá bula sicilská, Praha 1987, s. 29)

Bedřich (Fridrich) z božské příznivé laskavosti Římský císař vyvolený a vždy vznešený (rozmnožitel říše), král Sicílie, vévoda Apulie a kníže Kapui.
      Protože císařská ozdoba a moc předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, nýbrž i královská žezla uděluje naše velebnost (majestát), pokládáme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá rozmnožení královské důstojnosti a že tím naše vznešenost netrpí nijakou újmu.
      Proto my přihlížíme k přeslavným službám oddanosti, které veškerý lid český od dávného času věrně i oddaně prokazoval císařství římskému a že jasný král jejich Otakar od začátku mezi jinými knížaty zvláště před ostatními nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval. Jako náš milý strýc, dobré paměti král Filip, poradil se se všemi knížaty, svým privilegiem ustanovil, i my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme. Tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a království České štědře a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti našeho dvora jemu a jeho nástupcům navěky propůjčujeme. Chceme, aby kdokoliv od nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také povolujeme, aby on a jeho nástupcově drželi všecky hranice, které zmíněnému království patří, ať by jakkoliv byly odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc uvádět do úřadu biskupy jeho království, avšak tak, aby se těšili svobodě a bezpečnosti, kterou měli od našich předchůdců. Ustanovujeme pak z nadbytku naší štědrosti, že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni chodit na žádný náš sněm, jen který bychom svolali do Bamberka nebo Norimberka, kdybychom nařídili slavit (konat) sněm na dvoře v Merseburku, tam tak jsou povinni přijít. Kdyby kníže polský, byl pozván a přišel, mají mu dát průvod, jako kdysi jejich předchůdci, čeští králové činili, avšak tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k příchodu k zmíněným sněmům. S tou však výhradou, kdybychom my nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečenému králi Otakarovi nebo jeho nástupcům, aby nám poslal tři sta oděnců nebo vyplatil tři sta hřiven.
      K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium napsat rukou Jindřicha z Pairis, notáře a věrného našeho, zlatou bulou naší potvrdit roku, měsíce a indikce níže psaných.
      Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup barijský, biskup tridentský, biskup basilejský, biskup kostnický, biskup dvorský (Dvůr, Chur?), opat augenský (Reichenau), opat od svatého Havla, opat wisemburský (Místohrad), Bertold z Nisffenu (Neuffen) královského dvora první notář (pronotář), hrabě Oldřich z Kiburku, hrabě Rudolf z Habsburka a landkrabě z Alsaska, hrabata Ludvík a Heřman z Froburku, hrabě Warner z Hohenburku, Arnold šlechtic z Wartu, Rudolf advokát z vesnice Raprechteshu, Rudolf z Ramensberku, Albert z Tanehausu komorník (komoří), a mnoho dalších velmožů a šlechticů a baronů (svobodných pánů), jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno.
      Stalo se toho roku (od vtělení) Páně tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci, království pravého pána našeho Bedřicha (Fridricha) nejjasnějšího, vyvoleného císaře římského a vždy vznešeného (rozmnožitele říše), krále sicilského, (roku) patnáctého.
      Dáno ve šlechetném městě Basileji rukou Oldřicha místoprotonotáře šesté kalendy října (= 26. září) šťastně. Amen.      

---------------------------------------------------------------------------------

Zlatá bula (lat. bulla = bublina) je vypouklá zlatá pečeť. Tímto názvem byla označena listina opatřená touto vypouklou pečetí. Vydával ji panovník nebo papež ve velmi důležité věci a adresoval církevním nebo státním představitelům. Věrohodnost listiny ověřoval pronotář (prvním notářem) nebo jeho zástupce místopronotář.
      Církevní významné listiny jsou opatřeny olověnou bulou a pravost listin ověřuje kardinál prodatář nebo pronotář.
      Pisatel Velkého privilegia - Zlaté buly sicilské, byl cisterciáckým mnichem v klášteře v Pairis, který byl nedaleko Basileje. Do roku 2008 byl název Pairis překládán: z Paříže.
      Slovo Amen není závěr modliteb, znamená = Ať se tak stane. Tak to bude.
    

     

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA